Reklama

Reklama

Lady Macbeth z Mcenského Újezdu

  • Polsko Powiatowa lady Makbet (více)

Obsahy(1)

Polský režisér inscenuje v Jugoslávii ruskou klasiku inspirovanou anglickou hrou odehrávající se původně ve Skotsku. Shakespearova Lady Macbeth připravovala zločiny z nezměrné ctižádosti a touhy po moci, Leskovova však vraždí ty, kteří stojí v cestě její vášnivé lásce k mladému muži. (NFA)

Recenze (3)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Nejlepší Macbeth(ová), který/kterou jsem viděl. Leskovův nepříliš výrazný román z roku 1863 objevil nejprve Šostakovič (v roce 1932 byla premiéra jeho stejnojmenné opery) a zadělal si u Stalina problém svou "moderností". Wajdova - o dalších třicet let pozdější - filmová verze je rovněž moderní, i když se to třeba na první pohled nezdá. Na první pohled se ovšem zdá, že ji natočil režisér prvostřídní kvality, se smyslem pro rozlišování mezi mužským a ženským, panským a nevolnickým, odvážným a zbabělým, zločinem a trestem. Dostojevskij napsal Zločin a trest o tři roky později (1866), a toto krátké období kritické ruské literatury ("realismu") končí rokem 1887, kdy L.N. Tolstoj napsal svoji divadelní hru "Vláda tmy". (Gogola a Čechova ponechme v našem případě stranou.) Asi právě ona doba pudila ruské autory k jasným, byť negativním stanoviskům, kterými se my dosud neustále přebíráme a ne příliš úspěšně se snažíme formulovat jinak. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Sibiřská Lady Macbeth, tedy Lady Macbeth z Mcenského Újezdu nemá se Shakespearem nic společného, ať si zní vysvětlování sebevíce průkazně. Film je docela věrnou adaptací povídky ruského spisovatele Nikolaje Leskova z roku 1865, a název povídky je více odkazem na Turgeněva než na toho slavného Angličana. První zahraniční filmová práce Andrzeje Wajdy potěší scénografií (Otto Hunte, Karl Vollbrecht a Erich Kettelhut) se stavbou ruského velkostatku a kompozičními obrazy kameramana Aleksandara Sekuloviće. Příběh povídky, a potom té filmové adaptace, je odrazem nerovnoprávného postavení ženy devatenáctého století a ruského nevolnictví, ale jeho zpracování je i přes několik velmi podařených scén neniterné a upjatější, bez náležitého prožitku a skutečného emočního výboje. Což je škoda, protože zůstal víceméně jen sled působivých obrazů. Hlavní postavou je Katerina Izmajlowa (zajímavá Olivera Marković), žena v marastu patriarchální společnosti a nebývale probuzenou sexuální odezvou. Leč skutek je mocnější než komplexní zvážení všech dopadů (ne trestněprávních, ale dědických), a srdeční naplnění je vlastně jen zneužitím. Hlavní mužskou postavou filmu je Sergej (zajímavý Ljuba Tadić), energický pacholek a dychtivý sukničkář, pro nějž jsou ženské genitálie jak slastí, tak prokletím. K výraznějším postavám patří také nevrle hrubý Katerinín tchán Boris Izmajlow (Bojan Stupica) a panstvu za každé situace věrná hospodyně Axinia (Kapitalina Erić). Z dalších rolí: Katerinin manžel a Borisův hřmotný syn Zinovij Izmajlov (Miodrag Lazarević), jeho příbuzná (Branka Petrić), její malý synek a dědic velkostatku Feďa (Milan Mozinic), nebo mladičká a k lásce svolná vyhnankyně Soňa (Ingrid Lotarius). Lady Macbeth z Mcenského Újezdu je působivým filmem svým průběhem akcí, ale ne již tak zpracováním a výrazem. ()

dzira 

všechny recenze uživatele

Snad proto, že jsem chtěl tohoto jugoslávského Wajdu již dlouho vidět a těšil jsem se, že se mi to konečně poštěstí v Těšíně, jsem byl nakonec lehce zklamán.... ()

Reklama

Reklama