Režie:
Alice NellisScénář:
Alice NellisKamera:
Matěj CibulkaHudba:
Vašo PatejdlHrají:
Martha Issová, Lukáš Příkazký, Václav Neužil ml., Sabina Remundová, Zuzana Bydžovská, Kristína Svarinská, Jana Oľhová, Marián Geišberg, Miroslav Noga (více)Obsahy(1)
Pohádkový příběh vychází z klasické pohádky Boženy Němcové "Sedmero krkavců". Mladá dívka na sebe bere těžký úkol. Musí se pokusit zachránit své bratry a zbavit je prokletí, které na ně uvrhla jejich matka. Je to příběh o odvaze, vytrvalosti, ale také síle slova, pravdy a opravdové lásky... Hlavní hrdinkou je mladá dívka Bohdanka, která se narodí do utrápené rodiny pekaře, jehož žena před lety v návalu vzteku proklela sedm svých synů a z těch se stali krkavci. Rodiče před Bohdankou toto rodinné neštěstí tají. Když se Bohdanka na prahu dospělosti dozví o prokletí své rodiny, rozhodne se, že musí bratry zachránit. Od místní čarodějky se jí dostane rady, že musí svým bratrům ušít košile. Ale ne lecjaké - sama bez pomoci musí natrhat kopřivy, zpracovat vlákna, utkat látku a ušít každý steh. Bohdanka se vydává na dlouhou cestu za záchranou svým bratrů. (Bohemia MP)
(více)Videa (1)
Recenze (595)
Teda, koukat celou dobu na věčně nas.ranou a vzteklou Issovou, která mimochodem ani moc hezká (a ani dost mladá na tuhle roli) není, to je pěkný opruz. Ve chvíli, kdy přestane mluvit, dokonce zjistíme, že neumí hrát - mimika a gesta, to jí fakt nejde, vyznívá to pěkně přehnaně. Jenže zase když mluví, tak je to samá pražská hantýrka a samé "aháá". Tož si vyberte. Lokace jsou docela slušné, jen škoda, že kameraman je ne vždy dokáže ústrojně využít. Jsem jediný, komu přišlo divné, že někteří její bratři jsou MLADŠÍ než ona? WTF? A co tam dělá ta kukuřice? Také jsem měl celou dobu pocit, jestli paní režisérka není na holky - každou chvíli to vypadalo, že Issová už už tam bude běhat jen v kalhotkách. Vlastně je to hodně feministický film, nevím, v jakém slova smyslu, ale chlapi jsou tady jen postávající nekňubové bez vlastního názoru a projevu. Pak mi film, ani nevím proč, každou chvíli připomínal pohádku o krtkovi, jak chtěl kalhotky. Jen čáp chyběl. Konec - jindy nejdramatičtější situace této pohádky - je totálně zpackaný a ukecaný. Vypadá to celé jako film „na rybu“, tedy rychle splácaný film, aby byly potřebné finance na dárky, Film, kde nefunguje načasování scén, atmosféra, práce s divákem, snad skutečně jen ty lokace a sem tam kamera. ()
Kým sa film tvári ako slovenská rozprávka, je fajn. Pekná príroda i dedina, atmosféra, mystika... Akonáhle sa príbeh presunie do hradu, je z toho „užvanená“ česká rozprávka s akože vtipnými postavičkami, ktorá nudí. Až som mal pocit, že PRINC BAJAJA dostal novú konkurenciu v otravnosti. Alice Nellis je ako rozprávačka príbehu neschopná a fakty, ktoré divák už dávno vie, zbytočne dookola vysvetľuje jednotlivým postavám. Flashbacky odkrývajúce „nečakané“ tajomstvo vyslovene urážajú divákovu inteligenciu (ona fakt neporodila mačku?!). LÁSKA NA VLÁSKU i OREST Z RODU ČARODEJNÍKOV sú určite lepšou voľbou... ()
Po zkušenostech z posledních let už jsem přestal doufat v novou pohádku, kterou bych mohl zařadit mezi každoroční vánoční elitu. Alici, Martě a jejich krkavcům se to povedlo dřív než film skončil. Po všech stránkách dokonalost, které nechybí pohádková atmosféra, humor, napětí, tradiční střet dobra se zlem, klasická pohádková moralita, příjemný vizuál, slušně napsaný scénář a sebevědomá režie, která si dokázala uhlídat všechny zrádné výmoly, které na cestě k povedené filmové pohádce číhají. Navíc má uprostřed toho všeho vynikající Marthu Issovou, která je tak přesvědčivá a výmluvná, že si člověk ani neuvědomí, že většinu filmu nepromluví. ()
„Keď je človek nahnevaný, mal by byť ticho.“ Behom roka vtedy šli von dve rozprávky – Láska na vlásku a táto. Láska na vlásku bola lepšie ošetrená režijne, ale nebola čistou rozprávkou, neobsahovala žiadne nadprirodzené prvky. Sedem zhavranených bratov je síce príšernosť ťažkého kalibru, ale zas kto od rozprávky vyžaduje veci medzi nebom a zemou (čo by podľa mňa každá normálna rozprávka mala obsahovať, inak predsa nejde o rozprávku, ale o historickú kostýmovú melodrámu), ten si príde na svoje. Bosorky v chyžiach uprostred hustých lesov, čary a kúzla, na zvieratá sa meniace ľudské bytosti, je toho vcelku dosť. Ten film je však hrozný! Dobrou správou je, že hrozný takým tým parádnym spôsobom, kedy je to AŽ TAK zlé, až si to užívate. V prvom rade kasting je zlý. Skôr štyridsiatnička, než tridsiatnička Martha Issová sa do úlohy veselej puberťáčky hodí asi ako Terminátor do sitkomu. Miro Noga bol v roličke kráľa trápny už na