Meeting Woody Allen
Recenze (14)
Nevyzpytatelný Godard se střetává s jako vždy předpřipraveným a tezovitým Allenem, který se každou otázku snaží ukočírovat a přeříkat si "to svoje", čemuž se Godard vehementně brání. A tím vzniká docela guláš. Působí to bizarně a jako takové to beru. Ale spíš jako myšlenku než jako výsledný produkt, protože mě to i při necelé půlhodině docela nudilo. Na každý pád ale odmítám osočování Godarda - osobně vidím větší problém v Allenovi, který prostě není schopný uvažovat mimo svoje standardy a je člověkem tak odlišným naprosto vyvedený z míry. ()
Tento komentár píšem len z dôvodu, aby som mal jednoduchú základnú osnovu, z čoho vychádzať, až budem porovnávať podobnosti s Gondryho rozhovormi s Noamom Chomskym. Godard už v úvode naznačuje motív, ktorý vyvstáva zo spovede Woodyho Allena - nedorozumenie v komunikácii. Prvá prekážka, vzdialenosť, je odstránená už na začiatku. Druhá prekážka, Godardove problémy s angličtinou a plynulé prechádzanie do francúzštiny, je čiastočne vyrušená prítomnosťou tlmočníčky. Horšie je to už s faktom, že Allen, už značne zmätený striedaním jazyka, často vonkoncom nechápe Godardovým myšlienkam. Vznikajú tak zábavné momenty, keď Godard rozpráva, tlmočníčka tlmočí, Allen sa snaží niečo povedať, ale nevie zareagovať, a divák sa z toho snaží nejako vysomáriť. Obsahovo ponúka zopár Allenom predkladaných zaujímavých postrehy, ktorým Godard pohotovo oponuje a predostiera svoj pohľad na vec - sú to najmä prístup k tvorbe filmu a spätná väzba, vzťah kina a televízie, či literatúra a literárne postupy vo filme v súvislosti s Allenovou tvorbou. Godard prekladá interview montážou obrazových ilustrácií a medzititulkov, významovo spätých s aktuálnym hovorom, ale neodpustí si uštipačnosť, s ktorou zdôrazňuje Allenovu úsmevnú snahu ponúknuť odpoveď, aká sa od neho očakáva. Výsledkom je zábavný mišung, z ktorého vychádza víťazne ironický Godard, keďže Allenove odpovede sa zamotávajú v bludnom kruhu a postupom času sa čoraz zreteľnejšie opakujú a zostávajú z nich len nerozvinuté torzá myšlienok (aké počúvame od hviezd a hviezdičiek v takmer každom interview). Ako alternatívny autorský dokument (ktorý sa v poslednej dobe opäť rozmohol) je to prinajmenšom zaujímavé. Ako konfrontácia Allena a Godarda je to však vhodné len pre tých, ktorí sú schopní a hlavne chcú druhému menovanému načúvať. Ostatní ruky preč. 75% POZNÁMKA: Godard pri určitých referenciách (v poslednej tretine rozhovorov zastúpené aj zmienkami o americkej architektúre) používa obrazy Edwarda Hoppera a diela príbuzného charakteru. ()
Godardove rozhovory s Allenom, tesne po dotočení Hany a jej sestier. Predovšetkým chcem povedať, že Godard je jeden z možno troch artových režisérov, ktorých absolútne neberiem a jediné čo som od neho zvládol dopozerať do konca, bol kraťas z poviedkového Ďalších desať minút. A podľa toho vyzerá aj tento dokument. Allen je veľký tvorca, jeden z najväčších a keď rozpráva svoje názory, prakticky nikdy nedýcham, bohužiaľ Pán NE-umelec degraduje akýkoľvek jeho prejav svojim vizuálne rušivým réžijným NE-štýlom a to čo by normálne pôsobilo neuveriteľne pútavo, je tu zabité sebaopíjaním sa režiséra, vlastným NE-umením a strhávaním pozornosti na seba samého, bez ohľadu nato, že človeku ktorého spovedá, nikdy nesiahal ani po kotníky. Meetin' WA obsahuje pár zaujímavých informácií, napríklad Allen rozpráva o tom, že strih je preňho najdôležitejšou zložkou filmu a že filmy ktoré natočí, nikdy sám nepozerá, ale všetkú jeho snahu diváka zaujať, dokonale zabíja Godardové pseudoumelecké sračkárstvo a sústredenie sa na vlastný umelecký štýl, čo vytvára jediné: Dešpekt k človeku, ktorý si zaslúžil jeho rešpekt a nie naopak. Hanba mu. Tri hviezdy za Woodyho, ale na interview treba dvoch, do veci zainteresovaných. ()
