Die rote Sonne der Rache

Nekorektní a dokonalým způsobem přisprostlá westernová komedie, kde si Millian s grácií vychutnal další svou poměrně obvyklou roli špinavého klaďase. S jeho ženským parťákem Susan George jsem už měl trochu problém, tu naivku ji ne a ne uvěřit, všechno ale spravil, a to jen svým charismatem, Kojak, a to nebyl jeho Franciscus bůhvíjak skvěle napsaná postava. Ale když i do špatné role dáte takovýho herce, máte vystaráno. Nechyběl ani lehký sociálně kritický podtón v podobě vykořisťovaných vesničanů, nepůsobil však nijak rušivě. A nakonec kulomet! ( Djanga ale nečekejte) (27.11.2014)

„Muži maj bejt svobodní... No já svobodnej jsem. Jediný zákon, co znám, je ten můj!“  Nejsem zrovna velký fanda westernů ani gangsterek, možná o to víc mě bavila tato svérázná komedie až parodie s variací na legendární zločinecké dvojice a k závěru i na ty neznečitelné hrdiny. Typický, buranstvím na hony zapáchající Millian (přesto zábavný) a vedle něj pohledná Susan coby naivní holka s vizáží drsné kovbojky vytvořili dvojici postav, které přes vzájemný kontrast k sobě nakonec dobrým způsobem zapadli, a spolehlivě po celou dobu táhli tohle divoké dobrodružství nejen v boji proti nevidomému šerifovi. O napětí ani humor zde není nouze a na své jsem si přešel i během pravidelných poetických záběrů z dálky na projížďky krajinou, v doprovodu tónů jako vždy podmanivé Morriconeho hudby. [75%] (15.08.2021)

Anglický název: SONNY AND JED. Komediálně-westernová variace na příběh Bonnie a Clydea. Ani Jed, sexistický dobytek, ani Sonny, zakomplexované blond strašidlo toužící stát se psancem, nejsou zrovna ty nejsympatičtější postavy pod sluncem, ale jak Tomasu Milianovi tak i Susan Georgeové se povedlo jim vdechnout dost života na to, aby mě zajímalo, jak to s nimi vlastně dopadne. A když zrovna absentují, jistí je Telly Savalas jako jejich pronásledovatel. Třeba dodat, že humor (a dialogy vůbec) tvoří tolik urážek a narážek, až se z toho jednomu zamotá hlava. V tom byli scénáristé mimořádně kreativní. Vulgárnější western asi neexistuje a existovat nebude. Prostě taková romantická pohoda ála Corbucci. Jed: "You know what this is?" Sonny: "Sure, cowshit." Jed: "Don't be so fucking vulgar." (06.06.2010)

Buranský spaghetti western s elementy kriminálního filmu, v němž jsou znaky italského westernového subžánru dotlačeny na hranu parodie. Spravedlnost je od určitého momentu skutečně slepá, alespoň náznakem pozitivní postava docela chybí. Výjimkou není ani nesnesitelný protagonista. Jed, cpoucí do sebe v jedné scéně talíř špaget (zřejmě na důkaz, že sledujeme skutečně špagetový western), se chová jako odporný dobytek a ze všeho nejméně úcty projevuje k ženám, což se mu ve finále zle vrací. Po devadesáti minutách slovního a fyzického ponižování Susan Georgeové (která si zde vytrpěla ještě víc než v kontroverzních Strašácích) jde však jen o nepatrnou feministickou náplast. Morriconeho hudba sice táhne obehraný příběh nahoru, ale občasnému pocitu trapnosti za tvůrce, dostavujícímu se jinak spíše během sledování hrubozrnných komedií s Fantozzim, zabránit nedokáže. 65% (04.09.2018)

Pro mě je největší předností tohoto filmu právě Jed v podání Tomase Milian, jehož jsem si oblíbil už ve Velké Přestřelce a Companeros. Zde hraje ale hraje takové špinavé hovado, že to může mnoha útlocitnějším lidem zkazit celý film (není divu, když to na něm poměrně stojí). Já ale nechci koukat furt na správné postavy činící správná rozhodnutí (vždyť to bývá tak nudné, ohrané a vyumělkované), a proto jsem postavou Jeda toliko baven - vždyť je tak groteskní a buranskou postavičkou a Milian ho hraje vyloženě bravůrně (všechno sedí jak prdel na hrnec: dialogy, kostým i to, jak se nese). V momentě, kdy si lehl pod krávu a začal cucat mlíko z jejího vemena, jsem nedokázal již udržet smích. Jed se sice chová ke své parťačce Sonny hrubě a bezohledně, ale taky na to doplácí, což mě vede k tomu, že film má jistý feministický motiv: Muži a ženi jsou si rovni a nejlíp se jim bude dařit, když spolu budou spolupracovat. Pokud si to muži nebudou schopni uvědomit, budou na to sami doplácet, což tento film prezentuje. Navzdory tomu bych se ale nedivil, kdyby to lidi nebyli příliš ochotni filmu přiznat, protože je to scénáristicky nedostatečně prokreslené a divák po většinu času jenom sleduje, jak se muž chová hnusně k ženě, která mu to toleruje a ještě z neznámého důvodu chce být s ním. To může být frustrující, uznávám. Na konci se jejich role sice obrátí a on jak pejsek dobíhá jí, ale pokud vás celá jejich dynamika štvala, tak závěr nebude dostatečně uspokojivým zadostiučiněnním. Fungovalo by to lépe: 1. Kdyby jsme měli možnost více nahlédnout pod pokličku toho, proč je Jed takový jaký je a proč s ním chce Sonny být a proč chce být jako on, tak by pak divák mohl spíše přistoupit na celou hru. 2. Dále by scénář měl více prokreslit vztah mezi protagonistou a antagonistou Franciscusem (Telly Savalas), který má nejblíže k typickým Corbucciho westernovým "hrdinům" - či spíše mstitelům - protože přijde o oči, ale stejně jde srovnat účty se svým protivníkem, s nímž má historii. Filmu by velmi prospělo, kdyby se tímto scénář více zabýval. ___Já shledávám tento Corbucciho western velmi humorným a pokud čtenář myslí, že by se to mohlo sejít i v jeho případě, tak mu toto doporučuji spíše než Djanga nebo Velké Ticho. (16.01.2024)