Orfeus

Tohle není styl snímků, který by měl dostal Surrealismus mám rád, líbí se mi, jaké jsou tady použité efekt, ale celé mi to přišlo takové nějaké... asi moc umělecké, nebo já neví. Příliš jsem si snímek neužíval. Ne, že bych ho snad protrpěl, ale prostě mě nijak moc nebavil. Je ale vidět, že Cocteau věděl, co a jak chce natočit. (17.10.2014)

Smrt je krásná, viděla jsem jí do tváře. Umělci jsou nesmrtelní a láska všechno přemůže. Nebo všechny, i smrt? Líbilo se mi, že podsvětí využívalo při komunikaci se světem výdobytky moderní techniky, i když možná mohlo být před ním i trochu v předstihu. A oceňuji, že bytosti ze záhrobí mají i smysl pro humor. Kameraman si krásně vyhrál s přechody z našeho do onoho světa. (26.01.2020)

Podobenstvo o smrti a nesmrteľnosti, za svoj námet si Jean Cocteau zvolil starodávnu legendu o Orfeovi. Príbeh je posunutý do súčasnosti a podsúva množstvo otázok, je však natočený zručne a jednoducho, využíva sa zrozumiteľnosť a tajomné sekvencie vyvolávajú divákovu pozornosť. Jean Marais a jeho herecké polohy sú príjemným osviežením. (14.08.2021)

Cocteauova nebezpečně hluboká pouť do podsvětí poezie, založená na aktualizovaném řeckém mýtu, odhaluje mnohonásobnou dvojsečnost básnické inspirace, vedle její omamující krásy a zraňující bolesti (jež ostatně tvorbu podmiňuje) je to především věčnost navracení: skutečnosti, přítomnému okamžiku, neřkuli životu samému se lze přiblížit (a neztratit přitom vše, tj. sebe sama) jen jeho vnitřní sugescí nebo po zapomenutí jeho nahrazením obrazem vtělujícím jeho ideu. Odtud i věčnost mýtu a současně: naše předurčenost jím. Jsme na cestě kupředu a současně se vracíme. (15.09.2010)

Nemám rád filmy, pro jejiž pochopení potřebujete vysokou školu. Cocteau míchá dohromady teorie, které byly v jeho době populární - Junga (moderní výklad archetypálního příběhu, Freuda (dva základní pudy), Husserla (vědecky luštíme kódy a zapomínáme na přirozený svět), Heideggera (existenciály)... Spíše jde o zprávu o uměleckém poválečném kvasu, než o skutečný film. Naštěstí zůstalo Cocteauvo originální filmové vidění a María Casares je smrtelně krásná. Ovšem pohádková čistota Krásky a zvířete je fuč. A mimochodem, Juliette Greco je mizerná herečka. (16.04.2011)