Kapsle

ženy brr... ale jak jsou svůdný. to je pravé mystérium. (06.07.2013)

Psychotická řecká Kapsle (2012) autorky Athiny Rachel Tsangariové je minimalistickým scénickým rozhovorem s prostorem a podivností vlastního těla skupiny žen, která je doplněná pomalým atmosférickým ambientem. Napínavý vývoj výuky základních lidských pocitů zdržovaný slowmotionem mi připomněl jakousi kameramanskou hlášku „slowmotion je sprosté slovo.” Kaple se sprostoty nebojí. Otáčí hlavy ženám a dívá se jim doslova do útrob s použitím jednoduché palety nevýrazných barev, ve kterých jsou tóny těla často jedinými teplými barvami. Zdánlivě pomalé dávkování informací svědčí k dokreslení surrealistického prostředí komunity žen bílých límečků, kterým šibe, ale šibe jim esteticky. Oblékala je fúze Jacobse a Vuittona. (Filmové listy 2018) (09.08.2018)

Zrodit se a být zničena. A zanechat po sobě další tápající generaci, která překlopýtá přes hříchy, zrození, smrt a neschopnost poznat a vědět. Symbolika, symbolika, symbolika - a k tomu postel a židle. Jeden z mála filmů ve Varech, u kterého by komentář "vizuálně podmanivé" nebyl jen vatou. (06.07.2013)

Podbízivá obrazová stránka a pohledné dámy ve mně vyloženě probouzely touhu všemu porozumět. Jen možná, kdyby jmenované pocity dostaly čas na to, abych je vstřebal, jelikož šlo o důležité vodítko k cestě za odhalením smyslu díla. Nebo ne? Toť otázka... jen jedna z mnoha... (MFFKV 2013) (04.07.2013)

Kapsle: svůdně a tajuplně o ženách... (27.11.2021)