Režie:
Hans Petter MolandScénář:
Kim Fupz AakesonKamera:
Philip ØgaardHrají:
Stellan Skarsgård, Bruno Ganz, Pål Sverre Hagen, Arthur Berning, Stig Henrik Hoff, Sergej Trifunovič, Miodrag Krstovič, Goran Navojec, Jon Øigarden (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nils se se svým sněžným pluhem prohání zasněženými cestami v okolí chladného norského městečka. Proráží cesty pro své spoluobčany, což považuje za velmi zodpovědnou práci, kterou ostatní dokáží náležitě ocenit. Jednoho dne je dokonce jmenován Občanem roku, ale zároveň se v ten den dozví o úmrtí svého syna. Předávkování drogami není pro Nilse důvěryhodným vysvětlením, a tak vezme spravedlnost do vlastních rukou. Vyhrát krvavý spor s mafií není lehké, avšak Nils už nemá co ztratit. Navíc má v záloze mnohem silnější zbraně – mohutný stroj a štěstí začátečníka. Příběh "spravedlivé" pomsty s lavinou mrtvých těl vypráví režisér s pořádnou dávkou černého humoru, překvapivých zvratů i elegancí a výsledkem je zábavný a inteligentní akční thriller z prostředí zasněžených drsných norských hor. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (326)
Úžasný scénář, skvělá kamera (ten film po vizuální stránce absolutně nemá chybu a všechny záběry zasněžené krajiny jsou velká libovka), perfektní obsazení i herecké výkony, a super nálož černého humoru. Nemusel bych tam sice mít ty otravné mezititulky pokaždé, když ve filmu někdo umře, a možná by ten film mohl mít trochu rychlejší tempo, ale jinak jsem z toho byl hodně nadšený - byť ten film spíš funguje jako komedie než krimi, a moc mi nesedl ten závěr, který jsem asi nepochopil - proč jel s Nilsem na konci v pluhu ten starej dědek (mimochodem až teď jsem zjistil, že Bruno Ganz letos umřel) a udělá mu nakonec něco, nebo ne? Podobně otevřené/nedořečené konce přímo nesnáším, jinak za mě velké nadšení. ()
Nevím, co jsem udělal špatně... Je tu Stellan Skarsgard, který si nejprve rozmyslí zastřelit sám sebe, aby následně zastřelil půlku norské mafie, Bruno Ganz jako papaláš albánské mafie a jako bonus jednoduchý a přímočarý příběh v přitažlivém a neokoukaném prostředí, který sliboval nejen lavinu mrtvol, ale i příval trefného černého humoru. Což o to, Skarsgard nemá chybu a prostředí je využito dokonale a pan kameraman si s ním nadmíru dobře rozumí, ale jednoduchost příběhu dosáhla bohužel tak drtivého rázu, že by musel být scénář odshora až dolů zavalen vtipy či odkazy na slavné gangsterky, abychom mu vše odpustili coby zdařilé parodii. To ale nelze, protože s výjimkou několika okamžiků, kdy se mi koutky úst mírně zachvěly, a jednoho momentu, který mě skutečně rozesmál, humor zoufale absentuje a mnoho dějových "zvratů", které bychom v komedii tolerovaly, zde působí vyloženě rušivě a hloupě. Pro mě promarněný potenciál, formálně natolik zajímavý a herecky brilantní snímek mohl dopadnout daleko lépe.. 60% ()
Přiznávám jednu přihozenou hvězdičku za subjektivní nakumulovanou statisfakci, protože příběh je na plnou palbu malinko tuctový, ale já jsem prostě strašně spokojenej. Tohle představuje ještě víc než jen standardní severskou filmařskou preciznost, tohle je technicky jeden z nejvymazlenějších filmů vůbec. Žánrově dostáváme totiž okusit drsnou revenge kriminálku, jíž místy balancujíce na hranici parodie špikují černohumorné gagy, které ale k významu slova smrt přistupují docela cynicky, takže za břicho se budou popadat jen praví gurmáni. Se slovem mafie je neodlučně spojen všeobecný luxus a dostatek zajímavých figur, se zeměmi původu potom jejich svérázné a pečlivé ztvárnění. A teď to hlavní! Za zvuků vynikajíce padnoucího lokálního soundtracku se po celou stopáže filmu probíjíme nehostinným, ale krásným norským venkovem, který zapaden tunami sněhu dodává celému filmu nezaměnitelný mrazivý nádech, který fakt miluju, a díky kterému upřímně lituju, že jsem si tento kousek nenechal na jeden z horkých letní dní. Za sebe doporučuju všema deseti, je to art! 90% ()
