Rosemary's Baby

Normálně dávám za 170 televizních minut běžně minimálně čtyři hvězdičky .. tady by také slušely - už jen za snahu, nádherné exteriéry, krásný čistý obraz /HD/ a jednu opravdu vydařenou pěknou vražednou akcičku /v kuchyni/ .. jenže nemohu - tohle měla přece být Rosemary .. ´ta´ Rosemary - od Levina (!) .. naprostá klasika .. a proto nejde neporovnávat s originálem (i tím filmovým) - tady totiž chybí téměř vše to zásadní : děsivé tajemno, pochybnosti o vlastní rozum, narůstající obavy, hrůzné podezření, veliký strach /děs, odhodlání .. tedy ono tu to je, ale tak nějak hodně sterilní, hezky poklidné, studené, nijak vás to moc nezasáhne, nevtáhne, ani neděsí ... (26.08.2014)

Agnieszka Holland nevytvořila tak depresivní či intenzivní verzi Levinova románu jako Roman Polanski, ale na druhou stranu je tohle zpracování pro většinového diváka stravitelnější. A povedlo se i herecky. Zase se tu nabízí především srovnání obou hlavních protagonistek a ačkoliv Zoe Saldana těžko přehraje Miu Farrow, byla mi její Rosemary sympatičtější, protože z bývalé Allenové mám právě od dob první Rosemary hrůzu. Nemám výrazných námitek. 70% (24.06.2014)

V poslední době spousta filmových klasik je převáděna na seriálovou verzi – či minisérii – což je případ Rosemary má dětátko. První část je natočena skvěle a je plná napětí, jak to má být. Pak ale přijde druhá část, která původní svižné tempo ztrácí a rozbředává se do protivných výjevů více blouznící a šílející Rosemary. Když už nic jiného, tak se divák může pokochat exteriéry Paříže – což jako jediný větší klad nestačí. (15.11.2014)

Zatímco v původní "Rosemary" bylo divákům vše podáváno jen v náznacích, díky kterým pak ani nebylo pořádně jasné, zdali se "Satan" skutečně zrodil či jestli to celé nebyl jen blud hlavní hrdinky, zde je to jasné téměř od začátku - ne proto, že bych znal originál, ale proto, že snímek divákům tyto informace naservíruje rovnou a na stříbrném podnose. Je sice pravda, že bylo mnohem zajímavější vidět i nějakou tu krev (prostě remake, tudíž co se brutality týče ze zásady „přehnanější") než jen poslouchat nudné žvanění jako v originále, ale když si to tak vezmu, tak ten byl zaměřený JEN A JEN NA ROSEMARY a na tom, co ona divákům zprostředkovala. Zde se do toho těch postav se*e až moc a máme zde i scény, ve kterých se hlavní hrdinka nevyskytuje, tudíž nevidím jediný důvod v tom, proč nemohly být lépe vykresleny charaktery ostatních postav... Co třeba Guy? Dělal to nakonec jen proto, že si zvykl na život v luxusu nebo že měl o Ro strach? Od každého trochu, nejspíš... A co Roman a Margaux? Co jejich motivace, jejich osobní problémy? Nic. Hlavně že jsme tam měli tu krev. Konec byl taktéž zklamání - ačkoliv se mi původní verze vůbec nelíbí, tak finále filmu patří k mým vůbec nejoblíbenějším kvůli vyhrocené atmosféře - zde mi to přišlo takové nijaké... Ale jinak se mi to celkem líbilo. Herci v pohodě, utíkalo to celkem rychle, ale čekal jsem víc, jelikož ani Polanskiho verze se mi (krom konce) zas až tak moc nelíbí :D (18.02.2018)

2/2 Agnieszka Hollandová přenesla téma slavného románu a filmu z New Yorku 60. let do současné Paříže a ruku v ruce s touto změnou došlo i na další posunutí významů. Leč není to na škodu, jen je to jiné řešení výborného nápadu, který fungoval tehdy a funguje i dnes. Levinovým tématům obecně propadám, takže jsem nemohla být jinak, než potěšena. (02.02.2015)