Láska na kari

Je tomu už dávno, co jsem naposled viděl tak neuvěřitelně příjemný film jako je právě Láska na Kari. Z xenofobního hlediska musím pochválit tvůrce, protože tady mi přišel sympatickej úplně každej. A hlavně ta Indická rodinka, která se s vervou nakvartýrovala do baráku naproti vyhlášené restaurace, aby si tam otevřeli svoji. Prostě to bylo neuvěřitelně odpočinkové. Příběhem počínaje, postavami procházejíc přes to, jak to bylo natočeno konče. A popravdě mi vůbec nevadilo, že film má 122 minut. Já si užíval každou další minutu a čekal, co přijde dál, protože ta Indická drzost v té jedné malé francouzské vesničce mě absolutně sejmula. Co už jsem ale nepochopil, tak fakt, jak v tomto filmu byli ztvárněni Francouzi...kór někde uprostřed francouzských vinic ve vesnici, kde je těžké nepotkat francouzského vidláka. A hle, ono na potvoru tam každej mluví Anglicky. Trošku záhadička. (10.12.2014)

CITÁT - Prodáno tomu chlapci, který ví......... Ještě přidám jeden velmi důležitý CITÁT - V Anglii jsem měl pocit, že zelenina neměla duši.......... Zjistil jsem, že olivový olej je jen reklamní záležitost. A jako všechny oleje (kukuřice, řepa) má jediný úkol: vázat na sebe zeleninové vitamíny. Což dokáže každý olej. CITÁT - Kolik za to chcete,........... Americký pohled k otevření konkurenční hospody ve Francii. Tak to samo o sobě je blbost. Respektive, je to jen snaha o konkurenční boj, který má v sobě jen americký buržoazní systém. Snědí lidé ani nemají zájem otvírat něco "konkurenčního" protože respektují druhého a jeho práci. To v Americe nedokáží a chtějí být "LEPŠÍ", což samo o sobě je bezcitné, kruté a blbé. Celé je to blábol. ISO 9001 u kterého každá z hospod v Evropě i světě má své procenta a statistiku by třeba Černý rybíz nasbíraný "u potoka" vůbec nerespektovalo. Celé je to nesmysl a komedie jen z rychlíku. (27.01.2015)

Když jsem před lety viděla Pravidla moštárny, byla jsem nadšená, připadalo mi, že Lasse Hallström vytáhl z předlohy to podstatné a zjemnil to podle vkusu amerického diváka s velkým vkusem. Potom přišla skvělá Čokoláda, která mi také padla do vkusu. Ale jak filmů přibývalo, stále více se vkrádal neodbytný pocit, že jde o filmové limonády pro většinového diváka. Vytrácela se jemnost a originalita, přibylo klišé. Láska na kari bohužel v tomto trendu pokračuje. Neurazí, nenadchne. (09.02.2017)

Láska na kari. Co jen k ní napsat? Uplynula tak rychle a vznešeně bez jakéhokoliv zkratu a zádrhelu jako všechny Hallströmovy filmy (prozatím viděny čtyři, což se brzy změní), při nichž člověk prostě jen vypne a úplně ztrácí pojem o čase. A právě Láska na kari mě přiměla poznat, co vlastně na filmech hledám. Hallströmovy příběhy nejsou vystavěny na žádné složitosti, jsou to zkrátka pohlazení na duši, navíc ztvárněna v nádherných prostředích s neskutečně skutečnými hereckými výkony, nevyžadují žádný klasický boj dobra se zlem, a přesto jsou napínavé, žádnou přehnanou romantiku, a přesto jsou roztomilé. Láska na kari byla pro mne okouzlujícím zážitkem a Lasse Hallström se z ničeho nic stává mým velkým oblíbencem. (28.01.2015)

The Hundred-Foot Journey splňuje vše, co si představuji pod pojmem sluníčkový film. Pohoda hustá, že by se dala krájet, herci do jednoho sympatičtí, křišťálově čistá láska byla přítomna taktéž a z těch mála vypjatějších momentů čiší takový klid, že ani nemáte potřebu držet hlavnímu hrdinovi palce nebo s ním soucítit, protože prostě víte, že všechno dobře dopadne a on se rozhodne správně. To je sice někdy na škodu, ale ne tady. No ale hlavně je tu spousta jídla, které ve mě vzbuzovalo reflexy Pavlovových psů a lednice plná vánočních pochutin mi najednou přišla šedivá a fádní. Jako bonus bych zmínil roli Helen Mirren, ve které tento symbol britského herectví ztvárnil patriotku Francie i francouzské kuchyně. Docela by mě zajímalo, jak se na to Frantíci tvářili. 80% (27.12.2014)