Gappa

Už 30 let před Gappou lze najít filmy s lepšímy triky. Toporná monstra, která létají stylem "mám sice křídla, ale proč s nimi mávat", japonský klučík namaskovaný za malého černouška, 100x přepísklý happy end... Snad by to všechno dohromady mohlo dávat vtipnou parodii sama na sebe, ale ani na to Gappa nemá. Apoň ne pětihvězdičkově. (31.05.2006)

V roce raz dva digitálních efektů to byl velmi solidně odvedený výkon. Zamrzí cáry, co zbyly po letech. Naneštěstí se do podpalubí s dnešních měřítek sesouvá i křiklavý děj plný velmi (ale opravdu velmi) otravných otoček. Hlavní nestvůra taky pozbyla na kráse, což dokazuje, že klon Godzilly zůstane zmetkem ať se jmenuje jak chce. Ani za mák se nedivím hodnotícím, co film viděli až v období vychytávek Matrixu a jejich úšklebným komentářům. Inu, potvory z Japonska už dnes táhnou jen pár znalců a nadšenců. Co dodat? Odečtěte jednu či dvě, ale já tam ty tři nechat musím... (22.01.2007)

Keďže ma k tomuto filmu neviažu žiadne sentimentálne úchylky tak hodnotenie zodpovedá kvalite filmu. Dej je taký jednoduchý a pritom stupidný že to až trieska dverami. Prakticky po 15 minútach viete presne čo sa stane do konca filmu. Ešte horšie ako ten príbeh sú však masky (gappa alebo čo to malo byť vyzerala ako andulka, ktora chodí ako človek v nepohodlnej maske a na chrbte ma namiesto krídiel rogalo ), herci a efekty ( ak sa to tak dá nazvať ). Kartónové domy, detské tanky a rakety vyzerajú strašne umelo v každom zábere. Jednoducho a výstižne odpad! (25.06.2011)

Přestože vykrádá Godzillu snad ve všech směrech, včetně nepochopitelného "ohně", které obludky plivou, a obsahuje méně destruktivních pasáží, hodnotím ji lépe. Působila mnohem filmověji (síla devíti let je znát), neměla tolik hluhých pasáží (i když by se rozhodně našly) a především její konec ve mě dokázal probudit emoce a zásluhu na tom mají i zcela evidentně umělé obludky s dokonale lidskmi pohyby. (možná právě proto). Je to kravinka, ale příjemná kravinka, u které sice člověk necítí mrazení v zádech v důsledku uvědomění si historického významu, ale rozhodně na ni bude vzpomínat s úsměvem na tváři. (22.01.2008)

Kardinální otázka zní: Vychutnat si, jak je to celé legračně pitomoučké, nebo tím být uražen a znuděn? Nebo snad dokonce přistoupit na hru? Osobně osciluju mezi prvním a posledním se silným příklonem k přistoupení na hru a užívání si filmu tak, jak byl zamýšlen (a současně chápu, že taková možnost je pro většinu normálních lidí starších devíti let jednoduše neuskutečnitelná). Gappu jsem ve své době absolvoval v kině odhadem tak čtyřikrát a třeba výjev s rybářem tahajícím z hlubin něco, co vypadá na přerostlého wartburga s rozsvícenými světly, se rozhodně řadí k mým raným formativním filmovým zážitkům. S odstupem je to samozřejmě záležitost naivní až běda, hloupě sexistická a já nevím co ještě, na druhou stranu se děj sympaticky vymyká současným klišé už jenom tím, jak se tu straní nestvůrám a za naivní hlupáky nejsou domorodci, ale příslušníci rozvinuté evropské, pardon, japonské civilizace. Děti si taky nestěžovaly na chabou úroveň triků a hereckých výkonů, naopak projevovaly něžné city k malému gappátku a půlku následující neděle strávily kreslením ptakoještěrů a hrou na Gappu – za mě a mou rodinu tedy suma sumárum slabší *** :-) (08.11.2010)