Kuročka Rjaba
Riaba ma poule
Ryaba, My Chicken
Rjaba, sliepočka jarabá
Režie:
Andrej KončalovskijKamera:
Jevgenij GuslinskijHrají:
Inna Čurikova, Alexandr Surin, Gennadij Nazarov, Viktor Michajlov, Michail Kononov, Nikolaj Garo, Michail BogdasarovObsahy(1)
Ať zhyne práce, činorodost a prosperita aneb jak po dlouhých letech v emigraci vnímal pád Sovětského svazu oceňovaný ruský režisér... V roce 1967 natočil moskevský rodák Andrej Michalkov-Končalovskij ve své domovině film Příběh Asji Kljačinové, která milovala, ale neprovdala se. Snímek skončil v trezoru – přesto, že jeho hrdinové byli ještě šťastní a věřili v budoucnost. Problémům s cenzurou čelil autor i v následující dekádě, aby nakonec v 80. letech emigroval do USA, kde se nadále s úspěchem věnoval natáčení filmů. Počátkem 90. let se však Končalovskij k postavám a tématům svého trezorového snímku znovu vrátil... Hrdinkou filmu Slepička Rjaba (1994) je ta samá, kdysi krásná a nadšená kolchoznice Asja. Stejně jako ona se změnilo i vše kolem. Budovatele „lepších zítřků“ dnes zastihujeme zestárlé, unavené, propadlé alkoholu, v totálním chaosu nového Ruska. Asja žije sama se slepicí místo kočky, syn Serjoža kšeftuje ve městě a jeho otec Stěpan chodí k Asje jen pít a pak jí dělá scény, přičemž má doma vlastní ženu a sedm dětí. Všichni jsou otupělí a jediné, v čem se dokáží sjednotit, je odpor k Čirkunovovi, který si nad vesnicí postavil malý podnik na zpracování dřeva. Pracuje od rána do večera, nepije a žije podle svých představ. Když se však rozkřikne, že Asjina slípka snesla zlaté vejce, snaží se vesničané situaci využít k návratu do starých dobrých časů, kdy všichni měli stejně a nikdo neměl nic. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Film s titulom "Život je krásny" natočili v Taliansku, i v USA. Možno o tom ani nevedia, ale svoj "Život je krásny" majú i v Rusku. Všetky štáty majú iný príbeh, inú tématiku, iný spôsob rozprávania a samozrejme na míle rozličný, ale pre danú krajinu charakteristický štýl. Čo je však rovnaké je myšlienka a emócia, ktorú chce dostať režisér od diváka pri záverečných titulkoch. Tento film možno pôsobí dojmom druhej ligy, ale svoju úlohu smerom k chápajúcemu divákovi hravo zvláda. ()
Další dílo o zpustošené ruské duši. 1) Film je vtipný i sociálně kritický. Ale hlavně je to depka. 57letý režisér a scénárista Andrej Končalovskij očividně ví, o čem vypráví. 2) Ženy v nepěkném slovenském dabingu, k jehož sledování jsem byl odsouzen, skřehotaly jako čarodějnice na sletu. 3) Kde jsem se měl smát, tam mi bylo trapně. Příběh se postupně přetvořil v zoufalou grotesku. Nakonec to tedy hodí tři hvězdičky za ruského mužika puštěného ze řetězu, za všeobecnou osvětu pro lidi neznalé ruské reality a za specifičnost uměleckého vyjádření. ()
Soudě podle filmu, bolševický pokus o vytvoření nového sovětského člověka bolestivým způsobem selhal. Měnili se vládci, střídaly se ideologie, ale ruský venkov zůstává stejně pasivní, prochlastaný a závistivý, jak o tom v minulosti psali mnozí ruští klasici Gogolem počínaje. Dřív mohli krást jen komunisti, teď je demokracie a můžeme krást všichni, zní replika jedné z postaviček a místní kolchozníci se tímto mottem úspěšně řídí. Končalovského film dobře vystihuje atmosféru jelcinovského Ruska 1. poloviny 90. let, kdy místo dohánění Západu začali Rusové napodobovat poměry ve střední Americe. Jako satira funguje Slepička Rjaba obstojně, režisér dokáže řadou scén přesně vystihnout bolavá místa