O čo išlo Godardovi??? Urobiť z Woodyho šaška alebo o "alternatívny dokument"?...Nerozumiem tým infantilným vsuvkám a vlastne celému zámeru...Nepochopiteľne chaotický strih a absolútne debilné otázky zo strany Godarda. Napriek tomu Woody bol celý čas kľudný narozdiel odo mňa, aj keď postupom času sa už na Godarda ani nepozrie a očný kontakt udržiava len s prekladateľkou :) ()
Je pravda, že forma jakou Godard zvolil pro natočení dokumentu je...přinejmenším zvláštní :-) A mě neseděla podobně jako dalším lidem tady. Přece jenom má ale dokument určitou hodnotu, protože zobrazuje Woodyho jako Allena Stewarda Konigsberga. Tedy skutečnou osobu - ne toho nešikovného, neurotického šaška, na kterého si hraje ve všech svých filmech. A to je tvář, kterou tenhle režisér veřejnosti často neukazuje. ()
velmi zábavně podané setkání dvou, řekl bych kinematograficky i filozoficky protikladných, filmařů. Zatímco Godard se střídavě anglicky či francouzsky Allena vyptává, Allen mu "odpovídá". Více jsem měl pocit, že Allen Godardovi nerozumí a vede si svůj monolog. Ten Godard trefně a jízlivě komentuje ironickými mezititulky, které částečně přebírá z Allenovy Hanny a jejích sester a zpomalenými záběry Allenovy hektické gestikulace.Když Godard mluví anglicky, zůstává Allen většinou klidný, horší je, když se Godard rozhodne přejít do francouzštiny a Allen je odkázán na tlumočnici, je vidět jak se stává trochu bezradným a podléhá panice, jak je vidět z jeho údivem otevřených úst a těkavého pohledu. Allen si ale vždy poradí a vede svůj osvědčený monolog, zatímco Godard analyticky a sarkasticky Allena pozoruje. Velmi vtipné a velmi jízlivé. Skoro člověk lituje, že Godard nedělá více rozhovorů i s jinými režiséry. PS: nenechte se mýlit komentáři ostatních, které píší, že Allen není Godardem puštěn ke slovu, je tomu právě naopak, Godard se zeptá a pak většinou mluví Allen, ovšem nechápu, proč tu musim uvádět na pravou míru fakt, kteří tu ostatní komentátoři překroutili. Potom pozbývají jejich komentáře jakéhokoli smyslu, pokud nedokáží vycházet z pravdivě uvedených faktů. To jaký pak mají názor, na to co viděli, to už je věc jiná. Ale to co viděli a to co jsem viděl já je, nebo měla by být, věc stejná - určitý film nebo dokument. Ovšem když se nedokážeme shodnout ani na tom, že všichni koukáme na tu určitou - jedinou konkrétní věc, pak mám pocit, že snad každej nejen že máme jinej pohled, ale nejspíš každej koukáme i na jinej film, ač zde hodnotíme film jeden. Kdybych měl z těch 26 minut rozdělit čas, kdy mluvil Godard a kdy mluvil Allen, podle oka bych to tipnul tak na 8 minut Godarda a 18 minut Allena, to je jen hrubý odhad, nikoliv měření. Jak je vidět, zcela to vyvrací názor, že "Godard nepustí Allena ke slovu". Tím bych tuto trapnou záležitost o uvádění věcí na pravou míru považoval za uzavřenou. Ale lidská ignorance, tupost, bigotnost , netolerance a překrucování věcí tím uzvařená nebude nikdy. ()
Těžké hodnotit, na jednu stranu je sranda sledovat Godarda, jak si s dosti zmateným Allenem hraje. Na druhou stranu mne nabubřelost Godardova ega uráží. Samozřejmě, že dík tomu, že se Godard choval tak, jak se choval, odkryl něco z Allenova já, jež ten poměrně skrývá. I neporozumění ledasco prozrazuje. Jenže Godard nakládá s filmovým materiálem tak, že velmi nejistě balancuje na hraně sebeukájení a urážky. ()
