Vedlejší role

Není to film mého srdce. 1) Těžko interpretovatelný snímek vytvořil v Káhiře narozený arménský (od dvou let věku) Kanaďan, režisér, scénárista a výkonný producent 29letý Atom Egoyan, pojmenovaný po prvním egyptském atomovém reaktoru. 2) Scénáristka a její mrtvý bratr, bezcitný herec a jeho kariéra, bláznivá zamilovaná dívka, ti všichni kráčejí kafkovsky snovým světem plným obrazovek, aniž by byť jen pomysleli na něco jiného než na vlastní posedlost. Není to film mého srdce. 3) Ještě že režisér neumí česky a nepřečte si oficiální text distributora...asi by si hodil mašli. (10.06.2014)

Základním rysem "Speaking Parts" je komplexnost, mnohovrstevnatost a totální prošpikovanost interní i obecnou symbolikou. Což má svoje výhody a nevýhody - SP se dají vidět x-krát a pokaždé si v nich něco nového najdete. Opravdu je na co se dívat a nad čím se zamýšlet, ale Egoyan to divákovi ani v nejmenším neusnadňuje - což mě vede k té "rubové" straně mince - SP jsou naprosto, narcisisticky a nekompromisně do sebe zahleděný film (ovšem byla radost dostávat se mu pod kůži). (05.03.2006)

Vysoké umění, ve kterém se ztrácí film. Záběr na ksicht, na druhý ksicht, na třetí, pátý, po pěti minutách první slovo. V té době už nevím, kdo je která ženská, která z nich je chlap a kdo z těch chlapů je lesba. Mám-li myšlenku, přirozené by bylo snažit se ji sdělit tak, aby mi ten druhý porozuměl. Zde se demonstruje snaha o co největší neporozumění. Co chybí, je nosná myšlenka. (06.12.2014)

Už ani nevím kde jsem na tento film natrefil, ale s vidinou pořádného Lynchoidního mindfucku a přečtení poutavého popisu jsem se dostatečně nechal namlsat. To, co jsem začal žvýkat v ústech však mělo takovou hořkou pachuť a měl jsem co dělat, abych sousto pořádně rozkousal. Dlouho se mi nestalo, aby mě iritoval už samotný pohled na hlavní postavy a jejich hraní (hlavně Majk MekAnus). Co se týká Lynche, tak toho zde v takové míře ani nehledejte. Je tu pár scén, které ten nádech trochu evokují a už jsem si říkal, že mě to možná začne bavit, ale pak se to následujícími scénami spláchlo jako lejno do kanálu. Jedinný prvek, který se mi líbil, bylo ono prolínání dějových linií, kdy při střihu jakoby jste byli odtrženi od dramatu a napětí ve vás tak rostlo. To Atom Egoyan umí ve Vedlejší roli vybudovat parádně. Bohužel, zbytek stojí za vyližprdel. (21.02.2015)

Film o vampýrské moci obrazu dokazuje, že AE je velmi inspirativní a místy i strhující tvůrce, poněkud ho ale limituje jeho (chladná) rozumovost. Provazování zdánlivě nesouvisejících scén, ať už hudbou nebo střihem, má smysl i „drajv“, a společně s myšlenkovým podhoubím patří k velkým kladům filmu, nicméně v celku film naráží na sklo určité jednostrunnosti Egoyanovy zlověstné vize. Formovat noční můru z něčeho, co už noční můrou je [bizarní hotel vedený postarší „včelí královnou“ obklopenou trubci nebo mefistofelský režisér působí zlověstně i bez kamerové optiky], to není zrovna gerojský úkol. Nicméně finále na motivy televizní talkshow je brilantní. Posedlost obrazem až na okraj duševního zhroucení. (13.10.2006)