Pojedeme k moři

Chyběla mi trošku větší katarze a přebývalo příliš mnoho dohadů o ději. V některých situacích by lidé kluka s kamerou poslali rovnou do prdele. Ale podle rozhovorů s Jiřím Mádlem jsem věděl, že to má v hlavně srovnané. Dialogy a situace působí tak autenticky, že jsem ochoten mnoho věcí tomuhle debutu s klidem prominout. (14.05.2014)

Čekal jsem absolutně něco jiného. Myslel jsem si, že půjde o nějakou rodinku, která si vyrazí k móři a tam zažije spousta dobrodružství, ale ono ne. Vše je v rukou jedenáctiletého Tomáše, který FFkuje dění kolem sebe. Zajimavý nápad a na prvotinu Jirky Mádla jde o zdařilý kousek. Ještě to na čtyři hvězdy dá. (22.02.2015)

Povedený dětský film pro dospělé. Mádlovi se podařilo udržet úsměv na mé tváři až do samotného závěru, a to i přes citovou vydíračku stran rodinných pout hlavního hrdiny a jeho kamaráda. Potěšila i zvládnutá a originální forma, de facto found footage, ovšem nijak syrové a neučesané, hravému pojetí filmu by ani neslušelo. Nenucené drama s citlivě vedenými herci, typický malý velký film. V našich vodách vzácný druh. Čtyři pohodové hvězdy. Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (07.06.2015)

Podstatné je to, čo režisér vystihol vierohodne. Svet detského vnímania sveta, nech je akokoľvek uletený, z pohľadu dospelého možno až šialený a bláznivý. Vydarila sa aj konfrontácia sveta detí so smrťou, sexom alebo bitkami rodičov. Hoci v prípadoch domáceho násilia a mentálne postihnutého tvorcovia až príliš podľahli všeobecne páčivým efektom. Konkrétne sa to prejavilo v gýčovom zábere dotyku zdravej a postihnutej ruky v žiare Slnka. Evokuje záber z filmu E. T., čo bol hádam prvý mainstreamový veľkofilm o strete normálneho a postihnutého (možno preto je v úvode Spielberg chlapcom-začínajúcim režisérom tak radikálne odmietnutý). Vyústenie problému s domácim násilím zodpovedalo zase odpovediam z psychoporadní dneška na otázku, ako to riešiť. Poradne vravia: rozdeliť rodinu! Nápravy sa údajne nikdy nijako nedočkáte (ani po smrti - viď horory, kde strašia duchovia zlostníkovi a ježibáb, čo za života strpčovali život myšlienkami, ohováraním a činmi každému, kto pôsobil len trošilinku šťastne či bezstarostne). Tieto výhrady spolu s nešvárami skoro všetkých českých filmov (rozjuchaná pieseň a počas nej sada prestrihaných záberov ukazujúcich veselý život hrdinov filmu) spôsobili, že hviezdička išla dole. Zvyšok fajn. Poznámka: Chápem aj reakciu Tetsua a jeho recenzie, ktorý sa v nej musel vymedziť voči každému, komu sa film páčil slovami "nechápou co je to umění", "mají na film nízká kritéria", prípadne, že "mají nedostatek fantazie či empatie". Film, nakrútený z pohľadu chlapca je podľa neho "spíš materiál pro psychiatra" a divákov v diskusii obviňuje, že videli teda určite menej filmov ako on. Chápem Tetsua. Má najviac osvalený modzog medzi kritikmi. Jeho slová musia byť teda tiež silné, pružné a ohybné. Nepriepustné a pevné. Nezlomné a hrdé. Ako vravím - chápem aj postoj Tetsua. (13.11.2014)

Vzala jsem svoje (pre)adolescenty do kina. Trochu jsem se bála, že to bude moc dospělácké a že mi u toho děti nevydrží, ale obavy se ukázaly liché. Děti se nejen bavily, ale bavily svými poznámkami i důchodce v kině. Pokud se někdo strachujete, že by jim mohly ublížit poněkud drsnější scény, nebylo to o tolik horší, než samy zažily. Svět z pohledu kluků ve věku mých dětí mne bavil. (12.05.2014)