Neodolatelný muž

Neodolatelný muž není vůbec špatný film, kdyby ale nebyl tak rozvleklý. To už ale tak s Andrém bývá. Catherine je platinově blond a musím říct, že jí to stále sekne. Guillaume a Adéle (oba vnímám výrazněji poprvé) byli skvělí a jejich vztah jsem jim věřila. Proč mají ale všichni režiséři pocit, že film musí trvat déle než sto minut, to fakt nepochopím. Škoda toho pomalého rozjezdu, protože spekulace v kasinu a vůbec vztah mezi matkou a Agnés mohly být vykresleny trochu hlouběji a poctivěji. Takhle jen za tři. (FFF 2014) (24.11.2014)

Habaďůra, kde se všechno záhadně rozklíčuje až v závěrečných titulcích - aniž by se dřív kdokoliv alespoň trochu obtěžoval s nějakýma těma indiciema. Na ty Téchiného bandě zřejmě nezbylo dost energie; mimoto se totiž musela starat o tvorbu atmosféry, která dost dobře absentovala napříč celym snímkem (avizovaný sedmdesátky patrně přispěly akorát k tomu, že se ta nána před Mauricem neustále promenádovala v tak asexuálních plavkách); a vykreslování postav, jejichž jednání bylo v těch lepších případech "jenom" zarážející. Hvězdičku dávám pouze pro Canetův falešnej úsměv; a jeho celkově solidní výkon. --- *SPOILER* 1) Proč by se nakonec proti Mauriceovi měl obrátit i jeho vlastní syn, to snad nikde nebylo ani naznačeno, nebo ano? A jak by vlastně taky mohlo mít jeho slovo jakoukoliv váhu, když mu v době Agnésina zmizení mohlo bejt asi tak kolik... 8-10 let maximálně? 2) Přesně v jakym bodě vyšetřování došlo k nalezení těla; respektive tý mrtvoly, která by teprve všechny opravňovala k samotnýmu vyšetřování vraždy...? [17. Festival francouzského filmu] (23.11.2014)

Techiné točí příliš často. Někdy jsou pak jeho počiny jako lehoučká salónní hudba v závěru tohoto filmu. A to i přesto, že je to bolavé téma. Dvakrát se mi během sledováni vybavil Lynčův Mulholland drive - tam je téma požírací jednostranné lásky zachyceno syrověji, silněji - i s tou touhou nemilovaného ZMIZET. (07.06.2020)

Frncouzský film se všemi klady staré franc. školy. Příběh, kamera, režie, .... (22.11.2014)

První film v rámci franczouského filmového festivalu a hned zásah. V počáteční fázi je vyprávění zaměřeno na charaktery hlavních postav, které se postupně v konfrontaci s intezitou vzájemných vztahů vyvíjejí. Vlastně když tak o tom přemýšlím, tak tenhle film je z většiny vyprávěn přes postavy, protože zápletka přijde až ke konci, ale to neznamená že jako divák jsem zažíval rande s nudou. Naopak užíval jsem si mistrovského výkonu tří hereckých generací. Copak Catherine, u ní už se dávno ví, že umí, ale Guillaume tady doslova válí a pokud jde o Adélku, tak si jen říkám, že Francie má snad na výrobu talentovaných herců nějakou velkovýrobnu, protože to už není možný. Každý z těch tří zahrál na Felixe nebo minimálně na Cesara. Dalši superlativ vidím v převodu scénaře do obrazové podoby, protože ten film tě drží i když se tam relativně nic neděje, celou dobu citíš že je něco ve vzduchu a opět se vrátím k hercům Guillaume dal Mauricemu maximum svého talentu, ale to vlastně všichni a díky jejich talentu jsem seděl ani nedutal a tiše před radostí z dokonalý filmařiny a poutavě odvyprávěného příběhu. (22.11.2014)