Benátský syndrom

Bývať v najznámejšom skanzene sveta môže byť zaujímavé a vzrušujúce, ale nie je to med lízať. Ak sa o skanzen nikto patrične nestará, tak nevydrží dlho, zvlášť keď sa trvácne niekoľkostoročné materiály nahradzajú modernými materiálmi, ktoré ako vieme, treba po desiatich rokoch nahradiť. Okrem podobných faktických pripomienok, ktoré ponúkal deprimovaný predajca benátskych realít, je ale dokument skôr vzdychaním starých ľudí, že nie je všetko tak, ako pred päťdesiatimi rokmi, keď boli mladí. Na to si ale môžu sťažovať všetci ľudia všade na svete, a možno aj my, mladší, že svet je iný, ako pred piatimi rokmi. A zmeny sa všade sakramentsky zrýchľujú. Veľké výletné lode pôsobia v malom meste ako päsť na oko, ale raz aj to bude ten najmenší problém. (21.09.2015)

Město, které přestává být městem a stává se turistickou atrakcí. Na jednosměrné cestě k totálnímu vylidnění už zmizely školy, nemocnice, banky, obchody, pošta. Mladí tu nemají žádnou perspektivu a odjíždějí. Staří se snaží dožít. Odhaduje se, že do roku 2030 nebudou mít Benátky ani jednoho stálého obyvatele. Z miliónů eur, které město vydělává na turistickém ruchu, většinu shrábnou nadnárodní korporace. Odvrácená strana turistického průvodce. Kolik dalších míst hodlá vykročit tímtéž směrem? (23.09.2015)

[48. MFF KV] Kulturní a společenský zánik Benátek prostřednictvím masové turistiky 21. století. Tak nějak by se dal popsat obsahový význam tohoto výborného dokumentu. Milióny lidí po celém světě mají svoje idylické sny o Benátkách. Peníze, hybná síla našeho současného světa, jim umožňuje tyto sny prožívat. Stále jsou to však jen sny. Romantická podoba středověkých Benátek vzala dávno za své. Zůstalo mrtvé město, jako pomník dávno vymřelé civilizace, který je v neustálém obležení lačných turistů z celého světa. Původní obyvatelstvo mizí závratnou rychlostí. Jen pár konzervativních starousedlíků zde dožívá své životy, požíráni turismem a komercí. Dokument Benátský syndrom citlivě propojuje svět starousedlíků, turistů a byznysmenů v boji o místo na slunci. Odhaluje nebezpečný syndrom naší součastné doby, který není příznačný pouze pro Benátky. (23.07.2013)

Tento dokument jsem viděl na promítání v u architektů v CAMPU na Karláku v Praze. V Benátkách na prohlídce kanálového města jsem byl jednou. Pak jednou po cestě k moři autobusovým zájezdem , kdy jsem ležel na karimatce na benátském parkovišti u autobusu a čekal, až si ostatní město prohlédnou a potřetí, také u moře s Přírodovědeckou fakultou jsem se hromadného jednodenního výletu zdarma do Benátek vůbec nezúčastnil. Pamatuji si, že dvě kamarádky z benátkového výletu přivezly hrozné kýčovité tretky a tričko "Benátky". Jednou jsem byl na pevninské části Benátek, kde žije 200 tisíc lidí a při čtvrté zájezdové zastávce v Benátkách jsem se nechal vysadit na poloostrově, kde se dalo ležet na pláži se špinavým mořem. Benátky jsou totiž pro Čechy dostupné po cestě na jih a když si nedáte pozor, ocitnete se tam pravidelně. V současnosti zde turisté až tak vítáni nejsou , protože přijede výletní loď velká jak panelák (v dokumentu se o lodích dlouhých až 340 metrů zmíní) , z nich se do města svezeni autobusy vyhrne pět tisíc lidí. Nenechají zde peníze na nocleh nebo restauraci, maximálně si koupí pohled a zanechají množství odpadků. V dokumentu se říká, že většina ze 42 miliard českých korun (přepočteno) ročního zisku z benátského produktu končí na účtech mezinárodních korporací a město je ve ztrátě. Celkově se mi dokument zdá být takový rozvláčný, bezobsažný jako by mu docházel dech. (04.10.2019)

Dokumentární portrét současné tváře města Benátky není žádným faktografickým průvodcem ani útočnou publicistikou. Naopak jde o silně melancholický povzdech, který skrze mizející postavy starousedlíků emotivně poukazuje na "zánik" Benátek jako živého města se stálými obyvateli a infrastrukturou. Postihuje vlastně nezadržitelnou ztrátu toho, co dělá město městem. Neomezí se jen na nesporné argumenty, ty mají nakonec menší prostor než osobní výpovědi několika lidí s pevným poutem k tradičním Benátkám, kteří putují městem a svěřují se se svými postřehy, obavami i rozhořčením nad politikou městské rady. Především temperamentní, babča vystupující jako dobrý duch a zároveň svědomí ostrovního města, poslouží jako zasvěcený a pozoruhodný průvodce, který se dokáže dotknout těch nejlidštějších hodnot, jež v současných Benátkách již nemají prostor. Ačkoliv film nabývá na tklivosti rozpínající se rezignací a odchodem řady "postav", přináší i apelativní momenty, které chtějí motivovat k pozitivním krokům k záchraně života v Benátkách, ačkoli závěrečná prognóza zní neúprosně. (03.07.2013)