společnosti. Třeba když podnikatel pacifikuje vzbouřené kolchozníky pár lahvemi vodky. Korupce je v Končalovského snímku všudypřítomná a většinou není drahá. S označením komedie bych už byl opatrnější. Ten film je vlastně docela bezútěšný a bezvýchodný. Není s kým se ztotožnit a komu fandit. Končalovskij je pevnější v kramflecích coby režisér, jako scénárista oslnivý výkon nepředvedl. Zápletka se zlatým vejcem mohla být dotaženější a nabízela mnohem víc vtipu a hravosti, než z ní Končalovskij nakonec vytěžil. Hromada morálně pokřivených postaviček si přímo volala o situace plné černého humoru a jízlivých šlehů. Nu což, i s ohledem na přítomnost skvělé Inny Čurikové alias Marfuši se nakonec přikloním ke 4 hvězdičkám a 70 % celkového dojmu. ()
Presné podobenstvo zďaleka nie len o typicky ruskej poperestrojkovej dedine, vyrovnávajúcej sa po rokoch boľševického režimu s rovnako neúprosným kapitalizmom bez limitov. Pretože podstata, tá je veľmi podobná každej dobe a každej komunite, ktorá sa vzájomne skvele pozná. Takže o čo ide? Nuž, vezmime to od podlahy: základom životnej pohody je dobre si vypiť, zabaviť sa a zatrtkať si. Na následky nejako veľmi nemyslieť. Ale ak aj z potomstva niečo kvapne, samozrejme detvákmi, hocako nevychovanými, rozmaznanými frackami sa samozrejme treba zaštítiť. Lebo šak krv není vodka (však áno?). Takže vypiť si, ak zadarmo, bez ohľadu na okolnosti. Zhodiť vždy a za každých okolností toho, kto z komunity vytŕča. Pretože ako spieva aj Bez ladu a skladu: tak odtnite mu hlavu, nech nevytŕča z davu. Toto závidiace si rovnostárstvo samozrejme sa tiahne naprieč komunitou. Bez ohľadu na náboženstvo, či svetovyznanie. Ba, ako sa ukazuje, čím je viera silnejšia, tým mocnejšia je aj nenávisť a závisť voči tým, čo vytŕčajú z radu a majú na viac ako sivý, úboho závidiaci rovnostársky priemer. Nuž a do likvidácie odlišnosti, výnimočnosti treba vložiť celú myseľ, zapojiť celú nielen komunitu, ale aj rodinu. A všetky možné prostriedky. A potom zlikvidovať výnimočnosť, toho, kto má na viac. Nuž a potom? Vypime si, zabavme sa, potom si v kostole vyspovedáme hriechy a sme čistí ani ľalie. A tam, na spálenisku ambícií rastie rovnaká tráva ako pred rokmi. Len tá láska sa nedá len tak prikázať, naordinovať. Tá, čo sa skrýva pod všetkým tým pokrytectvom, falošnou morálkou či bezuzdným chľastaním. Vytvoriť si veľký rod je tiež dosť dôležité. Jednoducho: veselo tragikomické východoeurópske tradície rovnostárstva a duševnej malosti. Takže, tá láska sa zrodí len zriedka, ale keď je, je ako kvieťa, ktoré v závere hrdinka Asia prežmolí medzi prsty, filozofujúc o živote a pýtajúc sa diváka na jeho názor. Práve som ho dopísal, vážení priatelia. ()
Dosť si treba počkať, kým sa dostaví zlaté vajce a až potom sa začne diať niečo poriadne. Dedinská závisť, neprajníctvo a malosť akoby z oka vypadli tomu slovenskému, ale v Rusku je všetko stokrát väčšie. Tak to aj vo filme vyzerá, že je často nepochopiteľný normálnym rozumom. Ako aj dnes často obľúbený názor, že podnikateľ je hlavný triedny nepriateľ a treba ho akýmkoľvek spôsobom zničiť. Marfušu z Mrázika v dospelosti by som si predstavoval presne takto, v súlade s vývojom ruskej dediny. Na lepší pôžitok z filmu je asi nutný dvojdecový pohár samohonky, inak sa vo filme ani nepije. –––– Kolchozníci, správate sa ako divosi, ako by ste práve zliezli zo stromov! Štyristo rokov chodíte na latrínu a vyzerá to, že ešte štyristo budete. –––– Koľko cukru treba na cisternu samohonky? ()
Reklama