The Angriest Man in Brooklyn

Willamsova finální koketérie se smrtí. Kdo by si býval pomyslel, že nezůstane jen u ní. Robin Williams má jen 90. minut na to, aby si stihl dát dohromady svůj život. Přesně tolik mu zbývá života, tedy alespoň podle unáhlené diagnózy, kterou mu v ordinaci a v rozčílení sdělila mladá doktorka. Je otázkou, zda se dá za tu dobu stihnout sex s manželkou v jejich ochladlém vztahu, udobřit se s rozhádaným synem, vyhnout se mstivému taxikáři z Uzbekistánu nebo mít trpělivost s koktavým prodavačem videokamer. Když máte mozkové aunerysma a bezprostředně vám hrozí mrtvice, je těžké se uprostřed hektického New Yorku nerozčílit. Film je remakem u nás prakticky neznámého filmu "The 92 Minutes of Mr.Baum", který natočil izraelský režisér Assi Dayan. Zvláštností je, že stejně jako Dayan, i Robin Williams zemřel v roce 2014. A možná tenhle film byl určitou předzvěstí hercova osudu. V něm si totiž vydatně zahrává se smrtí, až se jí po peripetiích nevyhne. Nevím, čím to, ale Williams mně nepřipadal v nikterak oslnivé herecké formě. Jeho výkon skoro zanikl, přičemž ho vydatně přehrávali ostatní herečtí kolegové. Do své poslední filmové role se příliš zaníceně nepoložil, ale rozhodně to neznamená, že by ji odflákl. To vůbec ne. Daleko zanícenější dojem na mě zanechala producentka filmu Mila Kunis v roli mladé doktorky Sharon Gill, která převzala otěže nad indisponovanou hlavní hvězdou filmu a pomáhala filmu, jak se dalo. Její sympatická aura průměrně zrežírovaný film dotlačila k přijatelnému, avšak nijak oslnivému výsledku. Režijní veterán Philip Alden Robinson se na režijní scénu vrátil po dvanáctileté pauze. Jeho sterilní přístup a sterilní formou podávání nápadů částečně pramení z toho, že jde o remake. Jím přepracovaná látka u diváků příliš emočních závarů nevyvolá. Vše spíše připomíná vývar z původně chuťnoučké polévky. Nelze se divit, že působí divně, že umírající Henry Altmann má za bratra liliputa (Peter Dinklage), doktorka spíše vyhlíží jako týnedžerka, dva hlavní protagonisté sdělují své myšlenky i pocity formou vnitřního hlasu, v tomto případě funkční jen na konci filmu, nápady s koktavým prodejcem, bezdomovci, vyprovokovaným uzbeckým taxikářem nebo s nenávistným spolužákem jsou málo využité a hlavní hrdina má výduť v mozku, oproti nádoru, který byl v původní verzi filmu. Režie nemá optimální tempo, dynamiku ani švih a film se při své skromné stopáži (cca 80.minut) jeví delší, než ve skutečnosti je. Ještě horší je to s technickou kvalitou filmu, kdy režie si velmi nezkušeně vede v dramatických scénách (a to jich je ve filmu pohříchu málo), jako je například scéna se skokem z mostu, kdy se to neobešlo bez, dnes již jen ojediněle používané, zadní projekce. Zkrátka ta dlouholetá režijní pauza byla na výsledku znát. Na druhou stranu, ta herecká sestava hodně film zachraňovala. Osvěžujících sekvencí bylo pomálu, ale přece jen se našly. K nim určitě patří dobře vystižená scéna s policejní hlídkou, nebo většina společných scén tandemu Williams/Kunis. Nerozhodnost, respektive nejasný tvůrčí záměr, zda setrvat v absurdním pojetí, dramatickém, komediálním, nebo rovnou to rozbalit se sociální kritikou či satirou, zůstal v konečném kontextu hrubě nedotažen. Přitom prvky z každé této oblasti mají své zastoupení, ale to, co mohlo film udělat příjemně nekorektním, je jen naznačeno a tím to hasne. Nehledě na to, že se tady stíhá až moc, co by se v reálu stihnout za ten časový limit prakticky nedalo.Tenhle film si svůj patetický ráz neodpustí, ale v tom je náhodou dobrý a i určitým způsobem to na diváka zabírá, když je potřeba. Nejvíce tedy film zaujme Milou Kunis, prohlídkou New Yorku a zvláštní osudovostí spojenou se zesnulou hereckou star Robinem Williamsem. 60% (03.02.2015) (méně) (více)