Režie:
Tomasz WasilewskiScénář:
Tomasz WasilewskiKamera:
Oleg MutuHrají:
Julia Kijowska, Magdalena Cielecka, Dorota Kolak, Marta Nieradkiewicz, Tomasz Tyndyk, Andrzej Chyra, Łukasz Simlat, Marcin Czarnik, Jędrzej Wielecki (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Začátek 90. let přinesl do Polska řadu změn. Byla tu euforie ze svobody, ale také nejistota ohledně budoucnosti. Čtyři zdánlivě šťastné ženy různého věku se rozhodují, že je čas změnit své životy, bojovat za štěstí a splnit si své touhy. Jeden z nejvýraznějších a nejtalentovanějších polských režisérů současnosti Tomasz Wasilewski přináší syrový portrét milostných vztahů, zachycený precizní kamerou Olega Mutua. (Artcam Films)
(více)Videa (2)
Recenze (30)
Snímek o tom, co s námi vlastně dovede udělat láska, chtíč, touha, nebo jak tomu chcete říkat. V tomhle ohledu je snímek zajímavý, ale možná je ještě zajímavější některými použitými filtry nebo i tím, co znázorňuje. Nahota je tady podána tak přirozeně, až jsem zíral. V tomhle ohledu se mi snímek velmi líbil. ()
Kameraman Mutu nasnímal oceňované 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny a zde dokázal přesvědčivě zachytit ubíjející pudovost, syrovou tělesnost i téměř hmatatelné zoufalství, a to nejen filtrem, který sídliště, přírodu a nebarevné oblečení dělá ještě šedivější a ošklivější, ale i promyšleným způsobem rámování. Někteří filmu vyčítají dějovou vyprázdněnost a je třeba říci, že snímek skutečně nemá jednu dějovou linii, která by prostupovala celou stopáží, ale jedná se spíše o mozaiku volně propojených příběhů, jejichž společným jmenovatelem je spíše než láska umíněná touha a upínání se k něčemu nedosažitelnému. Místy se však režisér Wasilewski příliš úporně snaží, aby mohl zapadl do rumunské nové vlny. Postavy staví do okatě bezútěšných lokací, které jsou zabírány s chladným odstupem, aby nás pak šokoval poněkud samoúčelným zvratem, který nemá tak silný emoční dopad, neboť snímek zkrátka postrádá postupnou gradaci. 70 % [LFŠ 2016] ()
Tři nebo čtyři ženské a jejich "trable s láskou". To je přeci popis, který zní slibně. Tak proč to tak nakonec nebylo? Všechny hrdinky jsou úplně na pěst. Všechny jsou totálně vydepkované, a ještě k tomu většinou z ničeho. Kdyby to bylo aspoň z těch komunistů, co jim tam taky vládli, tak by se s tím člověk aspoň mohl ztotožnit. Z filmu jsem byl tak zoufalý, že při jednom z "překvapivých" zvratů (malé děcko zahučelo pod led a už nevyplavalo) jsem se musel nahlas smát. Logicky jako jediný a hned jsem se tak pasoval do role asociála v publiku. Naprosto nechápu, jak to v Berlíně mohlo dostat ocenění za scénář. Scénář se pro mě rovná příběh a ten tu byl vážně nepřítomný. A co na tom, že se ty 4 hlavní hrdinky v "ději" tak hezky "potkávají". Už těch uvozovek bylo hodně na jeden komentář. Přetrpěno na 51. KVIFF, za 40%. ()
Mám k tomu x výhrad (hlavně předvídatelnost a devadesátkovou strukturu), ale podchlazený Mutuův vizuál, intenzivní herecké výkony a práce s detailem (a tím, co zůstává mimo ořez) to povyšují na zajímavou reflexi éry transformace, která dokáže zachytit šedivou poetiku místa na pomezí svátosti a tělesnosti, minulosti a budoucnosti. #kviff2016 ()
Galerie (11)
Photo © Filmpolski
Reklama