Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)

(více)

Recenze (103)

mortak 

všechny recenze uživatele

Zajimavé téma je bohužel uzemněno nenápaditou režií, která využívá všechna možná klišé (když se bratři hádají, odnese to zrcadlo; holubice míru, která oznamuje smíření; dialogy obtěžkané velkými myšlenkami a city nedovolují postavám skutečně žít). Ovšem i přes všechny tyto nectnosti je film pro diváka zážitkem a staví před něj jasně všechny problémy a paradoxy přibližování se k Bohu - osamocenost nedobrovolného umělce, který oslavuje Boha svou zrůdností (kdyby Bůh chtěl, abychom Ho neměli, zařídil by svět jinak; jenže křesťané v čele s katolickou církví se od počátku snaží změnit dílo chybujícího stvořitele, který to stvoření zvoral - viz první křesťanský intoš Órigenés, který si Ho uřízl a pak po zbytek života psal o Bohu), a hledajícího základ všeho - Lásku, kterou mu nikdo nemůže dát. Bratr i učitel ho využívá, Handel chápe, že se vlastně jedná o zrůdnou hudební perverzi (i když je jí fascinován) a ženy mu vždy budou patřit jen napůl. ()

forsberg 

všechny recenze uživatele

Je to celé takové pěkně okostýmované, barevné, velkolepé a pro obdivovatele vysoko položených tónů (bohužel mezi ně nepatřím) je Farinelliho hlas jistě fascinující. Ale nemohu si pomoci, někdy až úporná snaha tvůrců zdůraznit JAK MOC se bratři Brocchiovi dělí o VŠECHNO mi maličko připomněla ono okřídlené: "Před hájovnou stojí zaražený pilot". ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Jeden z těch nejlepších hudebních filmů. Skvělé téma hvězdného kastráta, precizní provedení s citem pro teatrologický detail. Krásné drama mezi bratry Broschiovými a Friedrichem Händelem. Kdo chce, hodně se naučí (nejen o divadelní praxi, ale třeba také o lidské povaze), kdo nechce, může se jen nechat unést hudbou a vášní. Vysloveně zajímavé byly kapitoly z londýnského provozu scény Opera of the Nobility. Zatmění slunce sledované na španělském královském dvoře bylo kouzelně magické (a zjevně inspirující podobnou scénu ve filmu Licht, 2017). Samozřejmě vrcholem zůstaly cesty po italských scénách. Lahodný zážitek. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Súhlasím s príspevkom užívateľa brumbrum. V prvom rade je to film nepočúvateľný, pretože polovicu filmu tvoria odporné árie jedného kastráta, že v diaľke počujete kvíliť ženu a ono to je chlap, čo nemá gule... No a potom je to film nepozerateľný, pretože namiesto toho, aby bol reálne životopisný rieši naozaj väčšinou sexuálnu stránku tohto polomuža. Myslel som si, že sa dozviem niečo o živote Farinelliho, reálne sa však riešilo, kto s kým kedy šukal, či mohol alebo nemohol a ak mohol, tak hlavne čo najzvrhlejšie. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Musím přiznat, že Corbiaův snímek Král tančí se mi do vkusu i do nálady trefil o poznání víc. Farinelli sice dokáže nabídnout eleganci šlechtičen v dobových kostýmech, barokní nádheru paláců a přepych sídel tehdejší honorace, ale tak nějak neumí nabídnout strhující příběh hodný Formanova Amadea. Je to spíš taková ta estetizující nuda, která pošilhává po nějakém tom festivalovém vavřínu. Příznivci klasické hudby a operního zpěvu si můžou připsat hvězdičku navíc, ale opět musím připomenout Amadea, který dokázal klasickou hudbu prodat dnešnímu divákovi výrazně lépe. Celkový dojem: 50 %. ()

Galerie (33)

Zajímavosti (3)

  • Farinelliho party, ktoré žiadny zo súčasných spevákov nie je schopný zaspievať, boli v tomto filme rozdelené medzi kontratenora D. L. Ragina a sopránistku Ewu Mallas-Godlewskú, zostrihané a potom počítačovo spracované, aby sa dosiahla jednotná farba hlasu. (Kristusazapad)
  • Carlo Broschi přijal umělecké jméno Farinelli jako projev díků rodině Farinů, nazývané též Conratelli Farini. Tato rodina přejímala určitou formu sponzorství nad kastráty. Kastrace byla v Itálii zakázána v roce 1780, poslední kastrovaný zpěvák zemřel roku 1912. (Zdroj: Cinema) (Terva)

Reklama

Reklama