Dotek hříchu

Približne po konci prvého príbehu, začala kvalita a aj môj celkový záujem klesať konštantne smerom dolu. Film totiž dve hodiny rozoberá tézy o tom, že násilie tvorí iba násilie, a že každému môže pod vplyvom šikany, sociálnej nerovnosti, chudoby a násilia prepnúť, čo môže vyústiť v extrémne riešenie. Zároveň je do toho zamotaný aj príbeh, kedy je motívom k extrémnemu riešeniu viac menej nuda. Chápem na čo chceli tvorcovia poukázať, avšak úplne tu absentuje nejaké akceptovateľné rozuzlenie. V momente, keď sa príbehy konečne doplazia do finále, film už neponúkne nič iné a je "násilne" vyriešený pár vetami a to je tragicky málo. Iba skonštatovanie, že má Čína obrovskú kriminalitu, že je násilie prítomné skoro všade a že tu vládne veľká sociálna nerovnosť, nestačí. Celkovo teda sklamanie, keďže z tejto témy sa dalo vyťažiť oveľa viac. 45% IFF Bratislava 2013 (11.11.2013)

Na obranu tohoto filmu. Jde o hranou filosofující wuxia esej o hříchu a lidské podstatě (na kterou se Zhangke očividně nedívá příliš optimisticky). // TV: Can animal commit suicide? For those who think that humans are the only advanced creatures on earth... "Your shift is over." - "Did you know animals commit suicide?" - "So they don't know the saying 'Better to live miserable than die happy.' - "Animals wouldn't agree". (01.02.2022)

Čtveřice příběhů z Číny o násilí, prostituci, korupci a moci peněz. Jednoduchý symbolismus, mírný nadhled, přílišná délka všech čtyř částí. Hrdinové jsou sympatičtí až ve chvíli, kdy vezmou do ruky brokovnici/pistoli/nůž na ovoce. Kromě nepřiměřené délky má snímek problém i s tím, že neví, kdy (a jak) skončit. (02.07.2013)

Číňanů je zbytečně moc, to jsem po tomhle filmu pochopil definitivně. Škoda, že postavě z první povídky dojdou ostré předčasně. Sledovat tuhle bezzubou zauzlenost, která formálně zastydla v devadesátých letech bylo mučivé - něco tak tezovitého, prvoplánového a prázdně přinasraného jsem už dlouho neviděl. Je sice hezké, že film neustále překvapuje, ale vzhledem k tomu, že mu naprosto chybí postavy a zaměňuje je za chodící nicotu, to není nic záslužného. Nemá cenu se ptát proč, jenom kdo a jak. Čtyři křečovitě propletené povídky, z nichž první a poslední jsou snesitelné (první nadhledem a čtvrtá náznakem přiměřenosti), zato prostřední dvě hraničí s absolutní demencí (když obrazovkou projel digitální had, skutečně se mi chtělo střílet) a insitním symbolismem. Je docela smutné, že se v Cannes dávají politicky korektní ocenění - tenhle scénář je dobrý leda tak na vytření zadku zlobivého čínského fracka, samozřejmě ale má patřičný humanisticko-kritický přesah. Ale to mají i frustrované nadávky u piva a palmy se za ně nedávají. Dotek hříchu je důkazem toho, až asijská kinematografie jde do prdele. Všichni na balkon, budou se rodit Číňani! (29.06.2013)

Pozoruhodné na tom celom bolo asi len to, že beznádej a pocit bezprávia donútia človeka v afekte konať rôzne veci. Ale inak mi to prišlo celé akési surové, bez väčších emócií. Proste ako keby tí ľudia boli nejaké stroje, ktorých zvýšená beznádej privádza k nezvrátiteľnému skratu. Ale to spracovanie sa mi veru vôbec nepozdávalo, pritom základ to malo naozaj dobrý. Takže neviem či práve ten bezemočný chlad bol cieľom režiséra, ale ja by som skôr uvítal niečo precítenejšie. (20.07.2014)