Bílé velryby

Bílé velryby. Režie Fridrik Thór Fridriksson. První islandský film, který jsem měl možnost spatřit, sice v originálním znění s německými titulky na jakési satelitní stanici asi v roce 1990 a pak už jsem jej nikdy víc nespatřil, ale byl prostě první. Tak trochu béčkový „akční“ snímek ze současného Reykjavíku o dvou chlápcích co ukradnou auto, (v době natočení v roce 1987 byla na Islandu minimální kriminalita, takže šlo jistě o odvážný námět…) poté probíhá honička po islandsku v prázdné ulici a film končí zastřelením obou zloduchů ve vypuštěném bazénu. Velryby se ve filmu občas objevily v prostřizích, ale proč, kdo ví? Každopádně buďme rádi, že na Fridrikksonově dalším režisérském vývoji tento snímek nezanechal hlubší stopy. (14.03.2008)

Milujem spôsob akým severania vo svojich filmoch cez svoj osobitý, miestami cynický humor, dokážu podať závažné témy, akými sú v tomto prípade zabíjanie veľrýb a paralelne s tým zobrazený neľahký život islandských námorníkov, ktorí majú problém zaradiť sa do spoločnosti. Fridriksson sa s tým popasoval veľmi dobre a podľa mňa s tým ani nemal veľa práce, pretože na mňa pôsobil tiež tak trochu ako by bol sám bielou veľrybou. (20.06.2010)

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - FOKUS: ISLAND - Retrospektiva: Fridrik Thór Fridriksson (Skytturnar / WHITE WHALES / Bílé velryby) - 27. 7. 2010 - kino Klub kultury - Uherské Hradiště - 70% (02.08.2010)

Můj největší problém s tímto filmem spočíval v tom, že hlavními postavami jsou tu dva buransky nesympatičtí týpkové, až bizarně vyprázdněné existence, jakým bych se od pohledu vyhl v realitě co největším obloukem. Svérázní sice byli dostatečně, ale pro mě spíše tím odpudivým způsobem, že jsem se v jejich společnosti nebavil. Už během antré prvního z nich „v akci“ na hajzlu a posléze série detailních záběrů na neustálé přežvýkování druhého z nich jsem věděl, že nebudu na jedné vlně... nemluvě o tom, že dvě třetiny filmu se pak odehrávala i na takové existence dost nicotná jízda. Hudba, záběry na moře, krajinu i noční jízdy městem a některé rozehrané situace zachraňovaly dojem z putování dvou outsiderských podivínů, kteří to naplno směrem k pořádnému zážitku roztočili stejně až ke konci, s auťákem na plný plyn a následně nabitými puškami. Celé akční vyvrcholení v poslední třetině mi překvapivě posilnilo dojem, i když road movie s umělečtějšími ambicemi (od budoucího islandského specialisty na tento žánr, viz. Děti přírody nebo Zimnice) zde ve finále přejde až do roviny akčního béčka, snad jen s kapkou ozvláštňující symboliky v posledním flashbacku z dětství v hraničním okamžiku navrch. [60%] (30.11.2023)

originální název skytturnar znamená střelci. Hudba: Hilmar Örn Hilmarsson, Sykurmolarnir a Bubbi Morthens Film: Velrybářům skončila práce, neměli kam jít nikdo je nechtěl, a tak musí skončit tragicky... Začátek - zabití velryby, docela detaily,+krájení masa, nic pro Greenpeace. :-) Pak se tam hrozně dlouho nic neděje, je to jen dokument o islandských restauracích a barech, a pak je tam najednou dost za vlasy přitažená akce. To, že policie po prvním výstřelu útočníků uteče, není tak divné, islandská policie donedávna neměla střelné zbraně. :-) Jinak jsou tam opět jako v některých dalších Friðrikssonových filmech hluchá místa a absurdní postavy, které tam vůbec být nemusí. Film mě dost nudil, a konec, který byl sice akční, byl zas hodně divný. Jediná dobrá hláška: Můžeš mi koupit další skleničku, ale hlavně moc nemluv. (23.09.2008)