Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Michel LegrandHrají:
Anna Karina, Paul Pavel, Sady Rebbot, Peter Kassovitz, Jean-Luc Godard, Jean-Paul Savignac, Henri Attal, Gérard Hoffman, André S. Labarthe, Dimitri Dineff (více)Obsahy(2)
Nana (Anna Karinová) je krásná dvacetiletá Pařížanka, která záměrně opustí svého manžela i malého synka, aby se mohla stát herečkou. S tím málem, co si jako prodavačka vydělá, se však nemůže pustit do uskutečnění svého snu, a proto se rozhodne získat peníze prostitucí. Brzy se jí ujme pasák Raoul, který ji naučí všechny triky, bez nichž se v tomhle byznysu neobejde. Po čase se Nana zamiluje do mladého umělce a pokusí se s prostitucí skoncovat. Raoul však nehodlá pustit jednu ze svých nejlukrativnějších komodit z ruky... (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Co nám tím Godard chtěl říct? Kamera zabírající po většinu času rozhovorů pouze jednu postavu, přinejlepším pouze zády, naznačuje odcizení. Nana se i přesto snaží Žít svůj život a dává se na dráhu prostituce. Obecně mi vyprávěcí forma snímků nové vlny nevadí, ba naopak, Godardovo Pohrdání je fantastické. Jenže u Vivre sa vie mám pocit, že se mi nedostalo žádného sdělení. Ano, život je těžký a v 60tých letech jste si alespoň mohli zafilozofovat v kavárně s neznámým dědulou. 6/10 ()
Dokonalost není potřeba detailně analyzovat, stačí se ní nechat unášet. Tento Godardův film jsem s odstupem času viděl dnes už potřetí a považuji ho za dokonalý a dlouhodobě za režisérův nejlepší (byť se teď u mě co do největšího zážitku z Godardovy tvorby začal prát s Bandou pro sebe :)). Dokáže na mě pokaždé hodně zapůsobit komorním dramatem mladé ženy svedené vlastním rozhodnutím a osudem na špatnou stranu, upoutat všemi nápaditě vyladěnými záběry v jednotlivých střípcích a kapitolách tak, že mi zde vůbec nevadí ani délka záběrů, krásnou hudbou a v neposlední řadě půvabnou a herecky excelentní Annou Karinou v jedné z její životních rolí. Nejoblíbenější scéna: Příjemně poetická chvilka v 6. kapitole v doprovodu šansonu Jeana Ferrata. Nejzábavnější: Přeci balónek a taneček u kulečníku! Nejpůsobivější: Rozhodně kapitola poslední. Nejdřív silný vrchol romance, poté tragedie. Nejsymboličtější: Pro mě osobně 11. kapitola. Pamatuji si, jak mě kdysi poprvé ono filozofování s dědouškem o slovách, mlčení a samotě dostalo do transu, až časem jsem v něm postřehl i dříve přehlédnutý nadhled. Ale pořád je to stejně kouzelné a má v sobě jako celý snímek podmanivou atmosféru. Filmové umění dělané s láskou, je to vidět i slyšet... ústřední hudební motiv se mi okamžitě zapsal do srdce. [95%] ()
Ak nám chcel Jean-Luc porozprávať o trpkom a smutnom osude mladej Parížanky, tak ja som to akosi nepobrala. Nana, v podaní krásnej Anny, vykonávala tú svoju prácu prostitútky tak elegantne a s nadhľadom, až som bola miestami presvedčená, že ju to baví a že sa v tom našla. Nuž, ale to bol len môj pocit. Z toho začarovaného kolotoča, hlavne ak ho ovládajú nemilosrdní muži, sa niekedy vystúpiť nedá. ()
Do kapitol poskladaný osud mladej ženy, ktorá presne nevie čo chce, túži po kariére herečky a končí ako tovar. Formálne členenie filmu a názvy jeho 12. častí pripomínajú štýl dánskeho režiséra Larsa von Triera, ktorý si zvykne členiť svoje filmy obdobným spôsobom. Godard sa pohral sa s kamerovými strihmi, spôsobom zobrazenia dialógov, dokumentárne chladným popisom kariéry pobehlice či filozofickým rozhovorom so starým mužom. Humoru je poskromne, celé je to skôr pocitovo vážne, zároveň s pomerne veľkým množstvom jalových kecov. Ich charakter a myšlienková hĺbka je takého chrakteru, že zvykne vyšumieť z hlavy ešte pred skončením filmu. To, čo ostáva, je príjemný pocit zachytenia ženskej nestálosti spojenej s naivitou mladosti vedúcej k drsnému koncu, stojacemu v ostrom protiklade s filozofujúco - impresívnym dejom. Kvôli formálnym ozvláštneniam, cigaretovým scénam a pripomenutiu si niektorých úryvkov z dialógo/ monológov stojí film rozhodne za opakované pozretie. A ako tu už ktosi napísal, takto poňatému filmu, kvôli potrebe sústredenejšieho vnímania svedčí maximálne 80 minútová dĺžka. ()
Karina klopí zrak k desce stolu, stydlivě i zahloubaně – v obou polohách rovnocenně neodolatelně -, zatímco v pozvednuté ruce (loket nonšalantně opřený o stůl) vyvažuje zapálenou cigaretu. Vznešenost této pózy však podvrací způsob, jakým krčí ramena (jejich zvláštní sklíčenost jakoby opisuje bolest v pohledu), přičemž palcem pozdvižené ruky si ještě stačí nedůtklivě pohrávat s malíčkem. To vše není typické jen pro Nanu, hrdinku smutné postavy, kterou zde Karina ztvárňuje, ale i pro její zbylé godardovské role a obrazy. Děvčátko a femme fatale v jednom těle. Naivita vedle zralosti. Rozjívenost vedle vyzývavosti. Křehkost vedle rozhodnosti. Dvojakost byla vždy součástí jejího naturelu i vizáže. Proto se mnohdy zdá, jakoby vystupovala před své herecké masky a dvojnice – a stávala se sama sebou. Veškerá gesta a pohyby (ať už jde o chůzi nebo tanec) provádí přirozeně, nenuceně, s lehkostí jí vlastní. Pokaždé však stejně rozporně; s děsivou osudovostí i přezíravou nedbalostí zároveň. Takové je její kouzlo. (celý text) ()
Galerie (18)
Zajímavosti (9)
- Struktura filmu napodobuje antickou tragédii - obsahuje jejich pět fází (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa). (Hwaelos)
- V posledním obraze projíždí Nana v autě okolo kina, v němž hrají Truffautův snímek Jules a Jim. (Hwaelos)
- Godard se netají inspirací ve "zcizovacím efektu" G. Brechta. Proto ve snímku mluví postavy zády ke kameře, dívají se přímo do objektivu, používají se mezititulky apod. (Hwaelos)
Reklama