Obsahy(1)
Nejrespektovanější kuchař u nás několik let napravoval české hospody v televizním hitu Ano, šéfe! a naučil diváky správně grilovat v pořadu Šéf na grilu. Správný kuchař musí nejdříve zvládnout základní řemeslné znalosti – a zábavná kulinářská podívaná Vařte jako šéf! je plná praktických rad, které pozvednou vaše kuchařské schopnosti. Dostanete v ní tipy na suroviny, techniku i recepty, které vás pasují na opravdové kuchaře. Během šesti dílů zaměřených na vejce, polévky, omáčky, úpravy masa, lehká jídla, gril a saláty, ryby a těstoviny dostanou tři mladí kuchařští učni – a s nimi i vy – od Zdeňka Pohlreicha užitečně informace o základech řemesla, surovinách a správné technice vaření. Nenechte si proto ujít jedinečnou novou kuchařskou show a povzneste spolu se Zdeňkem Pohlreichem své kuchařské schopnosti na umění! (oficiální text distributora)
(více)Recenze (68)
Zdéňa opět dokázal, že patří nejen do kuchyně, ale i na televizní obrazovky. Perfektní show, která je tentokrát opravdu čistě o vaření, a to pěkně od základů. V jednoduchosti je síla. To dokazuje Zdéňa už v prvním díle o vajíčkách. Vy, co Zdéňu nemusíte, se schválně na nějaký díl podívejte, věřím, že změníte názor. A vy, kteří máte Zdéňu rádi, se kochejte krásným, čistým vařením, nechejte se inspirovat a zasmějte se u Zdéňových hlodů. Jen tak dál! ()
Zdenda radí a nezklame. Může vykládat a krájet/sekat/potírat/míchat cokoliv a stejně člověk dostane solidní chuť. Pohlreich to prostě má v sobě, ačkoliv si ho divák samozřejmě oblíbil primárně coby chlapíka s neuhlazeným slovníkem, jak brečí nad retro oblohou a fritovací kulturou. Tady nevštěpuje základy pro kvalitní fungování podniku, ale jednoduše naznačuje, že rozvařené špagety nebo vysušený losos nejsou tím, co by mělo omámit strávníky. ()
Ale ano, tři pologramotné čtvrtvařečky a jejich servilní žvásty a orgastické výkřiky u vejce, které je sice ztracené, ale přesto je vidět na kulajdách a jiných srajdách. Přeze všechno si myslím, že averze jistého gurmána a seržanta Kulyka k šéfovi, pramení už ve výše zmíněné pochutině, neboť je nesmírně zhrzen, že se poblífka nejmenuje Kulykajda, Kuldo, ty jsi pomsta sama a neodpouštíš. Znám i tvou nechuť žrát menu ve 4D, ale, kurva, je to lepší, než smažák obalený ve špatně prokátrovaném písku, politý půl litrem salmonely, pravda, přehledně nablitý na talíř z RaJe. Takže, jasně, Zdenda je Měchačka prapodivná, utíkající za kopečky v nepochopitelný rok a klasický předrevoluční vekslák se žrádlem, rozuměj, zloděj, tak jak je z dob socialismu známe, jedna verbež zelinářů, řezníků a jiných kokotích hlav, nic sympatickýho. Je to vlastně jen velká reklama a sebeprezentace... ale vést polemiku, jestli bujón z kostky, nebo poctivě a přitom snadno, je asi zbytečné, vítěz je jasně daný. Pořad má tedy pořád svůj řád a kdejaký neřád se leda může chytit za vyschlé varle, když sype mrtvého muže na flaksu a hlásá něco o gastronomii, takové hajzly bych nepustil do kuchyně ani v Bergen-Belsenu. Nicméně kolik lidí, tolik chutí...každopádně Zdenda klidně na Hrad, neboť u nás je již zavařeno a provařeno vše, takže by mohlo být pouze lépe. ()
Zdeněk Pohlreich vždycky rád „prcal“ lidi a vskutku velmi často zcela oprávněně. To samozřejmě nesmělo chybět ani v tomto pořadu. Sice už to nebylo tak zábavné, ale milovníci dobrého jídla si i tak přijdou na své. Oči měli gurmánské orgie, žaludek kručel šílenstvím a poloprázdná peněženka bečela jak malé dítě, co nedostane svůj bonbon. ()
Tak nějak jsem po prvním díle v rozpacích. Samozřejmě to kopíruje Gordonovo vaření pro radost (včetně psaní křídou na tabuli!), ale u Gordona alespoň máme empatického kameramana. Tady točí na kameru trdlo, které neumí zabrat detail, hlavně detail toho, o čem se mluví, což u vysvětlování postupu při vaření je důležitá věc. A kde to nezkazí kamera, tam se nasadí zběsilý střih. Ocenil bych komornější tón a skutečně podrobnější vysvětlování. Ne, že se řekne - děláš to blbě -, ale už se neřekne, co dělá blbě, a jak to teda dělat dobře. ()
Reklama