Boj sněžného pluhu s mafií

Když v polovině 90. let natočil Tarantino Historky z podsvětí, nešlo jen o divácký trhák, který posbíral na filmových festivalech, co mohl. Ve skutečnosti se zrodil nový filmový styl založený na mixu násilí, černého humoru, slangu, nadávek a citaci popkulturních odkazů. Zkrátka a dobře, zrodil se pojem tarantinovka. Brzy se vyrojilo spoustu napodobovatelů a každá významnější národní kinematografie a filmová společnost přišla se svým pokusem dohnat a předehnat. Trh se záhy nasytil a po pravdě jen málo z těch epigonů se Tarantinovi aspoň přiblížilo, ale jak je vidět, jeho odkaz stále žije a po 20 letech trend vyvolaný Pulp Fiction dorazil i na chladný evropský sever. Tvorbu Hanse Pettera Molanda už znám a cením si vysoko především jeho Aberdeenu a podceňovaného Pedersena. Pro podobný filmový styl ale nepředstavuje dobrou volbu. Natočit chytrý a funkční pulp je totiž kumšt a vyžaduje vztah k žánru a cit zvažovat na lékárnických vahách, kam až dojít v groteskní nadsázce, aby to neohrozilo napětí a dramatickou stavbu příběhu. V Pulp Fiction se divák mohl spoustě scén smát, ale ve všech momentech šel z filmových postav skutečný strach a divák byl stále udržován v nejistotě, co se stane v příští sekundě. Moland není žádný břídil, dokáže nabídnout vynikající soundtrack, jeden z nejlepších, co jsem slyšel v posledních letech, a ocenit se dá i kamera, kdy je radost sledovat, např. jak se auto prohání zasněženou krajinou ke vzdálenému městu. Jenže Moland selhává v neschopnosti udělat z gangsterských figurek na jedno použití plnohodnotné postavy, na nevynalézavém scénáři, průměrných dialozích a neschopnosti pracovat s jazykem. Bije se mu tam množství mrtvol, které jakoby vypadly z nějaké lokální války, s vytrvalými pokusy o komickou nadsázku. Jenže skutečně funkčních komických scén je přitom pomálu. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí, když 63letý Skarsgard, kterému by bylo lépe přezdívat Železná pěst, ve chvilce mění lidské obličeje v krvavou fašírku. Od srdce jsem se zasmál tak třikrát - např. když balkánští gangsteři hovoří o poměrech v norském vězení. Některé z filmových postav, jako např. policisté, jsou trestuhodně nevyužité, jiné, jako mafiánský boss, zase nefunkční pro přílišné přehrávání. Suma sumárum, je to pro mě nakonec za 2,5* s tím, že tu třetí ode mě nepotřebuje, protože si Sněžný pluh určitě řadu spokojených diváků najde. Nehledě na to, že bych musel přepisovat řadu hodnocení u filmů, které jsem odbyl 3* a přijdou mi mnohem lepší než tenhle Molandův kousek. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2014)

Pochválil bych hlavně kameru (ty noční celky krajiny/města/letiště byly luxusní), zašmodrchání a vymknutí se z počátku lineární a mechanické pomsty a zábavného záporáka. Scénář se ale jen otře o psychologii ztráty (reakce manželky), nenabídne ani moc napětí, akce je minimum a není nijak zajímavá (byť tu zařve spousta lidí) a i když je dění průběžně shazováno, žádná velká řachanda se taky nekoná. Plus herecky je to tlumené, Stellan si celou dobu vystačí s jediným výrazem. Kreativní český název sice nelže, ale evokuje bizarní béčkovou podívanou, a tou to podle mě taky není. Takže ve výsledku průměr (nebo možná jen nedokážu ocenit ten subtilní severský styl), kterému by neuškodilo zkrácení o čtvrt hodiny. (21.02.2019)

