Kouzlo měsíčního svitu

Rok sa stretol s rokom a Woody nám opať prichystal cestu do duší svojich postáv. Tentokrat bol rozbeh pomalší, jeho príbeh sa v prvej tretine potkýnal o zbytočne naťahované scény a dej sa posúval slepačím krokom. Potom to prišlo a náramne som si to užíval, hlavne vďaka niektorým brilantným dovtipným dialógom, ktoré pobavili, ale prinútili aj k zamysleniu. (07.12.2014)

Ekvivalent kouzelníka na zahradní párty, od kterého přesně víte co čekat. Tedy žádné zázraky, ale solidně odvedené řemeslo, kde sice znáte a máte prokouknutý každý trik, ale právě to od něj očekáváte a přesně to i dostanete. Ovšem u Woodyho stále lze předpokládat, že se přeci jen ještě vytasí s něčím "copperfieldovských" rozměrů a nespokojí se jen s milou tuctovkou. Tak snad při příštím vystoupení. (09.08.2014)

No, bylo to takové nijaké. Nebýt Emmy Stone, tak je to celkem propadák. Ale ona je skvělá, krásná a má talent. Colin Firth mi tam moc neseděl. Jeho role nebyla napsaná pro něj, ale pro někoho mladšího a charismatičtějšího. Příběh je sice krásný, ale takový fádní. Mám z toho smíšené pocity a takový zvláštní pocit. Divně zajímavý film. (14.04.2015)

Woody Allen zraje jako víno. A jakoby dospíval. Jeho svět se zvětšuje, pročišťuje, zjasňuje. Staré téma Shawova PYGMALIONU pojednává v důsledně zachovávaném dobovém rámci, byť jeho retro se časově posouvá do meziválečné doby končící konjunktury. Feminismus už není výstředností ztřeštěných žen, ale vážně braným společenským jevem, vůči němuž si však patriarchát stále zachovává zřetelný odstup. Zrcadlí to allenovské vedení dialogů a pojetí obou postav. Je - v nejlepším smyslu - feministické: americké děvče ze Středozápadu, vládnoucí zřetelným půvabem provázeným nezanedbatelnou inteligencí, i poněkud snobský a až arogantně namyšlený, ale neméně nadaný a tvořivý muž Albionu, který si však stále zachovává kontakt se skutečností a své sebestředné přesahy drží pod kontrolou. Poněkud křečovitá zápletka kolem otázky, zda triky, předváděné iluzionisty, jsou skutečné či naopak pečlivě nacvičené klamání vděčného diváka, je zachráněno sopečnou zamilovaností, do níž se sebevědomý muž propadá se zápalem a horečnatostí nic netušícího jinocha. Katarze, spojená s těžkým úrazem milované tety, ho vrací postupně do skutečnosti. A ženské spiknutí, poslední šance rychle dozrávajícího oboustranného životního vztahu, slaví kýžený úspěch. Pat, k němuž skvěle gradovaný příběh rychle spěje, však přesto ponechává viditelnou převahu na ženské straně. Ale co by muž, který právě do značné míry objevil sebe sama, neudělal pro štěstí milované bytosti, když slunce, které se rozzáří, pohladí svými paprsky i jeho? Životní láska, kterou potkáme - zdaleka ne všichni - zpravidla jednou za život, sezdala dvě individuality nesnadného oboru. Allen, jako vždy precizní ve všech ohledech filmového řemesla i své nenapodobitelné autorské filmové řeči, buduje toto štěstí na přirozených základech psychologicky úsporně, ale výstižně vykreslených postav, daleko přesahujících žánr klasických konverzačních divadelních her přelomu 19,. a 20. století. Jakoby hledal a našel sám sebe. A s tím a tím i svého vděčného filmového diváka. (07.08.2014)

Colin Firth i Emma Stone jsou výborní herci a tady mají dobře napsané postavy. Jenže po výborných Jasmíniných slzách je tohle prostě jenom příjemné retro, na které za chvíli zapomenu. Darius Khondji sice opravdu kouzlí romantickou atmosféru, ale ani to nestačí. Navíc se někdo v HCE rozhodl nahradit paní Hábovou jakýmsi neuvedeným brigádníkem, za což dotyčnému opravdu neděkuji. I tím v Čechách přišel Allen o kousek svého kouzla. (04.09.2014)