Here and Elsewhere
Obsahy(1)
Film pojednávající o palestinském boji za nezávislost původně vznikal od roku 1970 ve spolupráci s J.-P. Gorinem pod názvem " Jusqu'à la victoire" („Do vítězství"), avšak tento počáteční projekt zůstal kvůli autorským neshodám a rozpadu spolupráce obou mužů v rámci skupiny Dziga Vertov nedokončen. Jean-Luc Godard se k natočenému materiálu vrátil až v polovině 70. let, tentokrát již se svojí tehdejší družkou A.-M. Miéville a spolu film značně přepracovali a v roce 1976 dokončili pod definitivním názvem „Ici et ailleurs" ("Tady a jinde"). Godardův doznívající politický radikalismus 70. let se zde zaměřuje na problematiku ozbrojeného boje, války, propagandy a historie v palestinsko-izraelském konfliktu i evropském kontextu. Po formální stránce se jedná o autorovo plné objevení možností videa, ulehčující kombinování několika obrazových a textových rovin s dokumentárním a sociologickým zkoumáním. (Dionysos)
(více)Recenze (2)
JEAN-LUC GODARD, ICI ET AILLEURS (1976) _______ Godard a Gorvin v 70. roce - tedy v době, kdy se Máj '68 stává minulostí a nejen francouzskou pokrokovější částí veřejnosti se šíří deziluze z porážky a následné ‘normalizace' poměrů - odjÍždějí na blízký východ natočit film o palestinském odboji. Oba muži se po návratu do Paříže nepohodnou. Čas běží, roky plynou, film nevzniká, a lidé, které Godard s Gorvinem v Palestině zachytili na filmový pás, umírají ve válce. Původní myšlenka filmu, pedagogika revoluce v praxi, zaniká spolu s jeho zavražděnými protagonisty. Filmový materiál se však dočká znovu-oživení, když Gorvina nahradí Godardova tehdejší družka, A. M. Miéville. Společně dotáčejí Pařížskou část filmu, tedy kontrapunkt, ono “ici” z názvu filmu a radikálně přepracují původní materiál z onoho “jinde, ailleurs”, tedy z Palestiny. Hlavní motiv nového filmu: Může vůbec film adekvátně odpovědět na to, co se stalo? Ano, především na to, co se stalo “jinde”. Ale také ve vztahu k “tady”, doma v Paříži. Vzniká film-pokus, v němž Godard a Miéville roztrhají snad veškeré původně zamýšlené asociace mezi obrazy, (ale i zvuky a texty), podrobují je jednu po druhé nesmlouvavému filmově-reflexivnímu tázání; konfrontují je s nově natočenými pařížskými party, přeskupují je do mnoha proměňujících se kontextů a - možná to bude znít zvláštně - ale v podstatě se je pokouší přinutit k tomu, aby vydaly svědectví o spoluvině obrazů na lži, potažmo svdectví o tom, jak číst obrazy jinak. Jak do obrazů dostat, co je v nich zamlčováno, jak je vyprostit ze vztahů v nichž ten, který následuje, zotročuje ten předchozí? Jak nechat promlouvat ticho kolem obrazů a mezi obrazy, ticho překryté pokyny a hlasy těch, kteří za obrazy udělují pokyny, přidělují hlasy k jednotlivým obrazům, vynuceně umlčují hlasy těch, jejichž věc se ke slovu nedostane, kteří se však chystají vydat všanc smrti svá těla… PS: ______ Gilles Deleuze Ici et Ailleurs zmiňuje (Film 2, Obraz-čas, str. 214-215) v souvislosti s radikálně nenavazujícím střihem jako jedním z charakteristických rysů moderního filmu... ()
"Tady" - francouzská buržoazní rodina. "Tam" - Palestina, jedna válka skončila, druhá se chystala. Okolo roku 1970 natáčené scény se svým dokumentaristickým a reportážním pojetím zajímavě dlišují od později vytvořených esejistických sekvencí stavících na typicky godardovských úvahách o světě, úvahách neoddělitelných od úvah i praktických objevováních podstaty obrazu/ zvuku. Dekonstrukce dějinných událostí a postav, obrazu a zvuku je opět absolutní a použitím videa ještě umocněná - obrazy neustále mění své vyznění v závislosti na tom, v jaké celkové situaci (od autorova komentáře, zvukového podkresu, vztahu k jiným obrazům atd.) se právě objeví. /// Godard zde již slevil ze svého jakobínství a zorný úhel jeho úvah již není tak černobílý (což samozřejmě jen posiluje vyznění celého filmu). Silný apel, aby lidé v životě nezapomínali, že ostatní lidé a jejich bída, boje a strasti jsou jen "jinde" našeho "zde". ()