Dokonalý koktejl takové té zasněžené severské melancholie s nekompromisní revenge story a osobitě černým a lehce cynickým humorem, který většinou shazuje servírovanou brutalitu i depresi. Všechno je skvěle vyvážené a vypointované, kulisa zasněžené krajiny umocňuje atmosféru a Stellan Skarsgard je výborný stejně jako Bruno Ganz, který v závěru tak trochu přebírá štafetu. Opravdová žánrová laskomina. (03.11.2019)

"V hebkém norském vězení, gaunerům se zelení." Mrazem ojíněný skandinávský bedekr (vzrušující aktivity, kulturní a přírodní tipy, místa pro nevšední zážitky i úmrtí). Doporučujeme zejména imigrantům z teplých krajin, plánujících před i za polárním kruhem založit drogový kartel a lézt tak do kriminálního zelí nacionalisticky smýšlejícím domorodým prodejcům drog. Ovšem chce to nejen fištrón, teplé spodní prádlo a nabité zbraně, ale i znalost místní kultury a (zlo)zvyků. Kraj i lid je zde drsný a neúrodný tak, že i Gustavo Fring by si jen upravil kravatu a ucedil: "Balíme. Tady nám modrá pšenka nepokvete." Navíc na silnicích se imrvére tvoří závěje a v nich číhá krvelačná šelma, nevrlý lední medvěd Skarsgård. Čerstvě zamraženo, do úchvatných krajinných scenérií zabaleno, černohumorný kulinářský zážitek zaručen. Vlastně jen jedinou Pulp Nordic kost jsem si z krku vytahoval. Pål Sverre Hagen coby drogový boss Ole Forsby, řečený Greven (Hrabě), byl divnou karikaturou gangstera. Nebo mělo jít o parodii? Bůh resp. Skandinávec suď čeho. Zbytek tresky už bez kostí. Čtyři litry nemrznoucí směsi nalévám. (05.03.2023)

[SFF 2014, Sydney] Po revízii poznámok a ich podrobnejšom preskúmaní a takmer mesačnom zadumaní sa prikláňam k maximálnemu hodnoteniu. Už sa neviem dočkať ako to uvidím znovu a užijem si to konštruktívne vypĺňanie ukotveného (z hľadisky príčiny a následku), a pritom stále nevyspytateľného (čo do konkrétneho vyobrazenia) syžetu. Spoľahlivé dávkovanie informácii nadobúda podobu vzorca, stáva sa automatizovaným a postavám spolu s prostredím v ktorom sa realizujú sa dostáva opojnej syntézy prvkov revenge movie, socio-politickej satiry a úsporne plýnucej, až uhrančivej vyvraždovačky so signifikantným severským humorom. V jednotlivých pasážach si spomeniete na hocičo, od "Dirty Harryho", cez "In Bruges", až po "Fargo"; a práve z posledného zmieneného titulu si Hans vypožičiava základný stavebný kameň svojho snímku. Fargovský motív "when the situation goes wrong" rozohráva do polohy "when the daddy gets pissed off" a postupne túto osvedčenú šablónu obohacuje o vyššie uvedené aspekty. Nemá problém ani s komickým oglosovaním typicky (malo)meštiackych rasistických narážok, stretu mladej a starej generácie bossov podsvetia a napokon symbolickej nedotknuteľnosti puta medzi otcom a synom. K bravúrne zahraným charakterom sa vyjadrovať nebudem, to si treba vychutnať naživo, avšak fatalistický soundtrack zo strún elektrických gitár si Vás získa od prvých okamžikov a Molandova sebavedomosť a neúprosnosť v budovaní živelných a pozoruhodne žánrovo sa prelínajúcich sekvencií zaručene udrží Vašu pozornosť až do hutného finále. "Kraftidioten" (v anglickom preklade "Prize Idiot") predstavuje unikátny zážitok plný zatajeného dychu, nemého úžasu a škodoradostného smiechu. Vrelo odporúčam. (11.06.2014)