Avis de mistral
Moje leto v Provence
My Summer in Provence
Režie:
Rose BoschScénář:
Rose BoschKamera:
Stéphane Le ParcHudba:
Ludovic BruniHrají:
Jean Reno, Anna Galiena, Chloé Jouannet, Aure Atika, Charlotte de Turckheim, Hugues Aufray, Raphaëlle Agogué, Michel Drucker, Jean-Michel Noirey (více)Obsahy(2)
Paul (Jean Reno) je svérázný provensálský farmář. Miluje své olivovníky a stejně tak i víno a pastis. S dcerou se rozhádal před lety a svá vnoučata nikdy neviděl. Teď, když se dcera rozvádí, její matka se rozhodne, že navzdory Paulově paličatosti přiveze na prázdniny jejich vnoučata: pubertální Adriena a Lenu a jejich malého bratříčka Théa, který je od narození hluchý. Puberťáci od počátku dávají nepokrytě najevo svou nechuť vůči venkovu a dědovi. Zato Théo, nádherný a milý chlapec, si Paula úplně podmaní. Ten mu ukazuje své království – olivovníky a všechno, co má rád. Provensálské slunce, stejně jako vůně a krajina dokáží zlomit zlobu i křivdu, a možná že jsou lidé víc ochotni nalézt k sobě cestu. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (98)
Nevím přesně co jsem si od filmu slibovala. Snad jsem si chtěla jen připomenout prohřátou kamenitou zem, plnou bílých domů, úzkých uliček provoněnou levandulí a doprovázenou koncertem neutichajících cikád. Opět jsem si potvrdila, že film, kde hraje hvězda ještě nemusí být skvostný. Dostalo se mi obyčejného příběhu podle stále opakujícího se scénáře, mění se jen lokace a herci. Provence je víc v názvu než ve filmu samotném. Průměrný film, který ničím nepřekvapí. Rodinný film ano, drama a komedie ne. ()
MOŽNÝ SPOILER :Zcela cíleně jsem chtěla trávit léto v Provence a ani trochu toho nelituji. Bydlela jsem na půdě, procházela se olivovým sadem, pak jsem si odskočila natrhat meruňky nebo krásný rajčata. Večer jsem seděla s bývalými hippiesáky, hrálo se na kytaru, zpívalo, pilo vínko. Jindy jsem si šla zatančit nebo na trh koupit nějaké hadry a z každého koutu na mě sálalo teplo a nádherná atmosféra. U Tiega jsem si kupovala Pizzu, zamilovala jsem se úplně stejně jako Lea a vůbec jsem neřešila jak kdo co hraje . Dědulka to tam trochu stínil a myslím, že to mohlo Jeana Rena i bavit. Bylo mně zase .....náct a cítila jsem se tam moc příjemně. Jak tady píše jeden uživatel, někdy je v jednoduchosti krása a v tomhle případě to platí dvojnásob. Tady se nemusí řešit nějaká předvídatelnost, scénář a podobně, stačí si jen lehnout do trávy a dívat se do nebe a všechno si to patřičně vychutnat. Adrian po příjezdu poznamenal : " Žádný signál ! To jsme pohřbeni zaživa!"....Ne, myslím, že tam začali teprve žít. ()
Francúzska produkcia opäť nesklamala a priniesla tento veľmi príjemný filmík z provensálskeho vidieku, kde sa odohráva stretnutie dvoch generácií rodiny, ktorej vzťahy na bode mrazu utrpeli dlhou 17-ročnou vzájomnou ignoráciou. Celý príbeh by sa dal rozdeliť do viacerých fáz, ktoré nemali až tak rovnomernú kvalitu. Avšak ľahký francúzsky dôvtip tu bol prítomný počas celého trvania filmu, no a niektoré hlášky naozaj stáli za to. Mňa osobne najviac bavil začiatok, keď si typicky mestské decká zvykali na vidiek. Ale aj ďalší priebeh filmu pôsobil nadpriemerne a ako celok sa mi to veľmi pozdávalo, aj keď to bol taký ten klasický rodinný film s množstvom morálnych posolsiev a vzájomnej pomoci. No každopádne, veľmi príjemná atmosféra! ()
Je to taky pohodovy rodinny film z vidieka. Hlavnym plusom je Jean Reno v ulohe vecneho frfloša. Konecne si mohol zahrat nejaky iny typ ulohy a do sytosti si to uzil. Dalsou sympatickou postavou je jeho manzelka a potom tu je este roztomily nemy vnuk. Bohuzial velky priestor tu maju este 2 postavy vnučat, ktore mi neboli ani trochu sympaticke a ich epizodky ma prilis nebavili. Rovnako mi v tomto type filmu z vidieka chybal väcsi pocet vedlajsich zabavnych figuriek. Miestami sa mi zdalo, ze je vo filme nejak prazdno. Takze vdaka niektorych otravnym postavam a obcasnym hluchym miestam je vysledkom len mierne nadpriemerna jednohubka, ale pre fanusikov Jeana Rena to je povinost, pokial ho chcu konecne vidiet v nejakej inej polohe. 6/10. ()
Pohoda ve viditelné podobě. Dialogy jak z dílny Swarovski, hudba, co vás naloží do houpací sítě, hebké oko kamery klouzající po Provence jako paprsky podvečerního slunce, souměrně dokonalé herecké výkony, Hugues Aufray a jeho životní láska ze sladkého dřeva, Theo, nejroztomilejší filmové dítě, vztahy zranitelné i zraňující jako lehounké foukané sklo, olivy, kam se podíváš… ano, vážení, jsem zamilovaná. Do tohoto filmu. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (3)
- Mistral je název pro místní vítr bóra. Jméno mistral pochází z dialektu Languedoc a znamená mistrovský. Je to silný, studený, severozápadní vítr, který vane z jižní Francie. Někdy dosahuje 185 km/h. O tom, že jsou Francouzi na tento typ větru pyšní a rádi ho používají k označování různých produktů, svědčí mnohé, například že oleje obsahují název Mistral olive oil, což může být trošku dvojsmyslem, kdy to znamená jak mistrovské (pochází z dialektu Languedoc ), ale také právě místní vítr, stejně tak např. název Mistral je nejmodernější třída vrtulníkových výsadkových a velitelských lodí francouzského námořnictva. (Jamal)
- Stejně jako filmový Theo i jeho představitel Lucas Pélissier je od narození hluchý a s rodiči i se štábem se domlouvá pomocí znakové řeči. (Ganka)
- Časté odrůdy olivovníků v Provence jsou salonenque, aglandau, grossane a verdale. Některým stačí opylování větrem mistral (je to místní název z Francie pro vítr zvaný bóra ), jako i druhu, o který se jedná v tomto filmu. Proto, pokud je nedostatek tohoto větru, není u některých druhů úroda. Na druhou stranu například jiná místní odrůda moulin du Calanquet je na tyto větry náchylná a i její název vychází z provensálského slova Calan, což označuje skálu, která poskytuje úkryt právě před větrem mistral. (Jamal)
Reklama