Nevím přesně, co Godard od tohoto rozhovoru očekával, ale co se dá čekat, když se sejdou extrovertní anarchistický provokatér a introvertní intelektuální ironik??? Celé to vypadá tak, že Godard se snaží neustále rýt a Woody se snaží neustále odrážet i za cenu, že dělá, že nerozumí otázce...a tak se dvacet minut vzájemně nasírají...a to je vlastně vše. Godard nejspíš ve střižně viděl, že materiál je k ničemu a tak se snažil prosadit svoji alespoň střihem, ale z pověstné fekálie bič neuplete vážně nikdo... Základní rozpor obou filmařů je řečen už na začátku, když je řeč o mezititulkách: Woody ke Godardovi: "Vy je používáte jako filmový prostředek, já jako knižní." - Už tady mělo oběma dojít, že ke smysluplné diskuzi nemůže dojít, protože každý točí filmy úplně jinak. Mám filmy obou pánů velmi rád, ale tenhle rozhovor je bohužel vnitřně prázdný. ()
Pokud je v tomto minidokumentu u slova Woody Allen - a naštěstí tomu tak je poměrně často - jedná se bezpochyby o zajímavou podívanou, pozoruhodné bylo třeba povídání o tom, že shlédnutí Občana Kanea či Vesmírné odyssey jinde než v kině je vlastně urážkou (zkusím napravit, milý Woody). Nicméně iniciátor a režisér tohoto projektu, neméně slavný Jean-Luc Godard, si sám podřezává větev. Jakkoli mám rád jeho hrátky s filmovou techniku (U konce s dechem), tak zde mě silně iritují a ruší v koncentraci - když už se dokonale zabydlím ve Woodyho pohledu na kinematografii, uzemní mě statický titulek a jazzová hudba (v kontrastu s tichým prostředím newyorského apartmánu), nemluvě o občasném opakování dvou obrázků za sebou (Orson Welles a Fred Astaire, nebo výtažky z Allenových filmů) a tazatelskému neumu. Skoro až mám pocit, jakoby jedinou jeho ambicí bylo vyrovnat se svému někdejšímu kolegovi Truffautovi, který mimo své filmové tvorby proslul dlouholetým zpovídáním Hitchcocka. Tři hvězdičky - a to jen a jen za osobu tázaného, schopnou ve vteřině zahladit negativní emoce z Godardova přístupu (ani není divu, že, budu-li jej citovat, "ztratil přítele"), shazující zajímavý projekt o několik tříd. ()
jen pokud vás neobtěžuje, když vám někdo během rozhovoru neustále skáče do řeči.. ()
Lucky Jean-Luc se setkal s WA, který vidí filmový svět úplně jinýma očima než on. Po střetu těchto pohledů následoval náraz a oba světy se tak trochu pomuchlaly dohromady. Informační hodnota rozhovoru vlastně nebyla ani tak důležitá. Mnohem zajímavější bylo sledovat to, jak se do sebe oba ty svérázné světy postupně promačkávají jako karosérie dvou aut při čelním střetu. A to celé jako ve zpomaleném filmu. Nejlepší byly ty Allenovy udivené a často nechápavé pohledy na Godardovy těžko uchopitelné myšlenkové konstrukce. Docela by mě zajímalo, jak WA reagoval na to, co JLG sestříhal. Povídání o tom by možná vydalo na další takový dokument, který by opět rozzlobil pár dalších fanoušků WA :-) ()
Tento dokument mi iba potvrdil, že Godard je nafúkaný pseudo-intelektuál, ktorý využije každý možný spôsob na to, aby mohol masírovať svoje ego (presne taký, z akých si Woody vo svojich filmoch uťahuje). Nelogické a doslova nepríjemné "umelecké" vsuvky, ktoré rušili rozprávanie, ma privádzali do zúrivosti. Woody by kľudne mohol v polovici odísť a Godard by slastne pokračoval ďalej vo svojich nezmyselných žvástoch. Som si istý, že Godard pri premietaní sám nad sebou mentálne masturboval, no predpokladám, že do tohoto štádia sa dostane máloktorý divák. Pokiaľ teda nie ste jeho zaritým priaznivcom, ruky preč od tohto odpadu. Jedinú hviezdu dávam za tých pár informácii, ktoré som sa od Woodyho Allena dozvedel (aj tú dávam JEMU). ()
LOL. ()
Nejvtipnější diss v historii kinematografie. Komunikace není plodná, protože probíhá mezi filmařem z 19. století a filmařem z 22. století. ()