Para Elisa

Já teda zklamaný nejsem. Zápletka je dostatečně creepy, stopáž je (možná až moc) kraťoučká, takže když si Elisu představím jako hororovou povídku, nemám sebemenšího důvodu být nespokojený. Potenciál zůstal trochu nevyužit, to nebudu okecávat, demence postav je taky místy až příliš vysoká, ale pokud jsem dal této Balaguerově povídce čtyřhvězdu, tak tady by bylo blbý konat jinak. 70% (24.08.2014)

Chujovina, a pekelně uřvaná ("Ma-ma, béééé béééé, mama, bééééé!"). A navíc taky ne příliš šťastně natočená, protože když už došlo k nějakýmu násilnýmu konfliktu, nebylo nikdy nic vidět. Čim že jí ta svině třískla? Bylo to rukou, nebo kladivem? O co se ta druhá bouchla, že má v hlavě díru? Všechno se tu prostě děje tak nějak ledabyle, ve tmě a hlavně mimo kameru. A to zkrátka ruší, vzhledem k některým scénám to může dokonce nasrat. Můj nešťastný výběr z loňské či předloňské úrody Španělů (Deranged, Dictado, Insensibles) tak vesele pokračuje. (12.08.2014)

Docela jsem se na tento španělský kousek těšil, protože je nejčastěji přirovnáván k australskému The Loved Ones, jenže jak se ukázalo, nešahá mu ani po kotníky. Stále častěji mi začíná připadat, že španělská tvorba začíná v poslední době lehce upadat na úkor kupříkladu té francouzské. Jaume Balagueró je samozřejmě číslo jedna, ale většina ostatních se jej snaží jen napodobovat a moc se jim to nedaří. Juanra Fernández je ve svém oboru teprve začátečníkem, ale pokud na sobě nezačne víc makat, stane se jeho další tvorba jen průměrným patosem a brzy upadne v zapomnění. Tento obyčejný thriller je toho jasným důkazem. Pokud totiž někdo láká na psychický teror, tak je potřeba mu jej i slušně naservírovat a ne že zůstane jen u tuctového náznaku a jedinou věcí, kterou se dá „teror“ nazvat je řev jedné z hereček, při kterém vás začnou bolet ušní bubínky. Oceňuji, že si Fernández napsal i scénář, jenže v něm zůstalo tolik děr, že ani výrobci ementálu by se nemuseli stydět. Potenciál filmu zůstal z poloviny nevyužit, spousta věcí je nedotažených do konce, většina zajímavého mimo záběr kamery a stopáž mohla být klidně delší, protože useknutý konec mě pěkně nasral. Když k tomu přidám i „klasické“ nelogické chování a situace, nejsem schopný tomuto filmu dát prostě víc než obyčejný průměr. Po jeho zhlédnutí však začínám vážně uvažovat, že si v práci posbírám pár mašliček z hroznového vína a svážu s nimi svojí starou, abych si vyzkoušel, jestli to vážně funguje. To si samozřejmě dělám prdel, stejně jako si jí ze mě dělal sám režisér. Slabých 50% (28.11.2014)

Očekával jsem průměrnou horror-light jednohubku, ale nakonec (vlastně vcelku brzo) se z Para Elisa vyklubalo docela parádní psychopatické exploitation na španělský způsob. Originality sice zas až tolik nepobralo (inspirace například Misery nelze popřít), ale nebudu lhát, že minimálně v jednom momentu mě film vývojem děje i překvapil. Sympatické hlavní hrdince jsem pak vážně nezáviděl. Škoda jen narychlo useklého konce, mohlo to klidně ještě 15 minut pokračovat. (11.08.2014)

Tým úbohým študentkám sa v hororoch zásadne neoplatí privyrábať si ako opatrovateľky. Pokiaľ si ich nevyhliadne miestny psychoš, tak sa môžu stať – ako v tomto prípade – obeťou svojho zamestnávateľa. A komu by sa už len dobrovoľne chcelo byť ľudskou bábikou, že? Španielsko malo niekoľko rokov silnú hororovú formu, ktorú však už dávnejšie stratilo, čoho ďalším dôkazom je aj "For Elise". Tá sa snaží, napína, atmosfearuje a hysteričí, no nemá v sebe dostatok potenciálu, aby vyprodukovala niečo špeciálne / pôsobivé. Časom sa tým pádom dostavia nevyhnutné explo-scénky a musím povedať, že už dávno na mňa v nejakom vážnom horore nepôsobili tak silene, až úsmevne. Takže nakoniec je z toho ledva rutinná žánrovka; opozeraná, miestami až nudná, síce nie vyložene zlá, ale rozhodne nie dobrá. (11.08.2014)