Pojedeme k moři

Vzpomínám si na úplné začátky teenagerského idola Jirky Mádla ve filmové brandži, jenž ho bezpochyby proslavila role Jáchyma v kultovní komedii Snowboarďáci (2004). O 2 roky později se předvedl jako Filip v obdobné, střelené komedii s názvem Rafťáci. Postupem přibývajících let se jeho herecká, filmografická databáze čím dál více rozrůstala a nejednou se z mladého snowboard-rafťáka stal prvotřídní, český herec. V roce 2004 vstoupil Mádl do hereckých vod, tehdy zřejmě ještě netušil, že o 10 let později dá najevo své skryté režijní sklony a bude diváky vyzývat k tomu, aby navštívili jeho režijní debut v kině, kde si zahraje i Mádlův velký vzor Ondřej Vetchý. Pojedeme k moři "dokumentárně" vypráví příběh o jedenáctiletém Tomáši, který se chce po svém velkém vzoru Miloši Formanovi stát velkým a uznávaným režisérem. Když dostal k narozeninám vyšperkovanou zrcadlovku s vestavěnou kamerou a střihacím programem, neváhá a rozhodne se natočit film o své rodině. Čili celá dějová linka nás postupem času seznamuje s postavami tatínka, maminky, babičky a hlavně Tomášova velkého kamaráda Harise. Tomáš (Petr Šimčák) a Haris (Jan Maršál) zpočátku vtipnou formou dokumentují svůj každodenní způsob strávení dne, první láska, nějaké ty legrácky apod. Postupem času se celý děj najel na vážnější břehy a mladí dokumentaristé chtějí přijít na kloub jedné velké záhadě. Režijní debut Jirky Mádla Pojedeme k moři je úžasnou ukázkou toho, že v jednoduchosti je krása! Je neuvěřitelné, jakým způsobem mě tento snímek, který se svým technickým pojetím podobá kombinaci vlogu (video blog) a Found footage (styl natáčení, ve kterém po celou dobu drží hlavní postava kameru v ruce, což se nejvíce využívá u hororů). Celý příběh filmu je poskládám z mnoha zápletek a point, které se na závěr stmelí do jednoho velkého, emočního a grandiózního finále. (24.04.2014)

,,TAK JÁ DÁM DO FILMU JAK KADÍŠ!…" /// Dva jedenáctiletý kámoši jak hrom (nerozdělí je ani ženská!), s pomocí kamery zaznamenávaj strasti, lásku, sex i něžnosti – tedy všechno, co (nejen) moderního puberťáka zajímá. Takže film pro puberťáky, kterej by mohl pobavit i ty starší (puberťáky). FILMOVEJ ZÁZRAK? Snad v přístupu. V pojetí? Ta krimi zápletka… a zatím co legendou opředená čarodějnice Blair zdrhá se staženým vocasem hluboko do lesů u Burkittsvilleu, tak já si to seru proti proudu a řeknu, co si myslím…: ,,viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet… a taky Pojedeme k moři. Ovšem když to srovnám s tím vejletem na Kokořín… Já na to umění moc nejsu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem v puberťě a ošatka s píčovinama je prázdná. 2.) Přemejšlím, jestli synkovi koupit kameru. 3.) Protože každej by chtěl bydlet v Českých Budějovicích! /// PŘÍBĚH * HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.12.2014)

Nový český film to má ťažké. Jedným z hlavných dôvodov je fakt, že už nemá proti čomu bojovať a stavať sa do opozície (alebo len jednoducho nechce), a tak mu zostáva len prispôsobiť sa diváckym trendom. Výsledkom je to, čo vidíme v kinách - Troška, Poledňáková... A desiatky ďalších, komerčne úspešných tvorcov pracujúcich prakticky cez kopirák. A tu na scénu nečakane vstupuje Jiří Mádl, často obsadzovaný do filmov nie nepodobných tejto móde. Muž, od ktorého nikto nič nečaká, malý nevinný projekt, na ktorý verejnosť hľadí skôr s obavami ako očakávaniami. A práve to je dobre, pretože vďaka absencii očakávaní funguje Pojedeme k moři tak dobre. Originálny, hravý a nevšedný počin, ktorý zaujme formou aj obsahom. Na prvý pohľad nie veľa, na druhý pohľad film, ktorý môže niečo zmeniť. Nebudem sa už hrať so slovíčkami, podrobnejšie sa filmu venujem inde. Viac v recenzii (Obrazor). POZNÁMKA: Možno by som dnes hodnotil inak, ale zatiaľ sa mi to nechce zisťovať. Negatívnym ohlasom rozumiem, ale nestotožňujem sa s nimi. (10.04.2014)

Vzala jsem svoje (pre)adolescenty do kina. Trochu jsem se bála, že to bude moc dospělácké a že mi u toho děti nevydrží, ale obavy se ukázaly liché. Děti se nejen bavily, ale bavily svými poznámkami i důchodce v kině. Pokud se někdo strachujete, že by jim mohly ublížit poněkud drsnější scény, nebylo to o tolik horší, než samy zažily. Svět z pohledu kluků ve věku mých dětí mne bavil. (12.05.2014)

Na Pojedeme k moři se mi vůbec do kina nechtělo. Pak ale kamarád ve zbroji - Enšpígl - po návštěvě kina zavelel a já jít musel. Ne, že bychom žili v nějaké monarchii nebo diktatuře a on by mi řikal, na co mám jít a na co jít nemám. Spíš mě překvapilo, že on, co Jirku Mádla za jeho přehnaně politický názory moc nemusel, najednou úplně otočil a chválil ho kudy chodil. Pět hvězdiček bych totiž od něj na tenhle film vůbec nečekal. A už vůbec bych nečekal, že mu dám pět hvězdiček i já. A to mi Jirka Mádl nevadí a nikdy nevadil. Tenhle film je totiž podle mě jeden z nejoriginálnějších filmů, co jsem od Sametové revoluce v Česku viděl. Nejde ale jenom o nás, takhle originální film jsem prostě hodně dlouho neviděl. Celej film natočili na foťáky Nikon dva kluci, co si od Jirky nechali nosit akorát tak svačiny bez okurky. A zvládli to parádně. Dost si mě také získali nejenom hereckými výkony, příběhem, který mi několikrát připomněl i moje dětství a příběhy některých mých tehdejších dětských kamarádu, ale hlavně i láskou k filmu a obrovské poctě Milošovi Formanovi. Tohle se prostě opravdu povedlo. (11.05.2014)