Reklama

Reklama

JLG/JLG - Autoportrait de décembre

Obsahy(1)

Autobiografický film se výrazovými prostředky typickými pro Godardovy hrané filmy zaměřuje na osobu samotného autora, jenž byl v době vzniku snímku již stárnoucí filmařskou legendou žijící a tvořící v malém švýcarském městečku na březích Ženevského jezera, které vyměnil za shon a slávu Paříže. Tematicky různorodý film spojuje intimní náhledy do autorovy osobnosti, tvůrčího procesu či reflexe vlastní role v dějinách kinematografie s obecnými úvahami o charakteru a funkci obrazu, filmu a umění v evropských dějinách a moderní společnosti. Ústředním, a obě roviny filmu propojujícím motivem, je otázka tvůrčí autorské práce jako takové, v níž se Godardovo tázání po charakteru vlastní filmařské práce zákonitě mění v úvahu o způsobu vzniku a zdrojích působivosti umění, které je svým autorem do stejné míry vynalézáno, jako je on pouhými ústy, jimiž dílo promlouvá. (Dionysos)

(více)

Recenze (3)

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Autoportrét prosince, portrét filmu, sled úvah, jen je otázka, proč to celé je film. Celou dobu jsem si říkala - tohle by byla bezva knížka, chvílema jsem si říkala taky, to by byl hezký obraz (při záběrech obrazů jsem si říkala, že to jsou hezké obrazy). Co k tomu dodat: "Mlčte, Kassandro!" ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Doslovný autoportrét - předmět zájmu, jímž je autor, je zachycen jím samotným, tedy se on sám stává objektem vlastního uměleckého postupu. Stejně tak Godard, byť točí film sám o sobě, používá styl svých hraných filmů k zkoumání "sebe sama". Psáno v uvozovkách, jelikož Godard sám sebe pojímá spíše jako cizí (marketingovou, z dějin filmu vytrženou atp.) zkratku, odosobněné JLG, než námět na ryze osobní hodinový autobiografický dokument (tím se nechce říct, že by zcela absentoval jistý narcismus, který je podobný dílům vlastní). Nicméně Godardova osoba se stejným dílem jako jedinečnou osobností stává obecným prostorem, na němž se ukazuje síla autorské práce a filmového obrazu (v Godardově pojetí). Autor je určitým mizejícím ohniskem tvůrčí práce; tvoří dílo, jež jemu samotnému vždy uniká; vkládá jedinečný smysl, jenž se po vyslovení/ natočení mění v cizí obecnost vyřčených slov; skládá dohromady slova, která jsou i nejsou jeho. (Chvíle narcismu jsou ve filmu spojeny s částí jedinečné tvůrčího vkladu, chvíle typické godardovské sebeironie zase s těmi, kdy reflektuje druhotnost autora). To jsou myšlenky zvláště důležité pro autora, který zakládá své dílo na citování jiných děl a jehož teorie filmového obrazu stojí stejnou měrou na představivosti něčeho tak cizího, jako je divák. ()

Reklama

Reklama