Forbidden Ground

Každý si tak nějak hledáme svůj vzor,hrdinu,osobnost do které se buď snažíme vcítit,nebo uvažujem jaké by to bylo být v jeho roli. Tyto úvahy většinou sklízí-co si budeme povídat 2.světová válka-jakožto konflikt pro dnešní společnost pořád tolik zajímavý. Spousta lidí se tedy rádo ať už srovná,nebo alespoň najde zalíbení v některé z jejích postav. Mnoho zájmu samozřejmě sklízí i mnoha dalších konfliktů a válek. Avšak kolik lidí se vcítí do vojáků války první? Do válečníků a jejich myšlenek,úvah,strachu a odhodlání-lídí často nemyšlenkovitě a beze strategie vedených rovnou do mlýnů na maso,postavy bojující většinou v bahně a vlhkosti nejen proti kulkám a šrapnelům,ale i proti stále se vyvíjejícím plynům. PO DLOUHÉ DOBĚ FILM CO OPRAVDU ZAUJAL-DÍVÍM SE,ŽE JE HODNOCEN TAKHLE MÁLO,NENÍ TO VELKOFILM S TISÍCEM PROLÍNAJÍCÍCH SE POSTAV A PŘÍBĚHŮ,ALE SVŮJ PŘÍNOS PRO DIVÁKA URČITĚ NEPOSTRÁDÁ,NAVÍC HERECKÉ VÝKONY ROZHODNĚ NEJSOU NĚCO ZA CO BY SE MUSELI HERCI STYDĚT... (01.02.2016)

Psychologický snímek od protinožců, nenabízející nějaké bombastické akce ve stylu amerických velkofilmů, ale spíše komorní výjev z blátivého pekla mezi zákopy v první světové válce. ~ Hlavní dějová linie nabízí obraz války opět coby symbol mrhání lidskými životy, příběh o síle přátelství, obětování se a odvahy…, zatímco druhá dějová linie diváka přenáší na britské ostrovy za protagonistovou manželkou, jež tápe, zda porodit či neporodit dítě CIZÍHO muže. Všanc jsou tedy dány životy mužů – vojáků bojujících (UMÍRAJÍCÍCH) na frontě a možnost narození NOVÉHO člověka. ~ Kontrast – špinavý vizuál z fronty a prosluněný Západ ve stejný čas – trochu klame, neboť i v prostředí mimoválečném se odehrává drama neméně závažné a propojuje oba děje nejen na základě vztahů manželských, ale i řekněme hodnot vyšších, společenských. Všimněte si, jaké jsou DŮSLEDKY chování a činů postav. Krev tekoucí ve válce, krev na rukou také vně válku, za vším však VÁLKA… (07.02.2014)

Válečné drama, které mi nesedlo. Jsou zde momenty, které jsou silné. Ty momenty jsou mimo válečné pole. Obecně je možné říct, že ty válečné scény z bojiště zde nejsou něco, co by jakkoli zásadně vynikalo. Jako drama to funguje mnohem lépe, skoro až zamrzí, že je to těmi boji kouskováno. V žánru obecně spíše slabší průměr. (14.12.2013)

