O koních a lidech

Taková poctivá esence Islandu. Ve filmu máte ujeté situace, splynutí člověka s přírodou, důkaz, že Islanďané mají islandskou odrůdu koně možná i víc rádi, jak sebe a pak je tu série absurdit, u kterých nevíte, jestli kroutit hlavou nebo se smát. Během sledování jste ale tak v šoku, že i zapomenete se smát. No a k tomu všemu je ve filmu tuna krásně ponurých záběrů na islandskou krajinu, které na mě fungují jako balzám na duši. Ale jo...sice je to ujetý a spíš na tři hvězdy, ale pro nadšení k Islandu jednu hvězdičku klidně přidám. (16.03.2019)

Název filmu: první co vidím, jsou koně uvedení před lidi, a hross a oss je také jaksi až moc podobné. Drsné i zábavné; film do nepohody. Spletenec příběhů jako podle Andyho Warhola (každý je zde slavný pět minut - každý tu šanci má a každý ji využije), možný jen na Islandu za německé peníze. A islandští koně (anglicky: koně Vikingů) to je také svět pro sebe (pro koně). Mimochodní klus i cval (tölt a skeid) jsou zřejmě mnohem příjemnější než pracovní klus a cval, který běžně používáme. Hned bych řekl, jak by možná ve filmu řekl Juan Camillo, "hombres, sobre caballos!". (20.10.2014)

Hodně svérázný příběh z Islandu šmrncnutý muzikou á la Emir Kusturica. Koní mi bylo teda upřímně líto, jak hrozně se k nim jejich majitelé občas chovali, ale absurdita některých situací mě na druhou stranu fakt pobavila. Vrcholem zrůdnosti soužití člověka a koně mi přišlo, když ve sněhové vánici zabloudivší mladík zabil koně, který ho celou cestu nesl na svém hřbetě, a po vyvrhnutí jeho vnitřností se v něm schoval před mrazem, aby přežil. I přes podobné šílenosti však místní usedlíci působili dojmem, že své koně opravdu milují. Při sledování filmu jsem měla dost smíšené pocity, ale rozhodně jsem se nenudila, to asi ani nešlo. (02.04.2020)

Bejt milovník koní, tak se asi při některejch scénách vysloveně poseru. Jako komedie mně to teda rozhodně nepřišlo. Na smrti ať už lidí nebo zvířat skutečně nevidím nic legračního. Beru to, že Islanďani jsou takový sverázný sebetvůrci a filmy si dělaj po svým a jako ukázka osudů několika koňů a několika lidí, to není úplně špatný. Dlouhý záběry na koně jsou fajn, kdo z nás nechce alespoň jednou v životě sledovat jak jede Islanďan na polokoňovi, že ano. (20.08.2014)

Drsná krajina, trpkosmiešne príbehy, miestami ohavné zaobchádzanie s koňmi. Strhujúca Paleta pohľadov i farieb stromov zbavenej sopečnej ostrovnej krajiny. Úporná snaha po dôstojnosti, zlyhávajúca v prirodzenom pude, upieranom koňom, no povolenom ich chovateľom. Antropocentrická nadradenosť, umožňujúca kvôli záchrane človeka smrť koňa. Pamäť starostlivosti i krutosti vpečatená do očných odrazov. Koní aj ľudí. Plnokrvný islandský film. (21.11.2020)