Pojedeme k moři

Taxikář Miroslav Táborský výborný, ostatně jako celé osazenstvo. Přirozené, nekřečovité, uvolněné, jakoby nehrálo v tuzemském filmu. Jiřího Mádla to vždycky táhlo za kameru. Natočil výborný film, ve kterém si nehoní ego, nebýt pár pomrknutí na diváka, netušil by, kdo za kamerou stál. My ostatní víme, že někdo, kdo natočil jeden z nejosobitějších českých snímků posledních let. Svět kolem sebe za debutujícího režiséra zkoumá jedenáctiletý hrdina, který bez kamery neudělá ani ránu. Nastaví zajímavá pravidla a natočí film o sobě a svých blízkých, ambicích, snech, starostech. Tepe to životem, není to triviální, není to trapné. A výtečně to střídá žánry. Zvraty jsou uvěřitelné, i temnější sekvence (nevybíravé chování kamarádova otce) mají svou sílu. Herci výrazně potěší, hravost Mádla také. Kolegové-režiséři-scénáristé – učte se!! Sofistikovaní rádobykritici – umyjte si mastnou hlavu a zkuste někomu občas držet palec!! (21.01.2015)

Sonda do rodinného života prostřednictvím kamery zvídavého Tomáše, který se chce stát v budoucnu režisérem. Ve svém prvním filmu však zachytí víc, než původně zamýšlel. Velmi slušný režijní debut nadějného Mádla, který si tímto u mne celkem vylepšil reputaci. Práce s dětskými herci byla v dřívějších dobách československé kinematografie téměř rutinou, a proto jsem rád, že vznikl takto citlivý a hloubavý film, kterým po dlouhé době pracuje v podobném stylu, ač je rozhodně více k zamyšlení a v některých momentech dramatičtější, než dobrodružné výpravy z dětských filmů minulého století. Původně jsem myslel a bál se, že dětské hvězdičky zastíní Ondra Vetchý, ale nestalo se, což je jen dobře. 80% (18.05.2014)

Vzpomínám si na úplné začátky teenagerského idola Jirky Mádla ve filmové brandži, jenž ho bezpochyby proslavila role Jáchyma v kultovní komedii Snowboarďáci (2004). O 2 roky později se předvedl jako Filip v obdobné, střelené komedii s názvem Rafťáci. Postupem přibývajících let se jeho herecká, filmografická databáze čím dál více rozrůstala a nejednou se z mladého snowboard-rafťáka stal prvotřídní, český herec. V roce 2004 vstoupil Mádl do hereckých vod, tehdy zřejmě ještě netušil, že o 10 let později dá najevo své skryté režijní sklony a bude diváky vyzývat k tomu, aby navštívili jeho režijní debut v kině, kde si zahraje i Mádlův velký vzor Ondřej Vetchý. Pojedeme k moři "dokumentárně" vypráví příběh o jedenáctiletém Tomáši, který se chce po svém velkém vzoru Miloši Formanovi stát velkým a uznávaným režisérem. Když dostal k narozeninám vyšperkovanou zrcadlovku s vestavěnou kamerou a střihacím programem, neváhá a rozhodne se natočit film o své rodině. Čili celá dějová linka nás postupem času seznamuje s postavami tatínka, maminky, babičky a hlavně Tomášova velkého kamaráda Harise. Tomáš (Petr Šimčák) a Haris (Jan Maršál) zpočátku vtipnou formou dokumentují svůj každodenní způsob strávení dne, první láska, nějaké ty legrácky apod. Postupem času se celý děj najel na vážnější břehy a mladí dokumentaristé chtějí přijít na kloub jedné velké záhadě. Režijní debut Jirky Mádla Pojedeme k moři je úžasnou ukázkou toho, že v jednoduchosti je krása! Je neuvěřitelné, jakým způsobem mě tento snímek, který se svým technickým pojetím podobá kombinaci vlogu (video blog) a Found footage (styl natáčení, ve kterém po celou dobu drží hlavní postava kameru v ruce, což se nejvíce využívá u hororů). Celý příběh filmu je poskládám z mnoha zápletek a point, které se na závěr stmelí do jednoho velkého, emočního a grandiózního finále. (24.04.2014)

Upřímně řečeno vůbec nevím, jak se k tomu postavit. V první řadě ten film rozhodně nevypadá tak, jak by svůj film natočilo dítě a dětští herci se před kamerou nechovají tak, jak by se chovaly děti před kamerou (na youtube najdete dost důkazů), na druhou stranu je jasné, že dokonalého dojmu Mádl docílit ani nechtěl a některé záběry jsou zcela očividně mimo možnosti toho kluka (a doufám, že i záměrně mimo jeho myšlení, protože fakt nechci věřit tomu, že kluk aranžuje kameru pro zpomalené záběry sebe sama na pohřbu své milované babičky...). Na třetí stranu že nechtěl, vnáší ještě větší zmatek do toho, proč to vůbec dělá, na čtvrtou stranu to relativně funkčně omlouvá naivitu a plochost příběhu a na pátou stranu není důvod, proč by tahle nedůsledná a nejasná omluva měla něco omlouvat. Prostě mám pocit, že Mádl svou myšlenku moc nedomyslel a nasekal film vnitřně zcela nesoudržný, protiřečící si - prostě bordel. 2 a 1/2 (05.01.2015)