Když v polovině 90. let natočil Tarantino Historky z podsvětí, nešlo jen o divácký trhák, který posbíral na filmových festivalech, co mohl. Ve skutečnosti se zrodil nový filmový styl založený na mixu násilí, černého humoru, slangu, nadávek a citaci popkulturních odkazů. Zkrátka a dobře, zrodil se pojem tarantinovka. Brzy se vyrojilo spoustu napodobovatelů a každá významnější národní kinematografie a filmová společnost přišla se svým pokusem dohnat a předehnat. Trh se záhy nasytil a po pravdě jen málo z těch epigonů se Tarantinovi aspoň přiblížilo, ale jak je vidět, jeho odkaz stále žije a po 20 letech trend vyvolaný Pulp Fiction dorazil i na chladný evropský sever. Tvorbu Hanse Pettera Molanda už znám a cením si vysoko především jeho Aberdeenu a podceňovaného Pedersena. Pro podobný filmový styl ale nepředstavuje dobrou volbu. Natočit chytrý a funkční pulp je totiž kumšt a vyžaduje vztah k žánru a cit zvažovat na lékárnických vahách, kam až dojít v groteskní nadsázce, aby to neohrozilo napětí a dramatickou stavbu příběhu. V Pulp Fiction se divák mohl spoustě scén smát, ale ve všech momentech šel z filmových postav skutečný strach a divák byl stále udržován v nejistotě, co se stane v příští sekundě. Moland není žádný břídil, dokáže nabídnout vynikající soundtrack, jeden z nejlepších, co jsem slyšel v posledních letech, a ocenit se dá i kamera, kdy je radost sledovat, např. jak se auto prohání zasněženou krajinou ke vzdálenému městu. Jenže Moland selhává v neschopnosti udělat z gangsterských figurek na jedno použití plnohodnotné postavy, na nevynalézavém scénáři, průměrných dialozích a neschopnosti pracovat s jazykem. Bije se mu tam množství mrtvol, které jakoby vypadly z nějaké lokální války, s vytrvalými pokusy o komickou nadsázku. Jenže skutečně funkčních komických scén je přitom pomálu. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí, když 63letý Skarsgard, kterému by bylo lépe přezdívat Železná pěst, ve chvilce mění lidské obličeje v krvavou fašírku. Od srdce jsem se zasmál tak třikrát - např. když balkánští gangsteři hovoří o poměrech v norském vězení. Některé z filmových postav, jako např. policisté, jsou trestuhodně nevyužité, jiné, jako mafiánský boss, zase nefunkční pro přílišné přehrávání. Suma sumárum, je to pro mě nakonec za 2,5* s tím, že tu třetí ode mě nepotřebuje, protože si Sněžný pluh určitě řadu spokojených diváků najde. Nehledě na to, že bych musel přepisovat řadu hodnocení u filmů, které jsem odbyl 3* a přijdou mi mnohem lepší než tenhle Molandův kousek. Celkový dojem: 45 %. ()
Je to překvapivé, ale oba starší ceněné filmy, které tu mnozí v komentářích zmiňují (Pulp Fiction a Fargo), mě z valné části nebavily a nesedly. Boj sněžného pluhu s mafií navzdory lehce rozpačitějším dojmům z prvních 20ti minut naopak ano. Nejásám čistou radostí, jen mě tuto napínavou odyseu rozsáhlé pomsty s dlouhým řetězcem mrtvých a dalších obětí až po závěrečný střet s velkým norským Hrabětem drogové mafie prostě bavilo sledovat. Tenhle biják měl pro mě společně se studenou atmosférou i dostatečný švih a skvělý hudební doprovod. Černý humor prosáklý vedle drsných soubojů a místy nečekaných střetů i do nápadu černých záběrů s mezititulkovými informacemi o mrtvých, mě občas zvláštním způsobem lehce rozesmíval. Brzy mi přestalo vadit také to, že většina herců ve vedlejších až epizodních postavách mi připadala daleko zábavnější a atraktivnější, než do hlavní role obsazený Stellan Skarsgård, naštěstí však nešlo vyloženě o jeho „one man show“. [75%] ()
Galerie (21)
Zajímavosti (8)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. února 2014 na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu. (ČSFD)
- Natáčení probíhalo v Norsku v obci Beitostølen a ve městě Oslo. (Terva)
- Greven (Pål Sverre Valheim Hagen) jezdí v luxusním finském sportovním hybridu Fisker Karma. Vůz byl vyráběn ve Finsku v letech 2011 a 2012, je poháněn jedním benzínovým a dvěma elektrickými motory a na plnou nádrž a plně nabité baterie ujede 370 km. Sněžný pluh Nilse (Stellan Skarsgård) je upravený Mercedes-Benz Actros. Papa (Bruno Ganz) se nechává vozit v luxusním Maserati Quattroporte páté generace. (Saur.us)
Reklama