Dárek do cely č.7

Cakal som nieco serioznejsie. Ale po vsetkych tych blaznivych eskapadach, ktore sa vo vezeni odohravali a zaroven mi prilis zabavne nepripadali, uz dojemny zaver vo mne nedokazal vyvolat potrebne emocie. Hlavny hrdina bol prilis velky debil, ktory si neustale mrmlal to iste a vôbec ma nezaujal. Jedina postava, ktora sa mi pacila bol riaditel väznice v podani môjho oblubenca Jin-young Junga. Len vdaka jeho dojimavemu osudu davam mierne nadpriemernych 6/10. (28.12.2014)

Druhý korejský film, který moje očko spatřilo a jestli i ten třetí, bude na takové úrovni, tak je snad začnu i vyhledávat. Dárek do cely č.7 sice nepředčil Parasite, který zaujmul prvenství v mém seznamu korejských filmů (ne tak težký, když jsem viděla všehovšudy dva), ale dost se mu přibližoval. Asi mají korejci skrytý cit na skloubení totálního dramatu a komedie, protože v tom si byly oba filmy dost podobný. Film lehce tlačil na city... koho by totiž nepřemohla roztomilá plačící holčička... no mě určitě jo. I přes tenhle lehkej nátlak jsem si film dost užila. Přeci jen, hlavním tématem je vztah neprávem obviněného a vlastní obhajoby neschopného otce ze znásilnění a dcerky, která by radši prožila celý život ve vězení se svým tatínkem, než aby ho opustila. To samo o sobě je dost nelehký téma, tudíž jsem odlehčení v podobě úsměvných a až řekněme bláznivých scén přivítala a když se člověk odprostí od toho, že žádná věznice asi takhle nevypadá a nefunguje, tak si film za mě užije. Co víc dodat, než jen že jsem namotivována na další korejské filmy. (15.06.2021)

Vážny dramatický námet zabalený do rozprávkového obalu. Neviem, no na mňa to celé pôsobilo až príliš naivne a nereálne, a práve to mi strašne po celý čas vadilo. Takže takto vyzerá väznica s maximálnou ostrahou, kde zločinci vyčkávajú na trest smrti? Pretože ja som mal miestami pocit, že v tomto väzení je to občas ako v Disneylande. Základ príbehu bol naozaj dobrý, ale to spracovanie plné naivity a citového vydierania mi išlo v podstate dosť na nervy. Nechápem načo do dramatického filmu miešajú také nerealistické a prehnané súčasti. A inak, mne prišla mentálne postihnutá celá tá cela č. 7, nielen Yong-Goo. (12.12.2014)

Jak k tomuto snímku přistoupit? Já bych řekl, že je třeba pojmout ho jako zábavnou pohádku, ovšem s poněkud drsným a smutným průběhem, jinak to nevidím. Samotná zápletka by si zejména v úvodu opravdu zasloužila věrohodnější provedení a i celý průběh snímku je naprosto nereálný, tohle by zkrátka nikdy nemohlo nastat. Nicméně, pokud tohle vše hodíme za hlavu a přijmeme film tak jak je postavený, zklamat nemůže. Víceméně celou dobu jsem se výborně bavil, Yesung je neskutečně, ale neskutečně roztomilá dívenka, mentálně postižený hlavní hrdina působí též opravdu kouzelně a věrohodně (kvalitní herecký výkon) a půvabná učitelka či Yesung v dospělém provedení už jsou jen takovým bonbónkem navíc - pro krásné Korejky mám zkrátka slabost :-) A závěr? Tak čekal snad někdo něco jiného? Jinak to skončit asi nemohlo a kdo nepotřeboval na konci kapesníček, ten asi nemá kousek srdce v těle. (11.06.2016)

Jo, je to tu. Trvalo to nějakou dobu, ale tentokrát je to opět to správné melodrama, které známe z dřívejších let, kdy Korea solila jeden slzoždímač za druhým během krátké doby. Ten neuvěřitelný snímek, který by se určitě v reálu stát nemohl, ale paradoxně o to tu nejde. Převažuje většinou ta komediální část, které je ale také výborná. Do toho tam ale přichází několikrát tsunami na emoce, takže pro náchylné povahy je radno si připravit pořádnou zásobu kapesníků. Příběh sází na malou holčičku a neprávem odsouzeného na smrt, jejího otce, jedním vysoce postaveným státním úředníkem, který si chce vybít zlost na nevinném člověku, který nic neudělal. Tohle je denní chléb i většiny obyčejných lidí. Proto asi to dostává takovou sílu:-) Je to krásný film, který je po korejsku tak nádherně zkrásněn, že z posledních sil dávám vše co mám.-) (02.02.2014)