Ranhojič

Velice povedený film o téměř původu léčitelství v 11. století, kdy v Anglii vše samozřejmě léčil strejda Bůh a vše ostatní bylo čarodějnictví (dementi), zatímco v Persii bylo lékařství na denním pořádku a na vrcholu. Film je bravurně zvládnut po všech stránkách, herci zvládají své řemeslo na výtečnou, Frenzel připravil nádhernou hudbu a režie spolu se scénářem je na vysoké úrovni. Film utekl jako voda. Můžete porovnat obě kultury a náboženství, protože podle toho byste nechtěli žít ani na jedné straně. Za mě určitě výborný a mohu doporučit. (01.06.2015)

Kdyby Ranhojič nebyl z větší části jen dobře odvedenou prací počítačových grafiků, docela by se mi to líbilo. V příběhu, kterému se nedá věřit, hraje vizuální a akustická složka podstatnou roli a když je všechno příliš umělé, začne to nudit. Čekal jsem masakr ve stylu Parfému, ale klišé a hloupých scenáristických můstků (vztah s holičem, poprava, návrat do hořící knihovny) je tu příliš. Pouštní část docela povedená, ale k Lawrencovi je to ještě hodně daleko. (22.06.2014)

Neskrývám zklamání, které přichází v podobě Ranhojiče. Doufal jsem ve svěží a zajímavý film o průkopnickém prosazování lékařských postupů ve středověku, ale dostal jsem jen naivní a vcelku pitomou pohádku, ve které ani moc o lékařské řemeslo nešlo. Ben Kingsley si sice udržel svou tvář, ale celkově se zase propůjčil něčemu nedotaženému. Když tedy přežijete tu nekonečnou stopáž, debilní úsměv hlavního hrdiny, který mu z xichtu nevymaže ani morová rána a nesympaticky vyhlížející Emmu Rigby, která zřejmě posvačila cihlu a ta se jí vzpříčila v ústech, bez toho, aniž byste se museli 100x dívat na hodinky nebo jste několikrát usnuli, nezbývá než poblahopřát. Na druhou stranu jsem potěšen, že se Němci pokusili o nějaký ten velkofilm, ač se tedy nezdařil. Je vidět, že filmy s větším rozpočtem netočí jen Hollywood. To ovšem platí i v otázce zbytečných filmů, které stojí za to vidět pouze jednou.. jestli vůbec. 50% (04.06.2014)

Ranhojič je překrásná pohádka, která však i velmi dobře využívá historické reálie 11. století. Některé scény jsou naprosto fascinující (především lokace krajin). Philipp Stölzl a Hagen Bogdanski se vytáhli! Mladík Tom Payne naznačil, že je velice talentovaný, uvidíme, jak si povede dále...Ben a Stellan si odehráli to svoje:). Pohádkových 5 hvězd. (16.05.2014)

Stölzl napozeral historické veľkofilmy Ridleyho Scotta a načítal základné klišé žánru. Vznikol tak patetický film s pekným vizuálom. Postavy večne filozofujú a žiaden dialóg sa nezaobíde bez slova Boh, Alah, alebo Pán. Na uliciach vidíme hromadu mŕtvol, výsledný dojem z podobných záberov je však naleštenosť. To spôsobuje neživotnosť filmu. Iskru mala napríklad expozícia so Skarsgardom, exotika blízkeho východu si podľa tvorcov vyžaduje naopak pompéznosť. Nehovoriac o nechcene parodických klišé typu kamarát umrie presne vtedy, keď ho prídem navštíviť. (06.04.2015)