13. komnata - Série 8 (2012) (série)
Režie:
Zdeněk GawlikKamera:
Miroslav HurtObsahy(1)
Známý herec, moderátor a muzikant trpí už čtrnáct let epilepsií. Jak se mu daří se vyrovnat se záchvaty a změnou životního stylu?
Dalibor Gondík, známý herec, moderátor, muzikant, skladatel a divadelní režisér osobně poprvé přiznává, že trpí epileptickými záchvaty. První ataku měl před 14 lety, poslední před několika týdny. Spadl do vozovky, probudil se potlučený ve Fakultní nemocnici Motol, kde mu museli šít obočí, rány na hlavě i na rukou. Na nic z onoho pádu si nepamatuje. Nyní je bez řidičáku, má obavy být někde sám, bere léky. Neurologicky je v pořádku. Záchvaty jsou pravděpodobně následkem stresu a psychického vyčerpání.Vyrostl jako zdravý kluk. V rodině měli vždy blízko k divadlu, otec vedl ochotnický soubor, i jeho sestra je herečka. Dalibor vystudoval konzervatoř, přišly první herecké příležitosti v divadle, později moderování v rádiu i v televizi, a to v ranním vysílání, takže ve všední dny dlouhá léta velmi brzy vstával. V 29 letech ho postihl první epileptický záchvat, zřejmě v důsledku dlouhodobého nevyspání, stresu a pracovního vyčerpání. Začal se léčit, ale nemoc se ozvala znovu po necelých 7 letech a po dalších 7 letech potřetí; znovu byl spouštěcím mechanismem stres a únava. Odborná vyšetření však nic neprokázala, lékaři proto nenasadili další léčbu. Usoudili, že jde o ojedinělé záchvaty.Poslední záchvat udeřil už po necelém roce, v březnu 2013. Dalibor poprvé nespadl někomu do náruče, ale upadl do vozovky. Opět se musí léčit, byť má všechna neurologická vyšetření v pořádku. Lze se naučit žít s epileptickými záchvaty? Jak se vyrovnat s myšlenkou, že mohou kdykoli nečekaně přijít? Jak přizpůsobit pracovní rozvrh vytíženého herce, moderátora a muzikanta a zkrotit psychiku, aby k záchvatům nedocházelo? Jak se srovnat s omezením koníčků či zákazem řízení automobilu? Před časem se Dalibor rozhodl změnit svůj životní styl, radikálně změnil způsob stravování, začal každodenně běhat a doufá, že nemoc porazí.
(oficiální text distributora)
Recenze (11)
Životem napsaný příběh, žádný umělý výcuc, na který tu občas narážíme!! Není to na jedné straně nějaké syrové povídání á la přišel jsem o matku, dítě, bráchu, mám rakovinu plic a ještě mi vzali jedno varle, ani na té druhé povrchní klouzání po bolístkách, které trápí každého druhého Čecha. Gondíkův příběh stojí někde uprostřed, je silný a názorově čistý, lehce nadprůměrný, a to i právě díky osobě Dalibora Gondíka, kterému léta fandím. Neplatí tak o něm to, že se odkrývání strašáků ve skříni začíná trošku zajídat, protože se cyklem vybírané tváře jaksi nemají kam/jak otevírat. ()
Gondík s vlasama bomba kunďák ()
Gondík je moc sympatický, jeho sestra taky, i komentáře kamarádů herců a spoluhráčů z kapely jsou fajn. Přesto je to velice slabý díl 13. komnaty, špatně uspořádaný, bez ladu a skladu. Pořad působí nudně, nezáživně, nepřehledně, i když je to zajímavé téma i životní příběh. Jako by na to autoři prostě neměli - na to udělat to pořádně, víc do hloubky a nejen povrchně. Takto z toho vylezlo něco jako nahraný rozhovor na diktafon bez dodatečného upravení a redigování. Ze strany autorů dost mizerná práce. ()
Epilepsia je veľmi nepríjemná záležitosť. Postihnutý nikdy nevie kedy udrie. Vždy mi bolo ľudí, čo som videl náhle odpadnúť v električkách, ľúto. Po podaní prvej pomoci a prebratí sa vždy ospravedlňovali. Ako by za to mohli. S Daliborom Gondíkom tiež súcitím v tomto zmysle. Inak štandardná trinásta komnata, tentoraz v hlavnej úlohe s niekým, koho som za nejakú významnú kultúrnu osobnosť nikdy nepovažoval. ()
Gondík je sympaťák. Líbila se mi o něm věta, kterou pronesl jeho kamarád: Dalibor má krédo života. Chovat se slušně a vycházet s lidma. Bohužel se občas nesetkává s lidma, který by stejné krédo sdíleli, což znamená, že narazí a pak si to strašně těžce nese a neví co s tím. Myslím, že to mám podobně. Myslím to dobře, ale jsou lidé, kteří dokáží být skutečně zlí. ()
Reklama