Everest

Krucinál, to byl nápor. Everest je překvapivě diváckým dramatem, které úspěšně kašle na hollywoodské pozlátko a servíruje uvěřitelné osudy v sakra depresivním balení. V základu je tu samozřejmě nádherné pokoukání, Kormákur se totiž s Everestem vyloženě mazlí a povedlo se mu skvěle dopilovat triky. Zároveň ale netočí jen bezobsažnou vizuální žranici, nýbrž hutné chlapácké dobrodružství, které do vás pere jednu emoci za druhou. Chvíli se s hrdiny radujete, chvíli strachujete, chvíli máte na krajíčku, protože otevřela stavidla samotná Keira... prostě je to dost vtahující zážitek, kterému lze vytknout jen příliš ubrečené finále a občas zbytečné postavy a dějové linky. To všechno jde ale ihned odůvodnit tím, že se to takhle prostě stalo. Takže pro jednou odložte scenáristická pravítka a nechte se pohltit obrovskými sny a ještě větším mrazem. Vážně to stojí za to. (18.09.2015)

Ale jo. Zejména po atmosférické stránce nakonec dost slušná zábava, a to navzdory zmatku v postavách (po celou dobu jsem se s nikým pořádně nesžil), podivnému střihu a přehnaně uplakanému konci. Několik adrenalinových scén doslova vyráží dech, a pokud navštívíte sál s agresivnější klimatizací, je to kolikrát, jako byste byli s týmem herců přímo na místě. Výborná je také práce se zvukovými efekty, o což více zamrzí přehršel dialogů na úkor "akce": tvůrci si občas klidně mohli něco přikrášlit. Takže hlavně prosimvás neudělejte stejnou chybu jako já, a nechoďte na to jako na nepřiznaný pokračování Vertical Limitu. Everest je totiž Drama každým coulem, a klidně bych jej vedle IMAXů vozil i po komornějších filmových festivalech. Spíš po těch komornějších festivalech. (18.09.2015)

Cesta do místa, kde lidské tělo umírá, v příběhu lidí, kteří moc dobře věděli, jak moc riskují, ale stejně do toho šli. Nic víc, ale určitě ani nic míň. A i když právě onomu sebedestruktivnímu jednání hlavních hrdinů nerozumím, mám díky parádní herecké sestavě pocit, že jsem alespoň nahlédl za první vrcholek. Ta intenzita, se kterou nejvyšší hora světa posílá vstříc horolezcům svoje nástrahy, přibije do sedačky a ve chvíli, kdy se objeví bouře, už se kino otřásá v základech a divák ví, že jde do tuhého. A každé zalapání po dechu pak skoro bolí i ve vlastních plicích. (24.09.2015)

Chtěl jsem si to vychutnat víc. Na druhou stranu film boří mýty, že legendární hora pojmenována po britském geodetovi George Everestovi je ideálním povyražením pro nejrůznější zazobané dobrodruhy, kteří touží po exkluzivním selfíčku. Dominanta Himalájí i zabíjí. A nevybírá si. Tragédie z roku 1996, o které si něco poslechneme, zasáhla dvě společnosti, které se zabývaly komerčními expedicemi na Mount Everest. Existuje víc svědectví a rekonstrukcí, co se tehdy nahoře vlastně stalo, samozřejmě s tím, že si často protiřečí. Nejprve poklábosíme u čaje, pak si užijeme pár cool záběrů, pak už lezeme po kolenou, pak se s omrzlinami po celém těle na dálku loučíme se svou milou. Žádný popcorn to ale není. Tady se leze podle fyzikálních zákonů, tady se umírá nikoliv podle výše konta, tady se efektně neskáče jako ve zředěné zimní pohádce Vertical Limit. Everest režiséra Baltasara Kormákura je komorní vyprávění, kterak by tihle chlapáci výšlap i sestup zvládli, nebýt jejich komerčních závazků v podobě nestandardního chování všech těch snílků, mnohdy slabých fyzicky i morálně. Tvůrci předložili směs několika lidských příběhů, tam prostších, tam silnějších, emoční díry ale mnohdy nezakryli. Což je asi největší škoda. Zkušení herci nedostávají tolik prostoru, sic si Kormákur drží odstup, šlechetné sebeobětování hrdinů se přesto dostaví. Převládá spokojenost, ale za to, že si jednou/brzy zase pustím starého dobrého Cliffhangera, se fakt nestydím. (21.10.2015)

Každý, ku komu si vytvoríte sympatie, sa dostane do veľkého prúseru. To je jediná dramaturgická ambícia Everestu. IMAXový marketingový produkt, ktorý s širokoúhlym formátom využíva sotva polovicu IMAXového plátna. Načisto priemerný scenár bez jediného pamätihodného dialógu, momentu alebo postavy. Výborné medzinárodné obsadenie prakticky nemá čo hrať, a Gyllenhaalova postava, na ktorú sme sa tešili najviac, dostáva 3x viacej priestoru než v trailery. Vizuál pekný, prostredie Everestu autentické. Efektné zábery zhora na exponované traverzovanie pod Hillaryho schodom. Kľúčovou zbraňou filmu je intenzita výchrice, ktorá vás v kvalitne ozvučenom kine zarazí do sedadla (Dolby Atmos positive). Film chválihodne neprekrucuje realitu, nepatosuje a nezhadzuje sa vlastnou blbosťou (Vertical Limit). Ale tým všetkým sa pýši aj Nordwand, ktorý nezaváňa odbitou štúdiovou zakázkou a naopak s rozprávačským nadšením a záujmom o postavy popisuje historicky významnejší a v dianí dramatickejší výstup na švajčiarsky Eiger (ktorý je čo do náročnosti úplne iný level horolezectva než "choďák" na Everest). (22.09.2015)