Vášeň

Jasný - poststrukturalismus pičo, ale ne dost nadčasovej. Představuju si jak si Godard při natáčení mnul ručky, jak to tomu upadajícímu světu nandá a předpoví chaos, ale nevěděl co přijde s novým miléniem. Navzdory vší té formální extravaganze zůstal dost při zemi. Vždyť ono tam je vlastně všechno jak má být, jen trochu pomíchané, ale integrita postav a režisérův úmysl stojí pevně. Kapitalista se chová jako kapitalista, polský bohémský tápající filmař má své předvídatelné motivace a problémy. Ale rok 2016 Godardovi sklapnul, slova sice z lidí padají ve stejný okamžik kdy hýbou ústy, ale hodnoty jsou zcela naruby, pomíchané, rozstříhané, do Bílého domu se stěhuje oranžový klaun, který že prý chce zatočit s elitami, a na pomoc se obklopí právě těmi elitami, které si vytyčil zničit. Lež je nová pravda, tos’ Godarde nečekal. Navíc ani neumíš komponovat tak pěkné vizuály jako jiný pokušitel možností filmového plátna P. Greenaway. Ne že by mě film nevyprovokoval k několika zamyšlením, ale druhou půli jsem už jen, vinou nulové práce s dramatem, dokoukával. (15.01.2017)

Godard má vskutku vášnivý filmařský fištrón! [#46.LFŠ] (14.08.2020)

Zlatá Palma - výběr (20.12.2005)

"Předtím, než je věta utvořena, můžeš začít mluvit, začít žít." "Zjišťuji, že musíte příběh žít předtím, než jej vymyslíte." Tyto imperativy se vinou filmech v několika rovinách, v nichž se unikátně spojuje především rovina umělecké tvorby a hledání příběhu pro natáčený film s osobním hledáním lásky a výběrem mezi dvěma ženami. A je příznačné, že ani jedno ani druhé není dokončeno. Protože právě v otevřenosti tohoto hledání, neukončenosti pohybu, na jehož konci je již hotová (a proto mrtvá) věta nebo historie, se odvíjí život. Život, práce a láska. Ty by měly být v jednotě, nebo ne? Odpověď na tuto otázku tvoří další rovinu filmu, tentokráte sociální, personifikovanou zejm. vztahem Isabelle (Huppert) x Michel (Picolli). Ale je opět příznačné, že oba mají roli i ve všech ostatních rovinách filmu. Neschopnost dokončit film i neschopnost vybrat si jednu z žen tak musí režisér Jerzy brát jako privilegium a radost života, předtím, než se i on stane jen strnulou postavou v procesu dějin, jejichž již vyřčené kapitoly zachycuje ve svém filmu (a mimo jiné proto nejsou odkazy na historické události Polska 1980/81 jen prvoplánovým politickým komentářem). Godardova hra s formou a najmě se zvukem je opět nápaditá, ale i decentnější a klidnější než v jiných filmech předtím i potom a její motivy v rámci filmu jsou dalším popudem k opětovnému zhlédnutí. Godard vytvořil film s tolika vrstvami, že by i Rembrandt s Goyou mohli při malování svých obrazů závidět. (28.03.2014)

ocenenia : MFF Cannes 1982 - Cena spoločnosti "Commission supérieure technique de l'image et du son" (CST) (kameraman Raoul Coutard) (31.01.2013)