Henri

Dva belgický filmy, dohromady dvě hvězdičky - to už asi nebude náhoda. Dikkenek režíroval chlap, Henriho ženská - a jakkoliv nám před promítánim ňákej Pilát z Vltavy cpal, že ženský obyčejně mívaj citlivější pohled na svět, já teda neodhalil sebemenší rozdíl. --- Prvních zhruba 45 minut totiž bylo zhruba o tom, že je dotyčná postava buď retard, nebo neustále někam blbě zírá. (Případně obojí naráz). Asi dvě vyhrocený scény se vzaly odnikud a byly jakoby useklý, krkolomný; zatimco humorná složka z 95% počítala s tim, že máš neodolatelnou chuť tlemit se postiženym lidem. Což jsem tak uplně neměl, no. Jako ... já teda zřejmě Jolandu chápu - skrz sborový "Sex! Sex! Sex!" v jídelně blázince nejspíš chtěla dát najevo, že ti retardi vlastně řešej uplně stejný věci/problémy jako každej první smrtelník; a možná tim i chtěla nechat Rosette vybřednout z davu (alias stereotypu). Jenže přitom si už jaksi neuvědomila, že se prostě zároveň chová neobyčejně hulvátsky. --- Ve finále snad to jediný, co na Henrim působilo jakž takž příjemně, byl písničkovej soundtrack a jedna 20minutovka zaměřená čistě na vztah obou vyvrhelů společnosti. Plus mínus takovou náplň jsem, já naivka, očekával od celýho filmu ... [16. Festival francouzského filmu] (22.11.2013)