Hlava plná metalu

Filmy z Islandu potažmo severu mám rád už jen jejich náladou, lidmi, prostředím tudíž má očekávání byla i zde vysoká zvlášť, když je v hlavní roli pohledná Islanďanka co má ráda metal. Bohužel výsledek byl na mě málo přesvědčivý a tak nějak mi někde přišel poslepovaný popotahovaný přez metalovou historii (vypalování kostelů v Norsku => warpaint, ale tak nějak mi chyběl nějaký ten black metal...) či bych řekl až mýty o metalistech (kostel a cigareta, nesmyslné vyvolání "bitky" což metalisti běžně nedělají, atd..). Co bych pochválil, mimo klasické klady severských film. (prostředí, herci, nálada), tak to je určitě postava nového kněze ten zahrál skvěle i byl citlivým a hlavně skvělým propojujícím článkem. Dále scéna v obcodě s malým metalistou a bez debat i závěrečná scéna v pokoji s rodiči. Dávám pouhé 3z5 silné momenty se střídají s delší nudou a představami o metalistech, které nejsou vždy pravdivé. (06.04.2015)

Príbeh zo života jednej obyčajnej rodiny, kde všetci mali v srdci veľkú bolesť. Here som tak nejak nevedela prísť na chuť, naopak rodičia veľkí sympaťáci. Akonáhle sa veci dali do pohybu, začalo ma to aj viac baviť, no a keď sa tam objavili tí traja mladíci a rozbalili to spolu s Herou na tej dedinskej oslave, to bola iná sila. Film zvláštny, ale niektoré scény vo filme boli naozaj fantastické, úplný záver výborný. (03.11.2014)

Když narazím na něco severského, řádně mrazivého a silně atmosferického, má očekávání jsou velká. A i tento film do zmíněného dokonale zapadá... Hera to neměla a nemá lehké, proto nevidím v jejím občas šíleném chování až takový problém. Vše je tu dle mého názoru vysvětleno a to i zde propírané vypálení kostela. Také nevím, proč příběh jedné holky brát jako ukázku typického chování a myšlení metalisty... no jo no. Film je výborně zrežírován, nebo spíše klasicky seversky, jak už jsem psal výše, atmosféra a chlad jsou znát. A i přesto, že je natočen v pomalejším tempu a mluví se zde méně (vše, opět klasicky), rozhodně nenudí. Navíc nejde pouze o drama i zde je (potřetí klasicky) přítomen onen známý černý humor, tedy se i zasmějete, pokud takový druh humoru snesete. Herecky září především Thora Bjorg Helga (v tomto filmu jako Þorbjörg Helga Þorgilsdóttir), která Heru zahrála i zazpívala výborně! 80% (27.12.2015)

Film v tomhle případě nebudu hodnotit jen jako divák a filmovej fanda, ale taky jako člověk, kterej metalem žije, má kapelu a šílí s kytarou už nějakej ten pátek. Zásadní věc, která se mně na tom snímku nelíbila, je to, z jakýho úhlu je to natočený. Co nám vlastně tvůrci chtějí říct? Hlavní hrdinka má bráchu-metalistu, kterej se nešťastnou náhodou zabije, jí z toho hrábne, začne poslouchat metal (temnou a satanistickou hudbu - konfrontace s věřícíma vesničanama) a pak dělá různý debiloviny do křiváku oděná. Přestože je Thora Bjorg Helga sympatická slečna, chová se jak potrefená koza a to tak, že mně to fakt vadilo - vypalování kostelů v severských zemích blackmetalistama/fanatikama byla určitá éra, ovšem když si divák uvědomí, proč to udělala Hera, zůstává rozum stát. A bylo tam toho mnohem víc - Hera trestá okolí i sebe (častokrát nesmyslně), nicméně vystavuje metalisty do světla vyšinutých lidí. Na závěr bych chtěl dodat, že snímek působil i dost nudně. Místama se tam nic nedělo a 97 minut mně v tomhle případě přišlo jak 160! (03.09.2014)

"MÁ BOLEST ODVÁDÍ MOU DUŠI. TAK DALEKO KAM DOHLÉDNU VŠECHNA ZEMĚ ROZDRÁSANÁ. TAK DALEKO KAM DOHLÉDNU.....NIKDE TO NEKONČÍ." Neobyčejně působivé severské drama. Odlehlost a strohost islandského venkova tomu dodává něco navíc....punc depresivní opravdovosti. Sonda do nitra několika poraněných lidských duší....těžká a strastiplná je cesta k vyrovnání se s tragickou ztrátou. Někdo mlčí, někdo křičí a Hera?.....ta dělá oboje. Jejím ventilem je kytara a metal avšak najde někoho, kdo ji opravdu bude naslouchat? Kdo ji pochopí...? (02.03.2015)