Parchanti spí dobře

Hned po promitani jsem si pomylene rikala, ze vlastne neudelal zadny velky cin. Ale on se prece dokazal obetovat. Marne. Krute. (Hahá, podle teorie všívání je více bratrem, než lidskou bytostí!) A na poslednich deset vterin uz jsem zavrela oci. Predstavovala bych si ten zaver mene konstuovany a vice intuitivni. (Ackoliv mam v posledni dobe podezreni, ze nevim, co to slovo doopravdy znamena.) (23.11.2013)

Sametové povrchy kůží tělesných fragmentů vedou neodvratně k šagrénu osudné pohovky. Nitka elegantní dámské obuvi provazuje příjemně fragmentární vyprávění. Epizodní role jsou parádní črty latentních příběhů. Klíčové odhalení ve druhé třetině filmu zanechá hlavní postavu v bezmoci, takže všechno co následuje, nemá zákonitě vnitřní sílu předchozího filmu a horkotěžko se ji snaží dohnat hlasitostí, krutostí a perverzí. (23.11.2013)

Sorry, ale tohle byl ultra nesmysl. Ani po 100 minutách tak pořádně vlastně nevím, co se komu kde a jak dělo, jen tuším, ale z toho tušení mi vycházejí tak minimálně dva naprosto různé filmy. A ani po 100 minutách vlastně nevím, která ženská byla která. Děj skáče neustále sem tam, A když se film časem blíží ke konci a vy čekáte, že teď se objeví něco, co všechno vysvětlí, bum, je konec. Autoři jsou fakt Saláti. Škoda Vincenta. (02.03.2014)

Mohlo to být výborný francouzský drama, kde by se temná atmosféra dala krájet, ale ono to tak bohužel ve výsledku není. Je to totiž neskutečně zmatečný - flashbacky, střihy a skoky neustále ze strany na stranu, takže se člověk musí neskutečně soustředit, aby pochytil, co se tam vlastně děje. A do toho obsadí na ty zásadní ženský role natolik podobný dámy, že to v tom zmatku dělá doslova bordel. Ponurej filmovej art-filtr s hodícím se soundtrackem to výborně doplňujou, ale to hlavní, což by měl být děj, téměř chybí. Nebo to tam je, ale hodně pečlivě urkytý tak, aby to jen tak někdo neviděl. Po shlédnutí jsem si přečetl nejeden článek o tom nebo nějakou tu synopsi, abych z toho měl aspoň něco, ale ani to moc nepomohlo. Jeden z recenzentů se to snažil vysvětlit citací: "Jean-Luc Godard: A story should have a beginning, a middle and an end … but not necessarily in that order.” Já mám ale dojem, že tady se to neřídilo ani tímhle... (29.12.2013)

Teda pobrat, co se vlastně v tomhle filmu děje, dá jednomu docela zabrat. Bezprostředně po dokoukání nemám pocit, že bych měl úplně ve všem jasno, ale je mi to tak nějak jedno, protože mě ten film spíš celkově moc neoslovil. Přišel mi divný, protivně fragmentární a obsazený samými hnusnými herci, snad s výjimkou Chiary Mastroianni, u níž mi ale pro změnu přišlo skoro strašidelné, jak je podobná svému otci - já jsem celou dobu netušil, že jde o dceru Marcella Mastroianniho, ale pořád mi přišla strašně povědomá, a teprve s naběhnutím závěrečných titulků, kde se objevilo její jméno, mi to došlo. Za sebe si myslím, že to asi nemusí být špatný film - minimálně kamera a soundtrack jsou super - ale pro většinu lidí to asi bude nestravitelné. Minimální počet hodnocení i komentářů, které si zde film vysloužil, mě vede k domněnce, že návštěvnost v českých kinech byla asi minimální a že je tento film českým divákům v podstatě neznámý. Osobně se tomu nedivím a sám bych film asi radši nikomu nedoporučoval - sám jsem si k němu cestu nenašel a chuť vidět ho znovu není (naopak jsem si uvědomil, že koukat na film jen proto, že se vám líbí jeho plakát, asi nemusí být vždy úplně dobrý nápad). (04.09.2015)