Danielův svět

Danielův (vytvořený) svět. Deviant, ano, osobně tuto sexuální orientaci považuji stále za deviaci, se sebekázní s dvěma rukama a svou myslí. Chce si vytvořit svůj svět. Chce nutit lidi kolem sebe, malé i velké, aby se jeho světu přizpůsobili. Daniel se zamiloval do prvního dítěte, které ho kdy v životě objalo. Věta, kterým mohl např. třicetiminutový dokument klidně skončit. Ne, pojďme do Evropy ukázat všem naší otevřenost. Na západě Evropy se ročně zabaví stovky giga dat s dětskou pornografií a pozatýkají se desítky lidí. A v srdci Evropy je několik odvážných hochů, kteří za nesmírný pokrok své sebekontroly považují fakt, že si při masturbaci představují děti, které neznají, ale na to dětské hřiště se čas od času stejně jdou mrknout...ale jen na chvíli, pánové.... Ta nejodpornější odvrácená tvář pedofilie se tu vůbec neřeší, naopak, hoši nechápou, jak je může někdo, třeba rodič nevinného vyhlídnutého dítěte, považovat za úchyly. Extrémně kontroverzní téma v rukou nepříliš zkušené dokumentaristky. Je to znát. Statické hluché scény a neustálá potřeba nucené tolerance ve stylu home videa. Režisérka zřejmě spoléhala na své strašně šokující téma. Ano, při naprosto jiném zpracování určitě. Takto se Danielek jen vykecal, diváci na festivalu dokázali svou míru pochopení a svět je zase krásný. (23.10.2015)

Pohled do duše mladého klučiny, který žije s vědomím své pedofilní orientace a přijímá za to plnou zodpovědnost se vším, co to obnáší - včetně sexuální abstinence. Pohled do duše mladého klučiny, který hledá své místo ve společnosti a zažívá svůj coming out. Pohled do duše mladého klučiny, který se otevřeně svěřuje na kameru se svými pocity. Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, jedná se o pohled do duše mladého klučiny, což tedy považuju za největší handicap filmu, který se snaží zachytit niterní svět pedofila. Jestliže se režisérka snažila ukázat světu, že i ti, jež považujeme za "úchyly", jsou vcelku normální lidé, kteří prostě musí žít tak, jak se narodili a akceptovat to, plně to chápu a klaním se - rozkrývání tabu, navíc takto otevřeně (skutečně ukázal světu svou tvář?), se prostě cení. Bohužel věk hlavního protagonisty značně ubírá na důvěryhodnosti filmu, minimálně v té rovině, kdy (a netvrdím, že to byl záměr) se projevuje snaha o zobrazení denního života normálního pedofila. Dneska je Danielovi dvacet. Ví, že nebude mít rodinu, že musí eliminovat svůj sexuální pud. Říká, že si je vědom toho, že jeho láska je zakázaná. Říká, že si vystačí s pravačkou. A já mu to věřím. Je mu taky teprve dvacet, že... // Výborný námět na časosběrný dokument. Protože fakt by mě zajímalo, jak člověk své abnormální (což není míněno pejorativně) sexuální zaměření vnímá, resp. zvládá třeba ve čtyřiceti, padesáti letech... A co se mezitím děje. Ale tohle není ten typ dokumentu. Tohle je čtený deník mladého kluka, který chce zažít svůj coming out. Ačkoli je jeho výpovědní hodnota - jakožto zpověď pedofila - zkreslená, minimálně tím věkem, jako otevřená zpověď se rozhodně cení. // A nemístná poznámka na závěr: ukázat, že život pedofila musí být těžký, protože je plný odříkání a sebezapírání, není nic lehkého, ale třeba Larsu von Trierovi k tomu stačilo pár sekund v Nymfomance. (26.08.2015)

Tak jsem se dneska utvrdil v tom, že je můj učitel literatury pedofil. Velmi si cením toho, že s tím jako člověk vyšel ven, za což si zasluhuje mou podporu a můj respekt. Jen málo lidí s podobnými problémy o tom vůbec někomu řekne, natož o tom natočí dokumentární film. Dobrá práce, pane Kubec, jen dál ukazujte světu, že i mezi pedofily jsou dobří lidé, kteří mají své problémy. (13.12.2018)

2,5*. Vážim si najmä to, že tento dokument vznikol a že poskytuje pohľad na problém aj z iného uhlu pohľadu. Ale ako film je to naozaj nezvládnuté, nudné, nepovedalo mi to takmer nič nové a asi každý pedofil zobrazený vo filme, okrem Daniela, mi prišiel ako naozaj nechutná karikatúra. Keby bol celý film aspoň tak silný ako scéna konfrontácie so zakladateľom Pražského Pride-u, mohlo by ísť o výnimočný dokument. (04.08.2016)

Daniel je kluk. Daniel je pedofil. Daniel vysvětluje, že být pedofilem nutně neznamená nahánění dětí po parku s bonbóny v kapse. Daniel se snaží překonat své touhy a současně je zprostředkovat veřejnosti, aby si nemysleli, že být pedofilem současně znamená být potížistou nejvyššího řádu. A funguje to. 65 % (27.01.2020)