Tak nějak samovolně mi při sledování skočil do hlavy refrén Landovy písně ,,a tak posílám Ti pozdrav z fronty...'' a nešel mi z hlavy ani po skončení filmu. No když zprůměruji zdejší komentáře a udělám z nich souhrn, mohl bych napsat tento koment: Nuda, masturbace, nevyužitý petenciál, žádné tanky, žádné epické scény, jen bláto a pár pěšáků...do toho nějaká manželka s děckem, dyk to spolu vůbec nesouviselo... Proti Stalingradu, Četě nebo Ryanovi příšerné !!! ---------------- No chápu, že zdejší australácká laskonka nebyla pro každého a milovníci filmů o jednom hrdinovi navíc hraném nějakou to halywůdskou stár si nepřišli na své. Já si však královsky pošmák ! Pro ty ostatní co chtějí mít z tohohle filmu požitek a neodradilo je opravdu nepochopitelně nízké hodnocení je zde můj komentář... Zuří třetí rok války kdesi ve Francii. V zakopaných pozicích si luxus bahna zákopů užívají jak Britové, tak Němčouři. Všichni trpí stejně. Navzájem se otravují snipery, dělostřeleckým a minometným bombardováním a aby toho nebylo málo jsou zákopy plné vody a mazlavého bahna. Vojáci mají vyrážky a vši... Mezi zákopy je území nikoho. Zde jsou jen krátery, bahno, kusy ostnatých drátů a tlející mrtví z předchozích útoků, které prostě kvůli prostřelování nepřítele nešlo odklidit. Britské jednotky se snaží postoupit o pár stovek metů do území nepřítele a obsadit jeho zákopy. Vlna za vlnou zdravých mladých mužů vybíhá na hvizd píšťalky ze z bezpečí zákopů aby byla následně pokosena německou palbou na otevřeném prostranství.. Hlavně těžké kulomety si vybírají svoji daň... Hrdinou příběhu je starší seržant, který už otupěl masakrům. Dávno je pryč doba, kdy jim tvrdili, že do vánoc jsou doma. Své veškeré city a myšlenky upíná ke svému denníčku, kam píše své myšlenky manželce a ve kterém má její fotku. Je tak daleko, ve světě bez mrtvých a výbuchů, ve světě na který už zapomněl. Nepamatuje si ani její tvář a nebýt té fotky snad by ji ani nepoznal... Bude tím samým mužem pokud se vrátí po tom všem? A ona, milujej jej ještě vůbec? Takové myšlenky se mu honí hlavou v bahnu zákopu roku 1916. Vidí nově příchozí nováčky, vidí jejich strach ze smrti i panickou hrůzu před ztečí a snaží se je uklidňovat: Strach je přirozený, jen šílenec by jej neměl. Splňte svoji povinnost! Sám má pochyby o rozhodnutí velení k posílání další vlny v ústrety německé palbě a sdělí to velícímu důstojníkovi. Večer má navíc začít dělostřelecké bombardování německých pozic, takže útok pěchoty by byl lepší až pak. Kapitán jej však upozorní, že velí on a vyšle jej s další vlnou do útoku... Zkontroluje tedy četu, povzbudí nováčky, upne řemínek helmy pevně pod bradu, kývne povzbudivě na přítele, nasadí bajonet a čeká přikrčený s ostatními muži na hvizd píšťaly.... * * * * (03.10.2014)

V případě toho filmu jsem doufal, že se mi dostala do rukou taková vkusně pojatá sonda západoevropskýho mlejnku na maso ročník +- 1916. Po úvodním proškrtnání komparzního balastu, což byl mimochodem, dle mého názoru, vrchol filmu, zůstalo 2 a 3/4 chlapa zahrabanejch rypákem v bahnitým území nikoho. A teď, Benji, hledej cestu domů. Což bylo v pohodě. Našli se, zkontrolovali se, pokecali, ale pak už to šlo stabilně kvalitativně dolů. Například ta vejškrabová oddysea paní rotmistrové byla neuvěřitelně rušivá, a to přestože si vždycky užívám veškeré sufražetské a jinak emancipátorsky laděné snímky. Nudným se postupně stávala i hra na hady mezi trychtýři po granátech. Popolezem, necháme po sobě parkrát vystřelit, zalezeme, pokecáme a zase popolezem. Ale alespoň to bylo docela oživení po často vkládaném, naprosto nadbytečném, interrupčním intermezzu. Docela mě zamrzel archetypálně zobrazený boš. Jako příslušník agresívní teutonské soldatesky byl škaredej, zlej a záludnej. Navíc ta jeho vykuchaná škraň měla dát najevo i divákům s nižším duševním kapitálem, že tento brávek je opravdu ten největší zmrd na daným úseku fronty. Byl to až takovej dacan, že ho samozřejmě museli nakonec zabít. Velmi by mě zajímalo, kde se ještě skoro po sto letech bere ta potřeba ukazovat fricky jako naprosto morálně defektní a neživotahodné jedince. Závěrečná sóloakce u náhrobku byla zbytečně okázalou tvůrčí masturbací. Ale ten začátek se mi opravdu líbil. A místy i ten prostředek, nač být malicherný. (24.01.2014)