Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V šedesátých letech minulého století vzniklo šest krátkých příběhů sledujících metropolitní život ve Městě Světel. Uvidíte mimo jiné dílka Erica Rohmera, Jean-Luca Godarda a Clauda Chabrola.
Mladý producent Barbet Schroeder dostal nápad dát šestnáctimilimetrovou kameru s barevným filmem svým šesti kamarádům - filmařům a požádal je, aby natočili krátký film o Paříži. Snímky, které následně vznikly, jsou jednoduché, originální, zbavené veškerých technických a ekonomických omezení, natočené spontánně a narychlo, plné improvizace a se živým zvukem. Dohromady tvoří těchto šest příběhů pestrobarevnou mozaiku Paříže, coby pulzujícího, hlučného a zářícího města, kde je možné všechno… V ulici St. Denis si osamnělý umývač nádobí přivádí domů pouličním životem znavenou prostitutku. Snaží se oddálit samotný akt lásky tak dlouho, dokud ho k akci nepřiměje výpadek proudu. V Rohmerově Náměstí Etoile je plachý prodavač přesvědčený, že spáchal vraždu. Jean-Luc Goddard ukazuje ženu, která se obává, že omylem zaměnila dopisy pro své dva milence. A v příběhu Clauda Chabrola nachází mladý muž konečně způsob, jak ignorovat své otravné rodiče. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (6)

Stegman 

všechny recenze uživatele

Jednotlivé povídky: St. Germain des Pres (Douchet) ***; Gare du Nord (Rouch) *****; Rue St. Denis (Pollet) *****; Montparnasse et Levallois (Godard) ***; Place d'Etoile (Rohmer) ****; La Muette (Chabrol) ***. ... Ani jeden filmeček nebyl výrazně špatný (ani Godard mi nevadil, což je u mě co říct), atmosféra města zachycena u všech, takže spokojenost. Mimochodem, Polletův filmeček jsem plně docenil až poté, co jsem si tu po filmu přečetl "text distributora". :) ()

MartinNDL 

všechny recenze uživatele

Paříž (nejen) v šedesátých letech má v sobě přesně to samé kouzlo jako pražský Žižkov. Jsem si téměř jist, že skupiny obdivovatelé jednoho či druhého se budou výrazně protínat........................................... První film od Jeana Doucheta - St. Germain des Pres - osloví většinu diváků. Právě tady by se dala St Germain za Žižkov lehce zaměnit. Kavárnu by vystřídala hospůdka a koňáček vodečka. Jedná se velmi autentickou sondu do života mladých playboyů, kteří nestojí o stálý vztah a náplní života jim je lovení krásných a naivních cizinek (skvělá Barbara Wilkinsová). Nabízí se otázka. Je mladá Američanka, která vleze v noci neznámýmu Frantíkovi do pelechu a ráno po kafíčku má odejít, skutečně oklamána? (85%).....................................Druhý film natočil Jean Rouch - Gere du Nord - a jedná se podle mě o vrchol série. Režisér ukazuje mladý pár na počátku jejich první krize vzájemného soužití. Může být láska dlouhodobá? Vztahem ztrácí partner tajemno, které mě okouzlovalo, můžu ho tedy stále milovat? Barbet Schroader v roli přítele odpovídá, že svou partnerku miluje stále víc. Dívka znechucena rutinou a pochmurnou vizí budoucnosti potkává cestou do práce náhodou jiného muže. Co způsobí náhlá konfrontace s jejími sny? Dokonalý filmeček po všech stránkách. (100%)..............................Třetí film je od Jean - Daniela Polleta - Rue St. Denis - a je celkem prostý. V polorozpadlé cimřičce se potká nervózní a nezkušený myč nádobí s prostitutkou. On si chce vrznout, ona není vůbec hloupá. (60%)..................................Čtvrtý film zrežíroval Jean-Luc Godard - Montparnesse et Lavallois - a trochu se nám tu masturbuje. Godard se zamýšlí nad filmovou a vůbec uměleckou teorií, smyslem a tvůrčí činností. Někomu tahle část může přijít otravná, obzvlášť pokud nepatří mezi autorovi fandy. Mně osobně tyhle veřejný honitby nijak nevadí, takže hodnotím vysoko. (90%)................................Pátý film vznikl z rukou Erica Rohmera - Place d´Etoile - a sleduje konzervativního a vyjukaného prodavače bot, který jedná pod vědomím, že omylem zabil opilce. Více než o samotný, lehce absurdní, příběh jde o mistrovské zachycení jedné části Paříže. Rohmer dokonale naplňuje ambice Paříže očima... a s každým krokem hrdiny jsem měl děsně nostalgicky vzrušené pocity. Takhle se točí genius loci. (100%)..................................Šestý film má na svědomí Claude Chabrol - La Muette - a Paříže je v něm poněkud málo. Více než o zachycení města samotného šlo autorovi a natočení psychologického rozboru buržoazní rodinky, kde zasraností rodičů trpí jejich syn. Atmosféra je hitchcockovská a režisérská práce více než skvělá. Autor filmu si tu sám střihnul roli oplzlýho fotříka.(90%).....................Celkově se jedná o skvělou spolupráci lidí kolem Nouvelle vague, Paříž je zachycená skutečně komplexně a sympatický je, že pozitivní emoce nepřichází ze zbytečného a nekritického obdivu města, nýbrž zcela přirozeně. Jednotlivé příběhy jsou dobře vypointovány a svým obsahem/myšlenkou poukazují na různé aspekty života ve francouzské metropoli v 60. letech uplynulého století. () (méně) (více)

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Pánové zachycují genia loci hlavního města nouvelle vague bez selankovitosti Paris, je t'aime, a vlastně jen jaksi mimochodem. Podobně jako své okolí vnímá člověk jdoucí za určitý cílem. Dlouhodobější cíle postav jednotlivých povídek nejsou zřejmé a ani důležité. Důležitá je lakonická pointa, opakovaně připomínající závěry filmů Erica Rohmera, jehož zdejší příspěvek mi paradoxně přišel nejméně rohmerovský (opět řeší morální zodpovědnost, ale být hrdina trochu vyšší a nemotornější, domnívám se, že jde o utajený film Jacquese Tatiho). Většina příběhů je založena na antagonismu: muž a žena, zkušenost a nezralost, cizí a místní, hluk a ticho. Neslučitelnost protikladů končí náhlou změnou stavu. Co po ní bude následovat, už si musíme domyslet sami. Nejsnáze je rozpoznatelný rukopis Chabrolův (jízlivý výsměch buržoazii), Rouchův (s trpělivostí antropologa odpozorované reakce hádajícího se páru) a Goodardův (krouživá kamera). Jako celek poměrně vyrovnané, ač bez segmentu natolik výrazného, abych chtěl film vidět znovu. 75% ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Zajímavý film pro nostalgiky. Tak se sám sebe ptám, v čem že je problém. Příběhy jsou nesporně zajímavé a zejména první dva velmi francouzské. Natočeny jsou poněkud svérázně, ale srozumitelně a přehledně. Pařížská atmosféra je výrazná, i když v době svého vzniku musela na českého diváka působit nesrovnatelně více, než dnes, kdy mi připadá už poněkud vyčpělá. Všechno je tedy ok a přesto z filmu nemám příjemný pocit. Sám nevím proč. ()

Galerie (12)

Reklama

Reklama