pohľad. Sabina Remundová ako kráľovná neuveriteľná. Pripadala mi ako neherečka, ktorá je obsadzovaná asi len preto, že má slávnu mamu. Jej synovia sú po hereckej stránke takisto nevydarení a divní. Ako-tak sa držia snáď len Bydžovská a Jana Oľhová, tá zvykne bývať fajn v kladných rolách. Scenár je plný šialených momentov a nápadov, ako je vražda manžela skalou (to muselo byť fakt majstrovsky na centimeter presne vyrátané) alebo bizarný nápad s hrebeňom, kedy „to“ vidí len ten, ktorý danú osobu češe, ale minimálne z upaľovacieho finále sa zdá, že „to“ vidí aj okolostojaci dav. Výprava nie je zlá, no z ustavičného škriekania havranov si budete musieť vziať paralen. Na facku je strih, ktorého mizernosť dosahuje rozmery Arktídy. Čiže ona vlastne porodila a potom čo? Kráľovná vzala bábätko, hodila ho do rieky (!!!) a následne čo? Čo povedala rodičke? Že dieťa je mŕtve? Ak áno, nemali ukázať žiaľ ženy pri najväčšej tragédii jej života? Alebo jej len dajme tomu povedala, že dieťa je v poriadku, ale práve teraz spí a tak ho nemôže vidieť? Finále s poltuctom flashbackov ma prizabilo, museli ma oživovať. ()
O čem se veřejně mlčí, o tom se pokoutně šeptá. Proti sobě tady stojí dobro a zlo, mlčení a slova. Mlčení může znamenat snahu něco pohřbít, je součástí vykoupení, mlčí se tam, kde slova nejsou třeba a mlčí se ve chvíli, kdy žádná slova nestačí. Druhým zásadním motivem jsou slova, zejména síla lži. Stejně jako nejde vrátit vyřčené slovo, stejně jako se mlčením nic nepohřbí, tak i ze sebeabsurdnější pomluvy vždycky něco ulpí. Ponaučení se z toho nenásilně sypou, jako peří z duchny natřásané Perinbabou, prakticky od úvodních titulků a já jen doufám, že se aspoň někteří rodiče, jejichž dítko dělá psí kusy od rána do večera, chytnou za nos, že je to důsledek jejich pedagogického selhání. Máme tady dávné tajemství, kouzla, snahu nějaké zlé babice (dokonale odporná Sabina Remundová) dosadit na trůn vlastního potomka místo řádného následníka (popravdě, je to jen do extrému dohnaný přirozený přírodní boj o zdroje, takže démonizování tady není úplně na místě), záhadnou postavu, která není úplně tím, čím se zdála být, odhodlanou a naprosto věrohodnou hlavní hrdinku, citlivého nevzhledného, a přesto velmi sympatického, hlavního (slovo hrdina se tady použít nedá a jiné mě nenapadá) a pak ňoumu, který vypadá, že je zlý a že on bude hlavním záporákem, aby se po chvíli ukázalo, že to je jen nezralý rozmazlený blbeček. Abych nezapomněla, taky tu máme ústředních sedmero krkavců, kteří i v podobě ptáků jsou Bohdance plnokrevnými sourozenci se vším, co k tomu patří, ať už je to láska a péče (stavění hnízda, přivedení pomoci, když potřebuje, nekompromisní zastání při pálení čarodějnic), nebo škodolibé sourozenecké pošťuchování (dokonalá trefa na obvaz, ukradení romanticky oprašovaného kvítku od milého). Bohdanka jim sourozeneckou lásku se vším všudy víc než bohatě oplácí, krom velké ústřední oběti i cestou se zraněným krkavcem, což jí nebrání po sourozencích házet boty, když se na ně rozzlobí. Modernizace pohádce prospěla, sice to setřelo pohádkově historizující nátěr, na druhou stranu se tím zvýšila srozumitelnost pro cílovou skupinu, kterou rozhodně nejsou malé děti. Pohádka, kde každá postava má svůj uvěřitelný motiv, kde se postavy vyvíjejí, kde jsou láska, nenávist, strach, vtip, závist a odvaha předvedeny v uvěřitelných podobách, je důstojným soupeřem (či raději souputníkem) klasickým pohádkám, s nimiž jsme vyrůstali. Děsí mě jenom jedno. Setkala jsem se s názorem, že to je feministická pohádka, kde není žádná dějotvorná mužská postava. Co na to říct? Je to pohádka o holce, která vysvobozuje bratry. Muži, kteří se tu vyskytují, nejsou žádná ořezávátka - pekař, který se ženou čelí veřejnému mínění při záhadném zmizení sedmi dětí, panovník, - otec, který bez váhání zachraňuje dítě před padajícím kamenem, hendikepovaný chlapík, který na sobě zapracuje a je oporou své ženě. Nejsou hlavními postavami, a proč by měli být? Nebylo těch naprosto pasivních osvobozených princezen už dost? A není na světě kopřiv víc, než kdy bylo draků? Pěkně to paní Němcová napsala. ()
Galerie (58)
Zajímavosti (12)
- Erika Stárková si ve filmu zahrála se svým švagrem, Václavem Neužilem. (Duoscop)
- Scénář pro filmovou adaptaci pohádky Boženy Němcové Sedmero krkavců napsala Alice Nellis původně pro režiséra Jana Svěráka. Líbil se mu, ale s pocitem, že se hodí spíše pro ni, se sám rozhodl pro Tři bratry (2014). A Nellis tak natočila Sedmero krkavců. (Zdroj: Právo) (hippyman)
- Pro roli prince Bartoloměje zprvu zvažovali Jiřího Mádla, ale nakonec ji získal Lukáš Příkazký. (hansel97)
Reklama