Across the River
Obsahy(1)
Marco Contrada pracuje ako etológ na taliansko-slovinských hraniciach. Za pomoci moderných prístrojov zaznamenáva voľný pohyb a správanie divokej zveri. Jedného dňa narazí na staršiu schátralú budovu, kde sa rozhodne prespávať. Po niekoľkých nociach si uvedomí, že jeho technika zaznamenáva omnoho viac, ako sa môže zdať. Opustený dom totiž skrýva svoje hrôzostrašné tajomstvo. (*CARNIFEX*)
(více)Recenze (80)
Kolikrát si říkám, že kdyby se takhle minimalisticky točila většina FF hororů, bylo by žánru hej. Naprosto úsporná záležitost de facto jen o jednom herci, ale s výbornou mrazivou atmosférou, která se co chvíli stupňovala a čím víc se blížil konec, tím víc jsem byl vykulenější. Zdrhal bych otamtud a zastavil bych se až v Polsku a to jenom možná. Jak nemám italské horory rád, tak tady mi makaróni udělali radost. 80% ()
8 let jsem film odkládal, ale nakonec filmu šanci dal a dopadlo to přesně tak, jak jsem doufal. Tohle bohužel nedokážu ocenit. Across the River je extrémně pomalý, levný, nezajímavý horor, kde se jednak nemluví a už vůbec nic neděje. Moc nevidím důvod, proč bych měl sledovat chlapa kouřit, pít, sedět, spát a ohřívat si ruky u kamen, tohle by neprošlo ani jako Drama natož horor. Příjde mi, že pro některé lidi je slovo atmosférický synonynem pro nudný a nezáživný. Kdyby se zde aspoň strašilo, ale není to napínavé, zábavné, ničím zajímavé. Gore nula, jump scary nula, zjevení nula. Scénař chybí, vizuál otřesný, herecký výkon o ničem a ani to prostředí mi nepřišlo moc nepříjemné. Snažím se najít něco na filmu pozitivního, ale ač hledám, nemohu najít nic. Artovka pro okrajové publikum. Příběh**, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí*, Zábavnost**, Hudba***, Vizuál**, Atmosféra***, Napětí*. 3/10. ()
Být na psychiatrickém vyšetření u Williama Dafoe s Charlotte Gainsbourg, několikrát bychom si s ní dali haj fájv, protože žádný hřbitov, chrám, ruina, dungeon či očarovaný dům netrumfne ve své děsivosti noční les. A to bude nejspíš důvod proč Oltre il guado, ač se jedná v zásadě o totální základ a tresť hororu, prostě funguje. Úsporné prostředky, jediný protagonista, hluboké lesy na italsko-slovinské hranici a dvě hnusný malý masožravý coury. A ačkoli se nejedná o found footage, technické prostředky a způsob snímání z něj v zásadě found footage dělají. Rozhodně jsou horší možnosti, jak strávit čas. Třeba čtením flipnicových komentářů. ()
V zásade stále platí to, čo som napísal k filmu Antikrist: "Kto sa bojí, nech do lesa nechodí." Mladý spočítavač zveri sa nebojí, pretože hory pozná, rovnako tak ich prírodných obyvateľov. A tak sa nezľakne nejakých akože bubáckych znamení. Pretože všetko je vysvetliteľné. Veď ide len o zvláštne spracované zvieracie mŕtvoly a kosti. A sú aj šelmy, čo to takto robia. Alebo nie? Je toto tá chvíľa? Chvíľa, kedy racionálne zmýšľanie nahlodajú podivuhodné úkazy? Opustená horská dedina a zvláštne zvuky. Prepadnutie do iného sveta hrozí však až vtedy, kedy myseľ muža opantá iracionalita. Potom sa rúca všetko. On aj jeho záchrancovia. Pretože nezvláda komunikáciu s niečím čo tu je a pokúša sa. O niečo. Zaprášené artefakty, stopy dávnych nešťastí i zlyhaní, staré kamerové záznamy aj tie nové digitálne, zachytené lesnými fotopascami, redukovaná farebnosť, dievčenské akoby gregoriánske chorály. Všetky tieto ingrediencie sprostredkúvajú veľmi dobre ponurú atmosféru uprostred hlbokých lesov taliansko-slovinského pohraničia. Vydarená hororová jazda, ktorú ocení každý, kto sa rád túla lesmi a prespáva v opustených domoch. Jemná výhrada sa týka príliš useknutého konca, nuž ale kto chce dokonalosť, nech si radšej pustí nejaký iný súčasný, ale zato dokonale gradujúci a zvyčajne myšlienkovo aj atmosférou dokonale sterilný horor. ()
Talianska horrorová filmová tvorba zažila najväčší rozmach a zaznamenala najväčšie úspechy v sedemdesiatych a osemdesiatych rokoch minulého storočia. Pod režisérskou taktovkou takých výrazných majstrov ako boli napríklad Dario Argento, Lucio Fulci, Lamberto Bava, Joe D´Amato a mnohí ďalší vznikli kultové diela. Priznám sa, že i ja patrím medzi obdivovateľov starej talianskej horrorovej školy. Potešil som sa, keď sa mi do rúk dostal snímok "Oltre il guado". Bol som zvedavý v akej forme je súčastná talianska horrorová produkcia. Po zhliandutí tohto titulu však musím smutne konštatovať, že zlatá éra talianskeho horroru je nenávratne preč. ** ()
Reklama