Příšerný vlasy

Zahajovací snímek festivalu La Película - sociální drama nezaměstnané matky s dvěma dětmi. Dlouho se mi nestalo, abych ve filmu nefandil ani jedné postavě. Udělejme si jejich inventuru - devítiletý chlapec, který si neustále něco nechutného patlá na hlavu. Jeho homofóbní hysterická matka ho podezírá z menšinové orientace. Další postava je její slizce odporný šéf, který ji přijal zpět na místo ostrahy ve vrátnici výměnou za prasečí soulož, na kterou se chudák chlapec musel dívat, aby mu matka demonstrovala krásy heterosexuality. Pak tu máme obézní chlapcovu kamarádku v příšerných šatičkách a tuze veselou černošskou babičku, která chlapce učí tancovat a zpívat odrhovačku Mi limón mi limonero. Tato skladba se mě navíc nevypnutelně aplikovala do mozkových laloků, takže si ji přehrávám již druhý den v šílené smyčce stále dokola. Z vedlejších postav zbývá ještě mladý trafikant neustále se povalující u sportovního vysílání, jehož hlavní hrdina obdivuje pro krásu očí a soused motorkář, který ochotně zasune, když matka potřebuje ukojit lidskou potřebu. A takových hrdinů tam byl celý obytný panelový blok, co blok, celé předměstí! Až jsem se přistihnul při myšlence poslat GPS souřadnice tohoto prokletého místa jako cíl soustředěného bombardování spojeneckým jednotkám. I přesto nechal tento film nesmazatelný otisk v mých vzpomínkách. (27.02.2015)

Film me predevsim zaujal vybornou atmosferou z periferie dnesniho Caracasu. Zdanlive obycejny pribeh, ktery krome shaneni prace a nespokojenosti mladeho kluka s kudrnatymi vlasy moc nenabizi, presto ma divakovi co dat. Velmi dobre herecke vykony v cele s Nelly Ramos (babicka), ktera je bezkonkurencni. Minikino Ostrava, 25 divaku. (25.02.2015)

priserny vlasy a priserna matka. (15.07.2017)

Film po technické stránce bez chybek. Herci - a to i (především) děti naprosto přirození. Zajímavě vystavený příběh, který se pomaličku pomalu rozvíjí jak poupě a postupně nechává zapadat kostičky na ta správná místa, nedává divákovi nic zadarmo. Otevřený konec nabízí divákům pocit, že jde skutečně o epizodu z reálného života, který si pokračuje dál i bez nás (čumilů). Mám jen trochu problém s pointou obav matky. Nevím, je-li to kulturně-náboženskou propastí mezi jihoamerickým a středoevropským náhledem na život; a nebo čistě mou osobní nezkušeností s podobnou situací. Ale to je asi vlastně fuk. (25.02.2015)

Málo gelu. (28.09.2014)