Hvězdy nám nepřály

Už jeho Stuck in Love nebylo pro cyniky. Postavy řešily nejrůznější bolístky, docela se klouzalo po povrchu, na druhou stranu to slušně odsýpalo a nejednou pobavilo. Režisér Josh Boone se vrací a (už ne podle svého scénáře) přináší látku, u které se zpravidla necítíme dobře. Můžeme se sice bavit i dojímat, ale furt tam někde vzadu tikají nemilosrdné hodiny. Tvůrci jí však předkládají nepodbízivě, jsou bezprostřední a přirození. Děkovat můžou ústřednímu duu a šibalskému scénáři. A úctyhodnému nadhledu. Procítěný kousek Now is Good si šel svou vlastní přirozenou cestou. Nepodlézal, nehledal viníky. Na humor výrazně ostřejší 50/50 také těžilo z toho, jak se s oblibou smálo rakovině a smrti do obličeje. Tenhle subžánr se trefil do černého i napotřetí. Ona má krutou prognózu, zdobí jí kanyla, a tak nějak přežívá. On nad rakovinou zvítězil, i když se na něm navždy podepsala, je plný energie a snaží si užívat, protože ví, že mohlo být všechno jinak. Poznají se, přilnou k sobě a brzy jeho nadšení rozmetá její rezignující pocity. I když má každý jinou předpověď (což se v průběhu děje nečekaně protočí), pojímání (zbývajícího) času se promění. Spojuje je prořízlá pusa, smysl pro kousavý humor i bystré poznatky. A já vůbec nikoho neviním z parazitování na vážném tématu. Nikdo (občas jo) nám necpe, že život s rakovinou je na hovno, naopak se snaží proklouznout hlouběji a naznačit, že strašáků je daleko víc. Uvěřitelně celým vyprávěním navíc prostupuje i pozice rodičů, jejichž perspektiva je rovněž zajímavá. Emocionální efekt je silný, chemie mezi milenci je hmatatelná, a když odpustíme všechny ty americké atributy (ultravážné proslovy), nelze jinak, než si to „pořádně“ užít. Nejednou jsem se od srdce zasmál (slepý kamarád čekající na robotické oči i útočící na zrádkyni) a dojal (navíc mám děti). Víc dojezdů mi nevadilo, to, že dvojici dochází humor dřív, trochu ano. Přesto jsme to vítězně doklepali, já si vytučňuji jména (znovu) Shailene Woodley a Ansel Elgort, potvrzuji si, co už vím (Willem Dafoe) a oceňuji, jak bylo těch 130 minut zpracovaných s nebývalou lehkostí. Svitne naděje? Nebuďme tak naivní. (22.08.2014)

Na tohle téma jsem už viděl řadu zajímavých filmů. Příběh je postaven relativně na pravdivém základě a pominu-li některé situace, které tlačí moc na pilu, tak jednoznačně to hodnotím pozitivně. Protože výsledný dojem není ani trochu špatný. Ve všech případech v tomto ohledu je vždycky krásné, když člověk najde někoho, s kým se může podělit o své touhy a představy, ať zdravý či nemocný. Dojemná love story. (22.11.2014)

„Keď som v nemocnici pýtali na stupeň bolesti, nemohla som hovoriť, tak som ukázala číslo 9. Sestrička mi neskôr povedala, že som bola veľmi odvážna, lebo bolesť určite bola na desiatku. No ja som si desiatku šetrila na dnešok.“ Film má viac ako dve hodiny, ale hoci je mierne zaliečavý, občas stráca tempo a nasilu sa snaží byť odľahčený a vtipný, ku koncu si uvedomíte, že práve tým vás (ne)paradoxne dostal. Že vám prvú hodinu okolo nôh jemne omotával lano a potom pritiahol a mal vás. Niekomu sa môže zdať, že snaha tvorcov „odvážne a drzo“ hovoriť o rakovine s čiernym humorom je super, ale v 50/50 to podľa mňa fungovalo o čosi lepšie. I tak je ale výsledkom mierne nadpriemerný a ku koncu dojemný. Cynický prístup k rakovine nemôže vydržať celé dve hodiny, preto navštívime Amsterdam (vrátane WTF scény z múzea Anny Frankovej) i muža, ktorý je na hovno človek, ale je dobrý spisovateľ. Ku koncu sa príbeh, pomerne podľa očakávaní, zlomí a nastáva tragédia, no aj tak vás táto tragédia prekvapí, keďže... (01.01.2017)

Sám bych se na film nepodíval, ale vzhledem k tomu, že jsem se na film díval ve škole mezi samýma holkama, tak to kouzlo rozhodně mělo. Film byl nečekaně vtipný, příjemný, zábavný a ke konci silně dojemný. Ústřední dvojice parádní, Ansel Elgort perfektní herecký výkon, s holkama to zvládal na jedničku a nejednu strategii od něj do budoucna určitě použiji. V žánru zřejmě špička. 80% (01.12.2014)

Jo, Josh Boone prostě ví, jak pracovat s postavami, a navíc umí v první polovině vybudovat pohodovou atmosféru i z tématu, od něhož by to divák vůbec nečekal. Pravda, z hlediska charakterů má tentokrát trochu snadnější práci, jelikož sehranější dvojici už asi obsadit nemohl. Shailene Woodley je zase cute a Ansel Elgort aspiruje na sympaťáka roku. Škoda dosti přestřelené stopáže, která natahuje jednoduchou story až příliš a přidává tak řadu nehodících se kýčovitých momentů. I přesto ovšem již druhá Booneova trefa do černého. 70% (30.05.2014)