Slídil

Sociopat dělá kariéru. A je v tom dobrej. Slídil sleduje výrazně negativní postavu, nikterak ji neglorifikuje, nepřináší divákovi morální satisfakci a přesto svou pozitivní úlohu splňuje - jednoduše proto, že se mu daří celou dobu výhružně šeptat "na tyhle lidi si dávej bacha". Rovina s mediálním hyenismem je až ve druhé řadě, jelikož produkty hyenismu uspokojují zase jen hyeny a těch jsou v savanách civilizace stamiliony. Výrazně děsivější je linie o bratrství sociopatie s ryzí posedlostí; když touha po čemkoliv ztratí zábrany, končívá to masakrem nepřipravených. Gilroy, Howard a Gyllenhaal se starají o diváckou atraktivitu, adaptabilní xindlovství s mediálně kritickým přesahem zase o dostatečně výrazné sdělení, po němž slabší povahy moc dobře spát nebudou. Ve zkratce: vždycky se najde někdo, kdo se místo snahy pomoci raději ujistí, zda mu svou krvácející mrtvolou nezasviníte kameru. (11.02.2015)

Reálnější než realita samotná, ačkoli se to na první pohled nemusí vůbec zdát. Slídil je geniálním pohledem do duše jednoho introvertního maniaka a zdatného manipulátora plného extremistických tendencí a bez schopnosti normální sociální interakce. Lou Bloom je totiž produkt současného digitálního odosobněného světa a novodobý Arthur Fellig, který jde bez sebemenších zábran přes mrtvoly a stává se z něj americký Wallace Souza. (06.08.2015)

Emoce vřelé asi jako zimní ráno a postavy bez osobního příběhu mohou vzbuzovat dojem divácké antipatie, ale ta úsporná práce s hrdiny, kteří se zaprodali číslům sledovanosti, funguje na jedničku, jelikož tihle slídilové pro většinu z nás zůstanou něčím odosobněným, prostupující k nám skrze pikantní záběry z televize, i v běžné realitě. Navíc Gyllenhallova slizká kreace funguje tak silně, že je vám vlastně úplně jedno, jakým způsobem byste měli na hrdinu nahlížet, což se v závěru vyjeví jako hlavní trumf tvůrčího vyprávění a tak nějak vezmete na milost i ten předtitulkový dojezd. 4 a ½. (01.02.2015)

Nightcrawler je přesně takový, jaký jsem čekal, že bude, což je v podstatě jediná výtka, kterou k němu mohu mít. Chyběl mi v něm nějaký moment výraznějšího překvapení či šoku. Vlastně jsem si tak trochu myslel, že Gyllenhaalův cílevědomý sociopat (vše dobré, co bylo napsáno o jeho hereckém výkonu, je pravda) zajde při té své honbě za kariérním postupem ještě o trochu dál. Je to kritika hnusné doby a absentujících mravů, kdy cenu mají čísla sledovanosti a morálka jde stranou. "Nikdy po vás nebudu chtít nic, co bych sám neudělal." Působivé, temné, podmanivé. Lumetova Network ale myslím řízla o něco hloubš. 9/10 (20.12.2014)

Nic člověku nenakopne motivaci víc než na vlastní oči vidět pořádnou autonehodu s polomrtvou čubkou. V tu chvíli Džejk ucítí škubání ve slabinách tak mocné až mu to div neroztrhne kaťata, zastaví kolo a koupí si výbavičku na větší porci takových hezkých zážitků jako je pobodání, zastřelení, smrťák v autě či uhoření. Všechny tyto veselé příhody začne prodávat místní televizní stanici, kde působí starší fena blonďaté srsti co jí pro změnu u těchto videí vlhne píča. Oba si tak spolu začnou rozumět a Džejk by chtěl s blonckou dokonce i zajít na večeři ba i šoustat. Blondýna má ale hrobku ve stadiu zapomnění takže hraje tyátr (pro blbce - Divadlo) a nechce Džejkovi podržet. Ten tak začne víc a víc makat na sehnání těch nejlepších záběrů, tahá mrtvoly po zemi na lepší místa k točení, vrahouny nechává na svobodě a neštítí se už vůbec ničeho jen aby se stal úspěšným se svou natáčecí firmou a mohl blondýně vylízat pekáč dosucha. A na konci filmu se dostaví s tak po piči hustokrutopřísným videem, že mu blondýna začne hekat do tváře a soukavě opakovat pod tíhou orgasmů - Dám Ti za to cokoliiiii, mrdej měěěě . Ok, to - mrdej měěěě - tam neřekla, ale rozhodně to chtěla. No prostě happy a end k tomu, kde k dokonalosti chybělo už jen natočit a následně hodit do zpráv jak do ní strká svýho nalitýho čuráka, aby jí věnoval své desetileté úspory. (12.04.2017)