Roura

[48. MFF KV] Čekal jsem kritiku Gazpromu, konfrontaci problémů s komentovaným výkladem. Dostal jsem ničím nekomentované okénko do života na Sibiři, plné dlouhých záběrů neorealistického ražení. Kratičké náhledy do běžných životů a obyčejných problémů lidí na venkově i ve městech chvílemi nudí, chvílemi zaujmou. Nelze jim upřít atmosféru konfrontace tradičních hodnot, jenž postupně zanikají vinou rychlých změn a stále intenzivnější industrializace. Co mi naopak chybí, je ucelená nosná myšlenka, kterou považuji u dokumentárního filmu za stěžejní. Zde není jasné, co chtěl básník říci. Celkovou atmosféru úspěšně nabourává i závěrečný přesun do Německa. Tento film je o všem možném, ale jen málo o plynovodu. Ačkoli film dostal na festivalu cenu za dokument nad 30min, pro mě byl tento počin uznávaného režiséra Manského trochu zklamáním. Možná i proto, že jsem čekal něco jiného. (08.07.2013)

Navzdory lyrickému tvrzení distributora považuju Rouru za sociálně kritický dokument, který odpálí ze začátku titulek, že 50% ruského příjmu táhnou trouby s plynem a následně nás oblažuje úžasně komponovanými záběry na oběti ekonomické nerovnosti, přímo v jejich živlu. Naštěstí díky absenci autorského komentáře a opravdu hezké práci kamery, která vás dostane mezi lidi a oblasti, kam se nejspíš jen tak nevydáte, je to poměrně příjemné plynutí dvou hodin s napětím, kam nás tvůrce zavede tentokrát. A protože Rusko tak místy opět zábavný surreal. (09.05.2016)

Tento film rozhodně stojí za povšimnutí, zvláště zajímáte-li se o krajiny na východ od nás. Plynovod je spíš jen takový krycí název pro filmové leporelo vytvořené z krátkých videosekvencí. Uznávám, že název je poněkud zavádějící (ale až takový fanoušek nefťgazpromyšlennosti nejsem, aby mne to mrzelo). Režisér zachytil post-sovětské obyvatele v neznámých situacích (pojízdný kostel, veterinář), stejně jako v situacích nepřekvapivých, až stereotypních (komunistické vzpomínkové akce). Poslední část snímku (po překročení hranic bývalého SSSR) byla už trochu táhlejší, přesto si myslím, že měla pro celkové vyznění filmu svůj význam. (20.08.2015)

Česká televize uvádí... Smrt úderem trubkou po hlavě! Téměř dvě hodiny sledujeme živoucí osud trubky, jejíž délka překonává penis Roberta Rosenberga a hloubka zahanbuje Hluboké hrdlo. Přitom kolem nás proudí nesouvisející životy blábolících lidí nedávající nám možnost se s kýmkoli identifikovat nebo cokoli v tomto trubecky-mistrovském díle prožít... Pan režisér tomu říká "observace světa kamerou", já tomu říkám "obser vaše světla i kameru"... Pár procent za hypnotický záběr z transportní loďky. 1/10 (05.07.2013)

Čekal jsem zdlouhavý dokument o plynovodu, u kterého začnu po čase usínat a opak byl pravdou.Velký podíl na tom asi mělo to, že jsem tak mohl vidět ne až tak často zabírané Rusko. Rusko, které je plné dědinek uprostřed ničeho, pojízdných kostelů a chovatelů sobů. Je sice pravda, že poté co se dokument přesunul za ruské hranice, začal ztrácet dech, ale i tak to byla velmi působivá cesta. (20.08.2015)