Penny Dreadful

Temný, zvrhlý, ponurý a nehostinný Londýn vám otvírá svou náruč a stehna. Pokud máte dost kuráže a štěstí, můžete zde přežít setkání s řadou literárních postav a klasických hrdinů viktoriánské doby. První série byla docela drsná a chvílemi i děsivá a ačkoli horory vyloženě nevyhledávám, tady to k tomu prostě patří. Občas mají postavy tendenci furt o něčem žvanit a překračují tím mez toho, co jsem ochotný vydržet, ale příběh to má dobrý a jsem zvědavý na pokračování. (26.10.2014)

Po letech jsem se k Penny Dreadful přeci jen vrátil a seriál dokoukal. Věděl jsem do čeho jdu, ale i tak to byl místy docela boj. Poetický styl vyprávění mi zkrátka nesedl. Má to však jedno eso v rukávu. Eva Green je se svým fyzickým pojetím herectví naprosto strhující a epizody věnované její postavě jsou i díky tomu vždy nejlepší v sérii. Samotný vrchol pak přijde v té druhé, kde jeden díl vypadá spíše jako film a svou temnou atmosférou se značně vymyká. Každá série se snaží být trochu jiná, ale kvalitativně všechny splývají. S1 - S2: 60% (09.06.2019)

Jelikož pilot Hanibala byl o level lepší, načež byl předposledním dílem, který jsem ze série viděl, tak neočekávám, že bych se do tohoto dále pouštěl. Kvůli Evě Green by se mohlo zdát, že by to za to mohlo stát, no její valení bulev je velice náchylné ke zprotivení, navíc se dá očekávat, že bulvy zde budou to jediné, bude valit, takže si s ní rád pošetřím na jiné kousky. Něco do sebe tento seriálek mít bude, ale pro seriálového ignoranta, jako jsem já, je tohle prostě málo lukrativní matroš. 69% Update - po 4 dílech s tímto končím, protože látáme pátý přes devátý. Na toto nebudu plýtvat paměťovýma buňkama. (13.05.2014)

1. série - 90% - Čarokrásná braková historka si mě ukradla už svou premisou. Namíchat ve viktoriánském Londýně směs napětí, ikonických příběhů spjatých s tímto obdobím a dokonalých herců, kteří nejvíce září ve scénách, kdy by to divák nečekal - už to je nápad za milion. Přidat k tomu poutavé charaktery, které mě zajímají díl od dílu víc, je pak krokem k instantní trvalce a v kombinaci s Korzeniowského omamnou hudbou pak i k nadšení. Pavučina osudů kolem Vanessy, zapletená od samého začátku a divákovi odkrývaná s elegantní opatrností, nakonec do cíle propadne až překvapivě přímočarou cestou a snad jen to jediné ji drží krůček od absolutního hodnocení. Ani to ale nemění nic na tom, že si cestu do domu sira Malcolma vždycky najdu. 2. série - 100% - Umělecké dílo se vším všudy. Na první pohled působí jako nová verze předešlého, ale postupně řeže do emocí a životů hlavních hrdinů čím dál hlouběji, velkolepou výpravou unáší i do nejposlednějšího londýnského kouta a při dokonalých hereckých výkonech vyráží dech. Eva Green, Billie Piper nebo Rory Kinnear jsou brilantní ve všech polohách a nejen oni tak mažou hranice běžného seriálového zážitku. Druhý i třetí pohled totiž vnáší do divákova srdce tolik protichůdných pocitů, že ve mně budou doznívat ještě hodně dlouho. Boj za kus štěstí a snaha vstát po každé ráně, kterou vám osud a vlastní výjimečnost předurčí, jsou totiž stejně vyčerpávající a zničující v našem životě, i v tom, kde nás provázejí čarodějnice či nesmrtelní. 3. série - 100% - Brilantní dialogy, hudba, která bere za srdce každým tónem, herecké výkony na hranici dokonalosti a pocit, že tenhle seriál byl snad až příliš dobrý, aby mohl běžet dlouhé roky. Třetí série dění kolem slečny Ives je esencí všeho, co mám rád na Londýně koncem 19. století, rodokapsových vyprávěnkách i příbězích o věčné lásce. A jak jsem se původně k seriálu dostal téměř náhodou, ve výsledku je z něj moje milovaná věc a bez zaváhání i nejlepší seriál posledních let. Tenhle příběh byl psán krví i slzami a pár desítek minut po skončení finálového dílu vím, že ve mně bude žít napořád. (07.09.2015)

Originálny seriálový počin, ktorý postmoderne spája viaceré klasické béčkové monštrá do jedného funkčného celku. Rozhodnutie uviesť do stredu deja krehkú mladú ženu sa ukázalo ako skvelý krok, Eva Green so svojim gotickým zjavom sem náramne sadla a rovnako výborne bola napísaná aj jej postava, Vanessa. Máme tak pred sebou panoptikum postáv, ktoré sú skôr antihrdinami, pričom si svoje prekliatie naplno uvedomujú a aj napriek boju proti osudu nie sú schopné vždy vzdorovať a vyhrať. Samozrejme ide aj o metaforu temnej stránky v ľuďoch v reálnom svete a o večný boj s našimi horšími "ja", v tomto smere by sme nakoniec mohli našim (anti)hrdinom ich odhodlanie a zmysel pre obetu aj závidieť. (11.06.2020)