Prohnilá země

Někdy sám nevím, co to vlastně sleduju. Špičkový trihel nebo nějaký špatný vtip. A zde se ti to tak mísí, že bych se snad i přiklonil k tomu, že jde jen o vtip. Příběh je podle skutečné události a pozor, teď přijde vtip číslo jedna; hned na začátku nám řeknou, jak to dopadne. Vtip číslo dvě; komik Matt Dillon v roli úplně nejvíc nejdrsnějšího Luissianského killera. Vtip číslo tři; hliněného holuba trefí tento killer v letu pistolí bez míření, o pět minut později nejen že netrefí pouštního negra za bagrem, ale netrefí ani ten, kurva, bagr. Vtip číslo čtyři až jedenáct; zbytek je neakční nezábavná televizní střílečka a lá Dempsey a Makepeacová a sotva uvěřitelná story o nápravě nácka, a s policejním hepáčem, jakej svět ještě neviděl. Zachraňuje to snad jen Daniel Defoe se svým retro policajtem Carterem, kterého nakonec ani nesejmuli. Hmmm. (22.10.2015)

Bavilo mě to od začátku do konce, žádná nuda, napětí a akce. Dillon to zahrál perfektně, vše je parádně natočeno. Jen mě zas pobavilo na konci (jako v každém filmu) přesně jak skončí závěrečná přestřelka tak jsou zase v pozadí slyšet houkačky.. to je OPRAVDU v každým filmu tohle snad :D a opět nechápu hodnocení.. 59%?? Co jste kurva chtěli? (06.06.2014)

Já vím, o mrtvých by se mělo jen v dobrém, jenže režisérovi se podařilo natočit tak tuctové osmdesátkové krimi-akční céčko, že nebýt několika známých tváří, neštěkl by po Bad Country jediný pes. A to je ještě tuctovost z mé strany kompliment, takto otřesně napsané dialogy, kvůli tomu naprosto nesympatické a odosobněné postavy, neexistující gradaci a levné a nepovedené využití atraktivního a stále více trendy prostředí amerického jihu by totiž člověk i mezi Seagalovkami pohledal. Chudý rozpočet se nakonec nejvíc podepisuje na akci, protože ani ta přes slušný počet ve filmu vystřelených kulek nedokáže této tragédii dodat jakýkoli náboj. Osobní poznámka: Willem Dafoe v roli drsoně se po Grandhotelu Budapešť už asi nikdy nebude dát brát vážně. (28.03.2014)

Ani v nejdivočejším vlhkém snu by mě nenapadlo, že v Holém údu ještě svedou nepatetickou a studenou (= nehippoendovou), uvěřitelnou, francouzsky zaprášenou krimi žánrovku ve stylu "místní hajzlové & federální blbci vs. ještě větší místní KKK hajzlové," kde dobré skutky hrdinů bývají po zásluze potrestány. Dillon sice není Delon, ovšem v tomto případě jenom o fous. O knír. A Elias navíc konečně srovnal skóre s Barnesem. (10.02.2015)

Režisér Chris Brinker si kdysi zahrál v průměrné kriminálce Pokrevní bratři, ve které se ze známějších ksichtů představil Willem Dafoe. Pak tu a tam něco produkoval, vybral si látku pro svou režii. A loni ve dvaačtyřiceti letech zemřel. Pro svůj jediný režisérský zářez znovu oslovil Dafoea a vyšel nám z toho skrz naskrz průměrný thriller s odfláknutým příběhem, kterému silně schází punc nevyhnutelné osudovosti: jako by tvůrci filmu jen naplňovali zadání. Vznáší se nad ním opar zbytečnosti a podezření, že asi dlouho a hluboko ležel kdesi v zaprášené polici. Zůstane nám tak přehledné odvyprávění klišovitého příběhu, jehož tvůrci museli hned po první projekci dobře vědět, že zaútočit na osvědčený thrillerový žánr vyžaduje mnohem zkušenějšího scenáristu. Tady máme jen tradiční koncept, založený na „samozřejmých“ sympatiích k hrdinům, kteří stojí na hraně zákona, nebo už ji dávno překročili. Slabé tři hvězdy!! (08.05.2014)