Sibiriáda

Bezpochyby velký film své doby, který nicméně poznamenala snaha režiséra o zobrazení "ruské duše" a letitý neduh sovětské kinematografie, to jest přetažená stopáž a obecně pomalé tempo. Je to baladické, s podmanivě krásnými záběry přírody. Řekl bych, že na téhle historické sáze se projevuje ovlivnění Tarkovského tvorbou. Celkový dojem: 75 %. (10.04.2009)

4 a 1/2*. Můj první Končalovskij, jsem moc zvědav na ty jeho "kýče" z Amériky. Tohle trochu Mrazík a trochu eastern. Nalézám tam podobnou řemeslnou dokonalost i poplatnost době jako u děl rodiny Michalkovů (Katajevů) obecně - ten humor tady plně připomíná Родню (scény odvodu na vojnu!) i Ургу. Srovnání s Jakubiskovou Tisícročnou včelou v komentu MIMIC je dobré, tady ale dělá tu postmodernu víceméně Artěmjevův synťák. A je to proti Slovači velké (nás mnógo). Zrovna tak kvituju výtku nedostatku kultivovanosti občas... ...je to... ...lidové. Představuju si Tarkovského s Končalovským nad scénářem Rubleva - ten trochu drastický humor je tam znát ve scénách s šílenou, případně i v postavě skoromocha. Na druhou stranu kýč ke kterému tyhle grotesky mohou vést je plně srovnatelný s kýčem, ke kterému vedou Tarkovského pozdější symbolistně dokonalé bezkrevné Ženy v Nostalgii a Oběti - dám přednost sprostotě co se vzpíná k výšinám oproti du(c)hovnu za každou cenu. Naopak se vůbec neztotožňuju s gudaulin s jeho výtkou roztahanosti - Sibiriáda je velmi svižná, není tam ani trocha vaty, naopak až moc zřetelně tenduje k americkému tahu na bránu - v rámování částí, v jasnosti zápletek. Gudauline, mrkni na nějakou Durasovou nebo Tarra - to je rozvláčnost. Co mě tady prudí víc je v poslední třetině ten Okres na severu, co se z toho vyvine. K vlivům Sibiriády - té lepší části - bych jinak přidal Bílého ptáka s černým znamením a řekl bych klidně i naše Všechny dobré rodáky - to je taky morytát. Úplný závěr musel mít před očima Kusturica, když dělal finále Undergroundu. (28.05.2014)

Táto filmová poéma mi pripomína inú "fresku" či "epopeju" - Tisícročnú včelu. Formou rozsiahlej rodinnej ságy, podmanivým poetickým rozprávaním, baladickosťou, motívom príroda versus človek a prítomnosťou mýtickej, mystickej či alegorickej bytosti. No zatiaľčo Jakubiskov film sa odvíja lineárne v naratívnom rámci, Končalovského poéma - hoci rozdelená na časové kapitoly - rozpráva predovšetkým obrazom a obraznosťou, takže by som si ju cenil o čosi viac, nebyť schizofrenickej dramaturgie neorganicky miešajúcej atmosféru hororu Deathwatch s esenciou ospalého Viscontiho a živelného Felliniho. Trochu kultivovanosti v "menej poetických" pasážach by nezaškodilo. Každopádne ide o ten druh filmov, na ktoré sa nezabúda ani po transplantácii mozgu. Strašidelná chalupa v močiari. Zemný plyn nepretržite bublajúci v nekonečných močiaroch. Starec odjakživa vykonávajúci a priori nezmyselnú mravčiu prácu, symbolicky končiaci na obrovskom mravenisku. Medveď prechádzajúci cez cestičku v tajge, na konci ktorej žiari jasná hviezda (nie, nie červená). Črevá valiace sa z perforovaného brucha (ach áno, poetické)... Jedna hviezdička sa mi niekam stratila. Asi je to tá, ktorá žiari vo filme. (22.12.2005)

Konečně jsem dokoukala tohle poněkud rozsáhlejší dílo Končalovského, mapující osudy několika rodin jedné zapadlé vsi na Sibiři. Převalí se přes ní několik desítek let, válka, nástup socialismu. Tvrdý život v lese, kde jeden z chlapů kácí stromy až k obzoru, tam, kde snad pro svého syna najde vysněné, báječné Sluneční město... Ale to je jen střípek jednoho z osudů. Titulky mi pořád nějak neseděly, tak jsem je odbourala a dala ruský originál a šlo to velmi dobře. Musím přiznat, že některé scény mám stále před očima. A vynikající hudba Artěmjeva tenhle epos úžasně korunovala. (11.09.2014)

Hobluj Eduarde, hobluj! Dokonalá epopej o tom jak vzniká a zaniká jedna vesnička a rodinka, která dojme na konci skoro každého. Po několika generací tam žíti a pak to dopadne takhle, opravdu dojemné.. Navíc když vám k tomu dělá Eduard Nikolajevič Artěmjev hudbu, nemůžete si přát prostě víc. Od filmu jsem dostal naprosto vše, co jsem očekával a za to jsem velmi rád! Geniální.. (Abych se přiznal, tak jsem se na to podíval, jen kvůli tomu, že hudbu skládal Eduard Nikolajevič Artěmjev, který zase dokázal, že je naprostý hudební bůh a půjde za své soundtracky do NEBE! :) (23.06.2013)